(15.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Pokud si dobře pamatuji, v té debatě se velmi rozčilil nyní senátor pan Kroupa, který prohlásil, že pana generálního prokurátora nevyměnili a nedosadili do funkce proto, aby předložil takovou zprávu, která prokazuje, že nic takového, o čem se mluví, se za minulého režimu nestalo. A pan generální prokurátor Valko odešel z Federálního shromáždění jako spráskaný pes.
Přesto tedy došlo v těch devadesáti devíti případech k trestnímu stíhání, a myslím si, že tam došlo i k odsouzení, v několika případech k majetkové pokutě toho funkcionáře. Tu zprávu si může každý z nás vyhledat v archivu Parlamentu České republiky z archivních dokumentů bývalého Federálního shromáždění.
V trestním právu obecně platí zásada, že s uplynutím doby od spáchání trestného činu se oslabuje zájem společnosti na potrestání pachatele. Pokud se nedopustil jiné, alespoň stejně závažné trestné činnosti, a to v závislosti na horní hranici trestní sazby, dochází právě v období pěti, deseti resp. dvaceti let k zániku trestní odpovědnosti promlčením.
Výjimku z tohoto pravidla tvoří trestné činy, u nichž trestní odpovědnost pachatele uplynutím doby nezaniká. Podle současné právní úpravy - nemyslím tím jen české, ale mezinárodněprávní - jsou považovány za takové nepromlčitelné trestné činy trestné činy proti lidskosti a válečné zločiny, jako je genocidium, mučení, jiné nelidské nebo brutální zacházení, válečná krutost, používání zakázaného válečného prostředku, například používání útoku paktu NATO na mosty a civilní cíle v Jugoslávii - abych vám to přiblížil -, nedovolené vedení boje, to znamená útok na civilní obyvatelstvo, plenění v prostoru válečných operací apod.
Další závažné trestné činy, které jsou nepromlčitelné podle mezinárodních právních dokumentů, jsou teror, vražda, obecné ohrožení, zavlečení do ciziny, pokud jsou současně válečnými zločiny nebo zločiny proti lidskosti podle mezinárodního práva. A trestný čin proti míru, který je u nás upraven od roku 1950. Je zajímavé, že jste tomuto trestnému činu nepřikládali žádnou důležitost v době agrese 19 států vůči suverénnímu státu - Svazové republice Jugoslávii.
Pokud jde o společný charakter a znaky kategorie takových trestných činů, které jsou nepromlčitelné, je náš stát - Česká republika - povinen stíhat na základě mezinárodních úmluv, zejména mezinárodní úmluvy o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, trestné činy, které jsou uvedeny ve Sbírce zákonů pod číslem 53 z roku 1974. Jde o Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia, které je u nás nepromlčitelné od roku 1955. Od roku 1984 je to Úmluva proti mučení a jinému krutému a nelidskému zacházení a od roku 1907 na území tohoto státu platí ona úmluva, kterou jsem připomínal, a to je Úmluva řádu pozemní války. Protokol z roku 1925 zavazuje současnou Českou republiku neužívat ve válce dusivých, otravných nebo podobných plynů, nebo prostředků bakteriologických. Od roku 1972 je pro nás platný také zákaz vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických a toxických zbraní a povinnost jejich zničení. Dále je pro nás v této souvislosti závazná Ženevská dohoda na ochranu obětí války z roku 1949.
To vše český stát vědomě porušoval v době, kdy souhlasil bez projednání v Radě bezpečnosti OSN s útokem na suverénní Svazovou republiku Jugoslávie.
Trestný čin proti míru pak vychází zejména z ustanovení Charty spojených národů čl. 2 odst. 4 a 5. Podle nich členské státy se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby silou a použití síly.
Ohledně trestných činů proti lidskosti a válečných zločinů, jejichž trestnost je nepromlčitelná, platí v našem právu princip univerzality. Tímto zákonem tuto zásadu zcela jednoznačně v rozporu s našimi mezinárodními závazky prorazíme. Trestné činy uvedené v návrhu totiž charakter těchto popsaných trestných činů nemají. Pokus autorů je podle mého soudu tedy trochu zvláštní. Já se v této sněmovně vůbec nebráním jednání o prodloužení té lhůty, po kterou se nepromlčuje, resp. po kterou lze stíhat trestné činy, kterou mají trestní sazbu do tří let. Jsem přesvědčen, že takový zákon, taková norma by měla opodstatnění, a nejen z pohledu trestných činů, které tu byly spáchány do roku 1989, ale i těch trestných činů, které tu byly páchány po roce 1989, zejména rozkrádáním majetku státu, jeho tunelováním. A myslím si, že pan Václav Havel ve svém nedávném prohlášení řekl, že se z majetku tohoto státu nenávratně ztratilo více než 480 miliard majetku. Jsem přesvědčen, že to je takový trestný čin, kde bychom zneužití pravomoci veřejného činitele měli trestat i po uplynutí delší doby, než je pět let.
Z tohoto důvodu nechci nijak bagatelizovat bezpráví a křivdy z období let 1948-1989, k nimž skutečně došlo. Komunistická strana Čech a Moravy opětovně vyjádřila stanovisko, že je namístě i s časovým odstupem spravedlivě postihnout každou trestnou činnost, která vinou státních nebo jiných orgánů dosud nebyla postižena. Toho však lze dosáhnout normálním postupem, skutečným vyšetřováním, aniž by bylo nutné do trestního zákona vnášet neodůvodněné úpravy - promiňte mi - s demagogickým a propagandistickým obsahem. Jak nás ujistil pan ministr vnitra, i po roce 2000 bude Úřad pro dokumentaci a vyšetřování pokračovat ve své činnosti. Jeho vyšetřovatelé budou mít příležitost do roku 2004 pokročit ve vyšetřování takových trestných činů, které jsou ohroženy sazbou deseti let, a až do roku 2015 zahájit trestní stíhání pro nejzávažnější trestné činy, jejichž promlčení nastává po dvaceti letech.
Jsem přesvědčen, že pokud chceme objektivně a skutečně postihnout i ty trestné činy, u kterých by hrozilo promlčení, je možné sáhnout k tomu, že trestné činy, jejichž sazba je do tří let, můžeme prohlásit za promlčitelné v delším časovém období. Stejně tak můžeme udělat u dalších trestných činů a lhůtu promlčení deseti, patnácti a dvaceti let prodloužit na patnáct a třicet let. Je to v naší pravomoci, budeme postupovat v souladu s našimi mezinárodními závazky a budeme schopni se tak vypořádat s nečinností, ať již vědomou, nebo nevědomou, či s neschopností některých úředníků.
Při této příležitosti mi dovolte jednu zásadní výhradu k aplikaci ustanovení § 5 zákona č. 198/1993 Sb., podle kterého se do promlčecí doby nezapočítává období let 1948-1989, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby. Podle našeho názoru opřeného o shodný výklad zániku trestnosti je podle tohoto ustanovení možno prodloužit trestnost pouze u trestného činu, který v době, kdy uvedený zákona nabyl účinnosti, nebyl dosud promlčen. Z tohoto hlediska se nejeví přesvědčivým výklad ani Ústavního soudu, o který se tady opíral pan předkladatel a zpravodaj. Uvědomte si, že v tomto stanovisku Ústavního soudu je, že zákon 198 nestanoví žádné nové trestné činy, že je považován také Ústavním soudem pouze za deklaratorní normu a jeho význam je pouze výkladový.
***