(9.20 hodin.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní zpravodajce poslankyni Dostálové. Nyní je čas na obecnou rozpravu, do které se zatím nikdo nepřihlásil. Nepísemně se přihlásila poslankyně Dostálová. Dávám jí tímto slovo.
Poslankyně Kateřina Dostálová: Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Své výhrady k tomuto návrhu zákona jsem sdělila v prvním čtení a přiznám se, že jsem názor nezměnila. Stále mám totiž obavy, že přijetím novely našim památkám v konečném důsledku spíše uškodíme než pomůžeme. Jsem přesvědčena také o tom, že mé kolegy vedla k tomuto návrhu jistě snaha, jak co nejlépe do budoucna ochránit naše kulturní dědictví. Čeho se obávám?
Domnívám se, že se sníží počet lidí, jimž bude umožněno dosáhnout licenci v oboru restaurování, a tím také porostou ceny restaurátorských prací. Nevím, jestli obce a města, jejich pokladny, takové náklady unesou, ale nejen ony. Nezapomínejme, že už dnes máme mnoho soukromých vlastníků kulturních památek, kterým bude tento návrh ve svém důsledku způsobovat nemalé problémy. Myslím si totiž, že konečný efekt tohoto návrhu bude ten, že pro nedostatek financí na zaplacení elitní skupiny restaurátorů - odborníků budou tyto práce neustále oddalovány, až zub času vykoná své. Chtěla bych být konkrétnější.
V § 14 a) v odst. 4, se jasně říká, že restaurovat může pouze absolvent vyšší odborné nebo střední odborné restaurátorské školy. Tím bude řada absolventů Akademie výtvarných umění, ať už v oboru malířském, nebo sochařském, zcela jasně odstavena od restaurování, byť již řadu let velice dobře a kvalitně na tomto poli působí. Pro příklad nemusíme jít daleko. Jsme totiž denně v kontaktu s prací těchto umělců přímo na půdě Parlamentu. Řadu renesančních malovaných stropů např. v paláci Smiřických restaurovali právě akademičtí malíři a rozhodně si nemyslím, že špatně. Na zámku v Litomyšli řadu let jako restaurátor působil sochař, který v době minulé nemohl tvořit, nemohl vystavovat - působil zde řadu let jako restaurátor. Opět si troufám říci, že nikdo nemůže zpochybnit kvalitu jeho restaurátorské práce.
Mohu samozřejmě uvést další takovéto příklady, pro zájemce je sdělím po projednávání tohoto bodu v kuloárech.
Pokusila jsem se svými pozměňovacími návrhy na výboru při projednávání tohoto návrhu zákona umožnit těmto lidem po absolvování praxe u vysoké školy 3 roky, u střední školy 5 let, dosáhnout na tuto licenci. Jestliže podle tohoto návrhu mohou restaurovat - viz bod 12, § 14 a) - žáci pod dohledem profesora, proč by nemohl akademický sochař pod dohledem licencovaného restaurátora a odborníka totéž? Proto z výše zmíněných příkladů považuji tento návrh za velmi nespravedlivý ke spoustě kvalitně a kvalifikovaně odvedené práce na poli restaurování.
Nemám výhrady jen k těmto stanoveným mantinelům a pravidlům hry, za nichž je možno na licenci dosáhnout, které mi připadají v některých svých ustanoveních diskriminační, mám výhrady i k dalším bodům tohoto návrhu. Tímto bodem je např. čl. 2, kde je zpětně legitimováno tímto návrhem zákona odebrání, resp. zrušení licencí těm lidem, kterým byly uděleny po roce 1990 na základě tehdy platného zákona, který říkal, že licence může být udělena pouze organizacím. Těmto lidem na základě tohoto zákona - fyzickým osobám - licence udělena byla. Tak je Ministerstvo kultury zrušilo. Vím, že v dnešní době je podána ústavní stížnost. Domnívám se, že tímto čl. 2 si Ministerstvo kultury legitimuje toto své zrušení licencí. Tolik k čl. 2.
Nebudu se zabývat bodem 5, který jsem také navrhovala vypustit z tohoto návrhu, ale dostanu se v části druhé k bodu 3.
Včera při projednávání novely živnostenského zákona zaznělo, že předkladatelé tohoto návrhu budou chtít toto své ustanovení - bod 3 - přesunout do živnostenského zákona. Budu navrhovat svým kolegům zamítnout tento bod 3 jako celek. Chtěla bych vám vysvětlit proč.
V tomto ustanovení se říká, že přecházejí zde dvě živnosti volné na živnosti vázané. Jde o ošetřování muzejních a galerijních sbírek a jde také o nákup a prodej předmětů kulturní hodnoty.
Můj kolega pan poslanec Talíř zde zmínil připomínky, které jsme obdrželi od Asociace českých a moravských muzeí a galerií. Dovolte, abych vám ocitovala krátkou pasáž z těchto jejich připomínek: "Navrhovaná praxe vyvolá podstatné zvýšení finanční náročnosti a tlaku zejména na státní rozpočet." Tady bych se ráda pozastavila, protože se domnívám, že návrh zákona bude velice finančně náročný především pro státní rozpočet a nepovede to k proklamovanému zlepšení péče o kulturní dědictví, naopak ve svých důsledcích bude příčinou zhoršení stavu té jeho části, která je uložena ve fondu muzeí a galerií i u jiných vlastníků a správců často po dobu více než sta let. "Navrhujeme proto předmětné ustanovení vypustit." Tolik muzejníci a galeristé.
Zmíním se o nákupu a prodeji předmětů kulturní hodnoty. Jsem přesvědčena, že jestliže někdo bude kvalitně nakupovat a prodávat předměty kulturní hodnoty, rozhodně to neošetří vzdělání, jestli bude mít člověk dvě nebo tři vysoké školy. Jsem přesvědčena o tom, že je to otázka etiky a morálky toho člověka. Připadá mi toto ustanovení velice nepřiměřené a tvrdé a nemohu s ním souhlasit. Budu tudíž navrhovat zamítnout celý tento bod 3, pokud budeme projednávat novelu živnostenského zákona. Tam se tento návrh objevil. Budu navrhovat zamítnutí tohoto návrhu zákona. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Dostálové. Přihlásil se nikoli manžel, ale pan ministr Dostál.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážený pane předsedo, milé dámy, vážení pánové, dovolte mi několik poznámek k vystoupení paní poslankyně Dostálové.
Z obsahu vystoupení totiž bohužel vyplývá naprosté nepochopení problematiky restaurování a také snaha zachovat tento obor činnosti v právním režimu, který umožňuje obcházení památkového zákona a v praxi tak způsobuje často nenávratné škody na kulturních památkách v důsledku nekvalifikovaného restaurátorského zásahu. Myslím, že kdo jiný než Ministerstvo kultury má o těchto zásazích zprávy, kdo jiný vede statistiku o těchto záležitostech než Ministerstvo kultury, kdo jiný vás může pravdivě o této záležitosti informovat? Nabízel jsem paní poslankyni Dostálové tyto informace, nebyly ale využity.
Omyl paní poslankyně Dostálové spočívá také v tom, co považuje za restaurování. Zákon o památkové péči se tímto zabývá, leč paní poslankyně se k tomuto zákonu neobrátila, aby získala informace, a ve své podstatě za restaurování považuje rekonstrukci a modernizaci, což není restaurování. Obnovení malby na stropě může, ale také nemusí být restaurování. To jsou ty jemné nuance, o nichž zákon mluví. Rekonstrukce či dokonce modernizace kulturních památek, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, je dokonce podle zákona naprosto nepřípustná, protože nerespektuje autenticitu originálu.
***