(11.30 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
V našich zemích má velkou tradici právě krajové uspořádání už od dob středověku, ale je tady jeden podstatný rozdíl od dnešní situace. Kraje totiž byly nositeli určitých pravomocí, měly také určitý díl na vytváření systému veřejných financí. Jak zemská hotovost, tak i vybírání daní bylo spojeno ve středověku s existencí krajů. Tak tomu bylo i v době pozdější a tak se vlastně konstruuje i celá diskuse o regionalizaci v západní Evropě, viz diskuse a následné hlasování, které proběhlo v Portugalsku o regionalizaci.
U nás kraje, které existovaly v roce 1949 a dále a pak od roku 1960, také plnily určitou roli, pokud jde o výkon a přenos určitých pravomocí. Kraje také odpovídaly dopravním možnostem. Kraje z roku 1949 byly mnohem menší, také okresy, které je tvořily, byly mnohem menší, protože dopravní síť nebyla tehdy tak hustá a nedávala možnost takové dostupnosti sídel okresů, příp. kraje tak, jako v době pozdější, kdy dopravní síť se rozvinula.
Diskuse o krajích a okresech by neměla probíhat ve vzduchoprázdnu a neměla by být libovolná, protože i tato oblasti mezitím doznala určitého teoretického rozpracování, zejména od roku 1933, kdy existuje Kristellerova teorie centrálních míst, rozvinula se teorie osídleného prostoru. Bohužel v ČR roku 1999 jako by existence tohoto dá se říci bádání počínaje rokem 1933 byla utajená, a tak se vlastně celá debata začíná malováním mapek, prestižními spory o hranice, o to, kolik tam bude patřit obcí, případně obyvatel.
Pro nás, pro KSČM, není rozhodující právě kreslení mapek a to, jak budou vypadat spory o sídla těchto krajů, ale kompetence a financování. A tady můžeme říci, že se setkáváme s řadou absurdit. Svědectvím toho je např. projekt, se kterým jsme měli možnost se seznámit, jak by mělo vypadat štěpení daní, kdy - jak se zdá - autor tohoto projektu patrně sleduje záměr postavit jednotlivé kraje a území proti sobě. Připomínám, a to se mě dotýká zvlášť jako poslance ze Středočeského kraje, že střední Čechy by měly ztratit 39 mil. Kč při štěpení těchto daní. Prakticky všechny české kraje s výjimkou Karlovarského a Ústeckého by měly přijít o dost významné prostředky, a s výjimkou Zlínského kraje naopak všechny moravské by získaly, nejvíce pak Ostravský - 754 mil. Kč. Přitom vlastně kritéria, která jsou dána pro štěpení daní, jsou vysloveně absurdní a doplácejí na to kraje, které mají malé obce, jako je to v případě zmíněných středních Čech, které mají 1 120 obcí, ale podobně je to i v případě Čech západních nebo jižních. Také na to doplácejí určitá města. Kolega Koudelka zmiňoval právě záměr, aby kraje byly populačně silné, aby také měly hospodářsky a populačně silná města. Uvedu jeden příklad, město České Budějovice. Protože nedosahuje stotisícové hranice, mělo by následkem toho přijít ve svém rozpočtu o 70 mil. Kč, což je 8 % rozpočtu města.
Setkáváme se tedy na úrovni centra s absurdními představami, které jsou vzdáleny realitě, které nerespektují současné diskuse o regionalizaci v Evropě. Setkáváme se s tím, že se nerespektují ani historické tradice, které v této oblasti existují v naší zemi, ani vědecké poznatky, tak jak se ve 20. století vykrystalizovaly.
Domnívám se, že je tu ještě jeden veliký problém, a to je to, že celá diskuse o VÚSC a okresech zakrývá jeden podstatný problém, a to, že se více a více zátěže a břemen přesouvá na obce, zejména od roku 1996, kdy se pravidla rozdělování těch veřejných prostředků zhoršila v neprospěch obcí a byla přeměněna ve prospěch okresů, takže obce a jejich finanční situace dnes představuje časovanou bombu, protože některé odhady jdou až k 50 mld., pokud jde o zadlužení obcí.
Domnívám se, dámy a pánové, že je třeba celou diskusi postavit na reálný základ. Dům stavět od základů a nikoli od střechy, jak tomu v našem případě je, kdy se opravdu celá diskuse kolem regionalizace rozvíjí kolem otázky mapek a hranic.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Třetí písemně přihlášenou kolegyní do obecné rozpravy je paní poslankyně Miroslava Němcová, které uděluji slovo. Další přihlášku nemám.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená nepřítomná vládo, vážené kolegyně a ctění kolegové, jsem další poslanec, kterého se to velmi dotýká, protože jsem poslanec ze žďárského okresu. Problém, který se pokusili předkladatelé sněmovního tisku 253 řešit, v žádném případě nehodlám bagatelizovat a velmi dobře jsem si vědoma toho, jaké úsilí a jaké přesvědčení věnovali přípravě, než tento sněmovní tisk nám k rozhodování předložili.
Tato práce byla motivována jejich hlubokým přesvědčením o tom, že si počínají správně, a k tomuto jejich počínání chovám úctu. Chtěli se dobrat toho, aby měli jakousi větší váhu zde pro svá slova, budou-li ji mít podloženu hlasem voličů, hlasem starostů, hlasem občanů. Tomu velmi dobře rozumím.
Ale abychom se mohli bavit o skutečné váze tohoto slova, museli by ti, kteří jim odpovídali na jejich dotaz, mít plnou sumu informací, které by ke kvalifikovanému rozhodnutí mohly vést. Je pravda, že na všechny starosty žďárského a třebíčského okresu se obrátili poslanec Černý a poslanec Vymětal s dotazem, zda oni jako reprezentanti svých občanů preferují variantu zůstat pod Jihlavským krajem, anebo zda se domnívají, že bude pro jejich občany vhodnější, aby se stali občany budoucího Brněnského kraje. Tento dotaz sám o sobě je jistě legitimní, ale nebyl podložen sérií dotazů dalších. Mám dojem, že to byla velmi - nechci říci slovo nefér, ale nemohu se mu dost dobře ubránit - hra, která tento obtížný problém přesunula na pole komunální politiky, a my jsme nedali šanci komunálním politikům, aby na základě plné sumy informací rozhodli.
Páni poslanci se jich dotázali: chcete patřit do jednoho kraje, či do druhého? Oni nevěděli - v době, kdy se rozhodovali - co bude provázet tento praktický krok, jaké finanční toky s tím budou spojeny, jakým způsobem budou voleny orgány těchto celků. A to jsou podle mě tak zásadní informace, že nemohli starostové ani zastupitelstva, ve vší úctě k nim - ale nebyla jim dána šance - se naprosto kvalifikovaně se všemi pohledy a se všemi podotázkami rozhodnout.
Takto jsem se pohybovala na žďárském okrese. Nechtěla jsem mařit úsilí svého kolegy, to v žádném případě, jen jsem vysvětlovala svůj pohled, který byl tím největším respektem k obtížné práci komunálních politiků, k tomu, že oni skutečně musejí za své občany rozhodnout a v této chvíli rozhodovali, aniž by měli základ, na kterém by mohli rozhodnout bez otazníku a bez toho, že by se vystavili osočení, že rozhodli špatně, protože za nějakou dobu, až budou jejich občané patřit tam nebo tam, tak teprve se ukáže, jaký dopad pro ně příslušnost k jednomu nebo druhému celku má.
***