(9.30 hodin)
(pokračuje Dostál)
Restaurování nelze v žádném případě hodnotit jako vysoce kvalifikovanou, ale i přesto řemeslnou činnost. Restaurování je podle zákona souhrnem uměleckých, uměleckořemeslných a technických úkonů, respektujících technickou a výtvarnou strukturu originálu s cílem jeho dalšího zachování. Restaurování zahrnuje i širokou škálu činností, která svým rozsahem nemá patrně v jiných oborech umělecké činnosti obdoby.
Rád bych se v této souvislosti odvolal na nedávný rozsudek městského soudu. Dovolte, abych vás seznámil alespoň velice povrchně s touto kauzou. Městský soud v Praze, který řešil žalobu týkající se restaurování, v odůvodnění svého rozhodnutí, které nabylo právní moci 1. 3. 1999, dospěl mimo jiné k závěru, že - cituji - zatímco fyzická osoba mající povolení k restaurování je oprávněna v rozsahu v tomto povolení stanoveném fakticky provádět restaurátorské práce, právnická osoba jako taková restaurátorské práce fakticky provádět nemůže, tuto činnost musí provádět prostřednictvím fyzických osob majících k této činnosti povolení. Právnická osoba může vykonávat pouze takovou činnost, která se odvíjí od rozsahu povolení fyzické osoby mající povolení k restaurování. Jestliže tedy činnost právnické osoby spočívá např. v obstarávání příslušných zakázek, může právnická osoba obstarávat a zajišťovat takové zakázky, které je fyzická osoba mající povolení Ministerstva kultury oprávněna provádět.
Navrhovaná novela pánů poslanců podle mého názoru naprosto neomezuje podnikání v oblasti restaurování. Vycházím-li z tohoto rozsudku, mohu tvrdit: právnické osoby, ale i fyzické osoby, které chtějí restaurovat prostřednictvím odpovědného zástupce, nemohou prokázat odbornou způsobilost podle zákona o státní památkové péči. V tom jistě se mnou budete všichni souhlasit. Ale na druhé straně mohou vykonávat činnost související s výkonem restaurování fyzické osoby, což už není vlastní restaurování, ale jiná činnost, která nespadá pod koncesované živnosti. Takže zařazení restaurování kulturních památek mezi vázané živnosti bez ověřování odborné způsobilosti je naprosto nesmyslné.
Při projednávání návrhu zákona pánů poslanců je proto nutno zvažovat, zda je opravdu naší povinností chránit nedávnou minulost, která je v důsledku stavu památek velmi ohrožená. Zda musíme chránit v prvé řadě toto kulturní dědictví a až v druhé řadě můžeme v této souvislosti preferovat podnikání. Kulturní dědictví je myslím v této záležitosti prioritou. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Martínek.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se také krátce vyjádřil k celému problému. Na úvod musím říci, že mě velmi mrzí, že došlo v této věci k tak zásadnímu nepochopení a k tak zásadním připomínkám, které podle mého názoru - a nejenom mého názoru, ale řady lidí, kteří se touto profesí zabývají - jsou naprosto neoprávněné a neopodstatněné.
Já bych si dovolil polemizovat s některými názory paní kolegyně Dostálové. Myslím si, že jedna z nejvážnějších věcí, kterou tady dneska vznesla, je otázka financí. Tento návrh zákona v žádném případě - a musím říci, že to je vysloveně nepravda - nemůže a nepřinese žádné zdražení resp. nepřiměřené náklady pro stát nebo dokonce pro obce.
Pocházím z města, které je městskou památkovou rezervací a kde péče o památky je denní záležitostí, denní starostí zastupitelů a jednotlivých občanů. Protože bohužel v této chvíli je to město zároveň velmi chudé, tak naopak právě tato skutečnost mě vedla k tomu, abych se podílel na novelizaci tohoto zákona. Ono to je totiž úplně jinak. Těch, kteří mají dostatek vědomostí, aby mohli opravovat kulturní památky, je dostatek a bude dostatek, protože zde existuje několik škol. Už to není jenom Akademie výtvarných umění, ale je to např. Restaurátorská škola v Litomyšli a řada dalších. Je tudíž vlastně každoroční přísun lidí, kteří jsou schopni pečovat o tyto památky, a rozhodně nehrozí to, že by byl jakýsi nedostatek těch, kteří toto mohou vykonávat a díky tomu mohli diktovat ceny. Opak bude pravdou a opak je pravdou.
Z hlediska finančního je zde ovšem úplně jiná záležitost. Současný stav totiž naopak může dovést majitele těchto památek k velmi špatným finančním koncům, a to z toho důvodu, že nejasnost zákona neumožňuje vlastníkovi, aby přesně věděl, kdo na kulturních památkách může pracovat a kdo na nich nemůže pracovat, ale podle zákona veškeré důsledky z neodborného zásahu nenese ten, který na tom pracuje, ale ten, kdo je majitelem památky. Z tohoto důvodu jsme také tento návrh novely přijali.
Paní kolegyně Dostálová zde srovnávala výtvarníky, kteří pod dohledem restaurátorů pracují s žáky škol. Cílem této novely je, aby žáci škol mohli konkrétně pracovat na památkách pod dohledem svých učitelů. Myslím si, že to je jeden z významných přínosů tohoto zákona. Na druhé straně si musíme uvědomit, že ti žáci mají teoretickou výuku a praktickou výuku. Práce na památkách je nezbytnou součástí celého procesu vzdělávání. To znamená, že oni nejdříve načerpají teoretické znalosti a tyto teoretické znalosti si ověřují v praxi. V tom je celé jádro pudla. My nijak nebudeme paní kolegyni Dostálové bránit v tom, aby podala pozměňovací návrh v tom smyslu, aby absolventi uměleckých škol, Akademie výtvarných umění mohli po určitých zkouškách, resp. doplnění si vzdělání pracovat jako restaurátoři. Tady jde totiž o to, že restaurátor nepotřebuje ke svému výkonu práce jenom umělecké vzdělání, ale potřebuje ještě řadu technických znalostí a dovedností z fyziky, chemie a celé řady dalších oborů.
Pokud paní kolegyně Dostálová navrhne pozměňovací návrh v tom smyslu, že absolventi uměleckých škol po doplnění rozdílových zkoušek nebo vzdělání na příslušných oborech restaurátorské péče budou chtít pracovat, my tento pozměňovací návrh velmi rádi doplníme. Já jsem studoval velmi podrobně a bral jsem velmi vážně připomínky tohoto typu, a proto jsem konzultoval celou záležitost např. na Restaurátorské škole v Litomyšli a bylo mi zcela jasně řečeno, že není žádný problém, aby si tito lidé mohli doplnit vzdělání, škola jim to bezesporu umožní. Konzultoval jsem celou záležitost i s ministerstvem školství a ani ministerstvo školství nemá žádný problém.
***