(9.20 hodin)
(pokračuje Zajíček)
K vlastní podobě zákona nelze říci nic podstatného. Je to ve své formální stránce zákon velmi jednoduchý, proto nevykazuje žádný chvat a z tohoto hlediska by nebylo třeba se k němu nějak vyjadřovat. Své stanovisko jako poslance si dovolím vyjádřit po přihlášce do obecné rozpravy. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Zajíčkovi a nyní otevírám obecnou rozpravu, do které je jako první přihlášen pan poslanec Bohuslav Záruba. Připraví se pan poslanec Petr Koháček.
Poslanec Bohuslav Záruba: Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážená vládo, dámy a pánové, v minulém roce jsme usnesením zavázali vládu, aby v intencích schváleného ústavního zákona o VÚSC pracovala na zákonech, které budou potřebné pro fungování nových krajů. Již jednou byl předložený poslanecký návrh na změnu počtu těchto krajů na návrh sociálně demokratického poslance stažen z jednání. A nyní máme opět rozhodovat o tom, jestli stávající ústavní zákon změníme.
Důvody jsou různé. Uvádím z důvodové zprávy: schválené rozdělení státu do čtrnácti krajů nevytváří předpoklady pro decentralizaci veřejné správy. Domnívám se, že je to velmi odvážné tvrzení, pokud nemáme zkušenosti s tím, jak by tyto kraje fungovaly. Je to stejně odvážné tvrzení jako to, že města, která jsou v tomto návrhu uvedena jako sídelní, si budou ještě více usurpovat ekonomickou a jinou moc. Již jednou jsme to v minulosti zažili.
Argumentace, že tato reforma nás bude stát mnoho peněz, podle mého názoru také neobstojí. Kolik tato republika již prošustrovala peněz na daleko jiné, nepotřebné a zbytečné projekty. Domnívám se, že tato reforma je natolik závažná, abychom ji zafinancovali.
A nyní trochu v lehčím stylu. Dovolte mi, abych položil několik otázek. Nevyžaduji od předkladatelů jejich zodpovězení, protože mohu zcela bezpečně odhadnout, v jakém duchu a tónu se ponesou.
Za prvé: Chtěl bych se zeptat, co vlastně ve skutečnosti navrhovatelé tímto návrhem sledují. Nemyslíte si, že za vznešenými myšlenkami a proklamacemi se velmi často skrývají postranní úmysly?
Za druhé: Proč si předkladatelé myslí, že právě velká města jako centra krajů jsou zárukou stability? Bojí se toho, že menší regiony budou pružnější, energičtější a lepší?
Za třetí: Co nás opravňuje bez znalostí věcí budoucích činit takové závěry, jaké se předkládají v důvodové zprávě? Mají navrhovatelé křišťálovou kouli nebo zaměstnávají věštce, když tvrdí, co bude nebo nebude dobré?
A konečně za čtvrté: Jsme moudřejším parlamentem než ten, který rozhodl, jak rozhodl? V centrech jsou sice vybudovány úřady, ve kterých jsou zakopáni jako v zákopech nezničitelní úředníci, a ptám se - na jak dlouho? V rámci budoucích kompetencí přejdou tito úředníci pouze ze dveří do jiných dveří a zabetonovaný byrokratismus opět pokvete. Na jedné konferenci jeden řečník velmi vtipně poznamenal: Chcete změnu? Chcete pružnost? Přesuňte ministerstva a úřady do Poličky a uvidíte, kolik byrokratů vám zůstane. Ale nyní zcela vážně.
Decentralizace státní správy je také jednou z podmínek přijetí do Evropské unie. Zcela souhlasím s tím, aby se zřízení krajů odsunulo na dobu, až budou odsouhlaseny základní zákony, které tuto reformu musí nezbytně doprovázet. Jestliže se opět začneme dohadovat o počtu těchto krajů, kreslit různé hranice, nedovedu si představit, že se dobereme konce. Začněme seriózně a zodpovědně pracovat na zákonech, které nás ve věci zřízení krajů posunou vpřed, protože neúčelné a nesmyslné tahanice o počty krajů nás povedou do pekla.
Z těchto důvodů navrhuji zamítnutí tisku 174 v prvním čtení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Zárubovi. Nyní jsem zaregistrovala faktickou poznámku pana poslance Kohlíčka, potom se připraví řádně přihlášený pan poslanec Koháček.
Ještě uvedu, že paní poslankyně Horníková má náhradní kartu č. 10.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji, paní předsedající. Vážená vládo, vážení kolegové, milé kolegyně, chtěl bych odpovědět na jednu otázku panu kolegovi Zárubovi. Možná že nepostřehl, že těch 14 malých krajů je třeba, abychom mohli splnit jednu z důležitých podmínek Evropské unie, sdružovat do celků zvaných NUTS 2. On to zřejmě neví, proto tady vrtí hlavou, ale já ho na to upozorňuji. Těch osm nebo devět krajů - až na Jihočeský a Západočeský - by splňovalo podmínky na NUTS 2. Čili nemusí tady vznikat další nadkrajový, i když statistický orgán. Jinak s ním souhlasím, že je třeba připravit pořádně všechny zákony.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní má slovo pan poslanec Petr Koháček. Připraví se pan poslanec Miloslav Výborný.
Poslanec Petr Koháček: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nebudu mluvit o obsahu, který je v tisku 174. Myslím si, že můj názor na zřízení krajů je obecně znám. Myslím si, že budou neefektivní v jakémkoli počtu, a nehodlám se k tomuto vracet. Já bych chtěl spíš využít této příležitosti a varovat před nebezpečným precedentem, který nám navrhovatelé v tisku 174 předkládají.
Chtěl bych upozornit, že § 86 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny mimo jiné říká, že návrh musí obsahovat přesné znění toho, na čem se má sněmovna usnést. Páni předkladatelé přicházejí s novinkou, a to s variantním návrhem v tisku 174, kde nám nabízejí buď variantu A, nebo variantu B, pokud jde o článek 1. Já vím, že není žádný orgán sněmovny kromě tohoto pléna, který by mohl nekvalitně připravený návrh zákona nepřipustit na jednání tohoto pléna. Nicméně bych si dovolil varovat před tím, abychom tuto praxi i nadále zaváděli, a ač zazní návrh na zamítnutí návrhu zákona i z jiných věcných důvodů, dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona z toho důvodu, že návrh nesplňuje předepsané náležitosti.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní udílím slovo přihlášenému panu poslanci Miloslavu Výbornému.
Poslanec Miloslav Výborný: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já na rozdíl od pana poslance Koháčka - je to o mně také známo - jsem přítel krajského zřízení, jsem přítelem i reformy veřejné správy. Jsem rád, že pan poslanec Záruba tuto reformu vlastně svou řečí podpořil. Ale tato Poslanecká sněmovna - a jsou zde pamětníci - zažila léta trvající diskuse o tom, jak má být krajské zřízení uspořádáno. Ty diskuse začaly v podstatě v roce 1990 a výsledkem oněch diskusí, politických střetů a kompromisů byl nakonec ústavní zákon č. 347/1997 Sb.
S panem poslancem Koudelkou a ostatními navrhovateli této předlohy, kterou projednáváme, souhlasím v tom, že tento výsledek není nikterak ideální, že mohl být asi mnohem lepší, že 14 krajů není nic mimořádně krásného při členění našeho státu na nižší samosprávné jednotky. Ale upřímně řečeno jiný výsledek nebyl možný. Nebyl možný, protože ta otázka pak byla položena tak, že buď bude oněch 14 krajů, nebo nebude žádný kraj.
Domnívám se, že přijetí tohoto ústavního zákona by neurychlilo, ale naopak velmi zkomplikovalo a velmi oddálilo reformu veřejné správy. Vím stejně jako vy ostatní, že současné kraje nesplňují kvalifikaci pro zařazení do jednotky NUTS 2, ale víte také velmi dobře, že tuto záležitost se daří nikoli seshora, ale zespodu velmi dobře řešit tím způsobem, že se jednotlivé kraje neformálně spojují a v těch krajích už pracují společné regionální koordinační skupiny.
***