(19.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní udílím slovo přihlášenému ministru financí Pavlu Mertlíkovi.
Místopředseda vlády Pavel Mertlík: Omlouvám se, že dál zatěžují debatu faktickou poznámkou, ale musím tak bohužel učinit. Shodou okolností jsem v letech 1992 - 1993 dělal výzkum, který se týkal situace v našem potravinářském průmyslu a mimo jiné i v průmyslu mléčném, a vím díky tomu, že právě v tomto období u nás probíhala rozsáhlá investice nizozemské firmy Nutricia, která vybudovala, resp. rekonstruovala závod, mlékárnu, ve které vybudovala novou druhou výrobní kapacitu v České republice na výrobu obdobných výrobků, jako je Sunar a jiné výrobky dětské výživy. A to za podmínek, kdy její výrobky byly podstatně modernější a lepší z hlediska zdravotnického, než byl tradiční Sunar.
Po čase vznikl přetlak na trhu a v této situaci firma Heinz byla v situaci, kdy mohla buď masivně investovat do totální modernizace zábřežského závodu, anebo výrobu uzavřít a podlehnout v konkurenčním boji s Nutricií. Stalo se to druhé a nikdo z toho nemá radost. Nemám z toho radost ani já. Nicméně nedovedu si představit, kdyby tam byl řekněme český investor, a teď byla řeč o tom, zda je dobrý, nebo není dobrý zahraniční investor, tak domnívám se, že kdyby tam byl český investor, že by v té situaci, jaká byla na trhu, udělal totéž. Bylo to prostě racionální, ekonomické rozhodnutí, které z hlediska města Zábřehu je bezesporu nepříliš dobré, ale národnost investora s tím skutečně nemá co dělat.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Mertlíkovi. Pokud se dál do rozpravy nikdo nehlásí, končím rozpravu k tomuto bodu.
Ptám se pana poslance Karla Vymětala, jaké usnesení navrhuje. Pan poslanec nenavrhuje žádné usnesení, což je možné podle jednacího řádu. Tím pádem jsme projednali tuto interpelaci a budeme pokračovat interpelací další.
Předseda vlády Miloš Zeman odpověděl na interpelaci poslance Miroslava Grebeníčka ve věci postoje vlády České republiky. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 345.
V tuto chvíli otevírám rozpravu a vidím, že jako první se do ní přihlásil pan poslanec Miroslav Grebeníček, kterému udílím slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážení páni ministři, dámy a pánové, v písemné interpelaci jsem se dotazoval na postoj vlády České republiky k hrubému porušení Ženevské konvence z roku 1949 o ochraně civilních osob při vojenském konfliktu na Balkáně, na odpovědnost české vlády za toto porušení.
Žádal jsem o sdělení, jaké konkrétní kroky vláda přijme, aby do budoucna vyloučila přímý i nepřímý podíl republiky a občanů na zabíjení civilního obyvatelstva a mezinárodními konvencemi zakázaném ničení civilních cílů.
Od předsedy vlády jsem obdržel odpověď, která se - mám-li se vyjádřit diplomaticky - v jistém smyslu míjí s mými dotazy. Snad všichni zaznamenáváme obavy humanitárních organizací, Organizace Spojených národů, ale i Evropské unie z možné katastrofy, která hrozí obyvatelstvu rozbombardované Jugoslávie s nadcházející zimou. Možná o těchto obavách evropské a světové veřejnosti nebylo české vládě před dvěma měsíci nic známo. Snažím, opravdu, opravdu se snažím pochopit, že kabinet a osobně pan premiér ještě nemohli vědět vše, co je známo dnes. V každém případě však mnohé bylo známo už tehdy, kdy jsem se na pana premiéra obracel.
Velkorysý nadhled, se kterým v odpovědi na mou interpelaci posuzuje civilní oběti války jako zcela výjimečné nedopatření na hranici dvou setin procenta nešťastných chybných zásahů, mě - snad to pochopíte - udivil. Jsem dalek toho, vážené dámy a pánové, abych bral či chytal premiéra za slovo. Nebudu žádat o vysvětlení postupu, kterým dospěl ke statistice, ve které jen jedno či dvě z několika tisíc shozených bomb a raket zasáhly - a to ještě omylem - civilní cíl. Na počty civilních obětí a zničených civilních objektů jsem se předsedy vlády neptal. Při sčítání obětí a škod se spokojím s tím, co zveřejnily renomované tiskové agentury a co bylo v řadě případů přiznáno dokonce i v oficiálních statistikách Severoatlantické aliance.
Než přejdu k meritu věci, jedno bych při všech výhradách, které ke způsobu premiérovy odpovědi mám, chtěl ocenit. Předseda vlády je ke mně přece jen shovívavější než k některým novinářům. Přesto si dovolím, dámy a pánové, odmítnout premiérovo decentní a diplomaticky formulované doporučení, abych se místo nevhodných dotazů na oficiální politiku vlády raději věnoval hlubšímu studiu politologie. V žádném případě nemíním upírat politologům vážnost jejich profese. Přidržím se ale přece jen konkrétní reality a budu konfrontovat oficiální politiku kabinetu s fakty a dosud platnými normami mezinárodního práva.
Co mě zarazilo v premiérově přístupu, je skutečnost, že - jak jste se mohli s jeho odpovědí seznámit - výslovně odmítá zavázat se k politice, která by podíl českého státu na protiprávních postupech včetně zabíjení civilistů do budoucna vyloučila nebo alespoň omezila. Žádám, abyste, dámy a pánové, poměřovali vlastní zkušeností stanovisko předsedy kabinetu, že česká vláda disponuje pouze těmi poznatky, které svědčí o tom, že operace NATO - a nyní budu citovat - plně respektovaly platné normy humanitárního a válečného práva dané jako Ženevskými úmluvami z roku 1949, tak Haagskými úmluvami.
Považuji za potřebné zde na půdě sněmovny se premiéra zeptat, zda trvá na názoru, že útoky NATO - opět budu citovat - nebyly vedeny úmyslně proti civilním cílům, ale výlučně proti legitimním vojenským cílům. Může také premiér blíže upřesnit své sdělení, že zejména Svazová republika Jugoslávie byla podle humanitárního práva povinna - znovu cituji - vyhnout se v maximální možné míře rozmísťování vojenských cílů v blízkosti hustě osídlených oblastí, evakuovat civilisty z blízkosti vojenských cílů a do jejich blízkosti neumisťovat ani některé chráněné objekty, zejména nemocnice. Nezaznamenal jsem totiž, že by vláda České republiky požádala před schválením útoků o evakuaci ohrožených civilistů. Má snad kabinet k dispozici alespoň údaje o tom, že jugoslávská vláda byla aliancí včas vyrozuměna o tom, že některé podle platného mezinárodního práva civilní objekty budou nadále útočícími jednotkami považovány za cíle vojenské? Má kabinet k dispozici informace o tom, že před bombardováním bělehradské teplárny a řady elektráren a civilních provozů velení NATO požádalo o odchod civilních zaměstnanců a o evakuaci obyvatel v přilehlých sídlištích?
***