(16.20 hodin)
Poslankyně Jitka Kupčová: Vážený pane předsedající, předtím než přednesu svůj pozměňující návrh k pozměňujícímu návrhu obsaženému v tisku usnesení ústavně-právního výboru, bych se chtěla ubezpečit v tom, že Poslanecká sněmovna přijala za svůj postup, kdy není třeba v podrobné rozpravě ve druhém čtení číst usnesení výboru, které je obsaženo ve sněmovním tisku. A pokud by tomu tak nebylo, tak samozřejmě nejdříve přecituji usnesení ústavně-právního výboru, a potom teprve svůj pozměňující návrh.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Paní kolegyně, již několikrát - aspoň pokud mě má paměť neklame - jsme volili ten postup, že se pouze v rámci podrobné rozpravy zkonstatovalo, že se podávají pozměňovací návrhy souhrnně podle toho a toho sněmovního tisku. Jestli proti této mé proceduře, kterou v tuto chvíli navrhuji, abychom udělali jak usnesení výboru ústavně-právního, tak případně usnesení výboru petičního, nikdo nic nenamítá, tak bychom se takto mohli vypořádat s formálním požadavkem na přednesení pozměňovacích návrhů v podrobné rozpravě.
Nevidím protest ve sněmovně, nikdo proti tomuto postupu neprotestuje, takže prosím formálně, paní kolegyně, abyste nejprve tento pozměňovací návrh bez citace, ale s odkazem na tento sněmovní tisk podala.
Poslankyně Jitka Kupčová: Děkuji a pouze formálně sděluji, že pozměňující návrhy obsažené v usnesení ústavně-právního výboru číslo 41 jsou obsaženy ve sněmovním tisku 134/2.
A teď myslím, že mohu dávat svůj pozměňující návrh, a já tedy navrhuji pozměňující návrh k pozměňujícímu návrhu uvedenému v usnesení ústavně-právního výboru č. 41 ze dne 11. 6. 1999, sněmovní tisk 134/2, pod pořadovým číslem dvě, tedy bod osm, týkající se § 7 odst. 2 vládního návrhu zákona. Jedná se o jazykově legislativní technickou úpravu a tento pozměňovací návrh nemění smysl pozměňovacího návrhu ústavně-právního výboru. Tento návrh zní:
K bodu 8: V § 7 odst. 2 druhá věta zní: "Komora mu v takovém případě opakování advokátní zkoušky nebo uznávací zkoušky umožní; zkoušku lze opakovat pouze dvakrát."
Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Jenom formálně bych upřesnil, že lze podávat pozměňovací návrhy k pozměňovacím návrhům podle § 63 odst. 1.
Nyní vystoupí v podrobné rozpravě pan kolega Milan Ekert, připraví se pan kolega Cyril Svoboda. Prosím.
Poslanec Milan Ekert: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ve vládním návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, se nově navrhuje, aby v určitých případech došlo k vyškrtnutí advokáta ze zákona, tedy automaticky, takže komora pak už o vyškrtnutí nerozhoduje. Bere pouze na vědomí, že nastala určitá událost, např. úmrtí advokáta, a na základě zjištění takové události již pouze administrativně tohoto člověka z evidence vypustí. To je jistě v pořádku. Navrhovaná terminologie to ale nevystihuje přesně.
V § 7b se v prvém odstavci říká, že ten, kdo zemřel, je vyškrtnut ze seznamu ke dni úmrtí. Druhý odstavec téhož paragrafu téměř jedním dechem ale říká, že komora toto vyškrtnutí zaznamená následně, až o příslušné události je vyrozuměna, což je samozřejmé. Vyvstává zde jazykově logický problém. Nebožtík je už vyškrtnut ze seznamu v okamžiku svého skonu, ačkoliv nahlédnutím do seznamu v tom okamžiku bychom zřejmě zjistili, že tam pořád je. Příslušný škrtanec může totiž komora udělat teprve v momentě, kdy jí bude doručen úmrtní list či jiný listinný dokument.
V zájmu čistoty úpravy by bylo vhodnější použít jiné terminologie v ustanovení prvního odstavce § 7b a tato úprava by měla znít asi takto - což je předkládaný pozměňovací návrh: v ustanovení prvého odstavce § 7b nahradit výraz "je vyškrtnut" výrazem "vyškrtne se".
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Ekertovi. Nyní vystoupí pan poslanec Cyril Svoboda, připraví se paní kolegyně Eva Dundáčková.
Hovoří poslanec Cyril Svoboda. Prosím.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, odkazuji na pozměňovací návrh, který prošel a byl schválen petičním výborem, je to tisk 134/11, abych ho tady nemusel znovu číst. Zároveň si tento návrh osvojuji.
O co v něm věcně jde? Jde o to, že advokát získává jistou imunitu, že totiž v případě, že je podezření, že došlo ke spáchání trestných činů při výkonu advokacie nebo v souvislosti s výkonem advokacie, že lze advokáta trestně stíhat nebo ho vzít do vazby pouze se souhlasem ministra spravedlnosti. To je vlastně smysl této navrhované právní úpravy.
A nyní si dovolím říci důvody, které vedly nejen petiční výbor, ale které vedou i mě k tomu, abych tento návrh předložil. Jde totiž o to, že advokát musí poskytovat služby všem klientům, a on velmi často je v konfliktu se státem právě proto, že zastupuje v mnoha případech proti státu. Praxe, jak znemožnit advokáta nebo jak ho poškodit především na menších městech, je nejlépe ho udat, že sám spáchal nějaký trestný čin. Potom po určitou dobu probíhá trestní řízení, které potom skončí zastavením nebo odložením. Prostě se ukáže, že onen advokát nic nespáchal, nicméně zůstane na něm lpět jakási pověst, že je pachatel trestné činnosti, a právě proto, že je ve styku se státními orgány, právě proto, že jedná se státními zástupci, se soudci, s policisty, bude se mít vždycky za to, že to nějakým způsobem ovlivnil, a vždycky to poškodí jeho pověst.
Z tohoto důvodu myslím, že je správné, aby souhlas k trestnímu stíhání nebo ke vzetí do vazby dal ministr spravedlnosti. Ministr spravedlnosti sám svou funkcí je již součástí trestního řízení. Může poukázat na mimořádné opravné prostředky, tedy stížnost pro porušení zákona, je také kárným žalobcem ve věci advokátů, notářů, to znamená, že nese odpovědnost za justici v širším slova smyslu, a myslím si, že i on by měl odpovědně posoudit, zda byly splněny podmínky pro to, aby bylo zahájeno trestní stíhání, případně aby byl advokát vzat do vazby, a tím umožní advokátům uchovat si nezávislost, kterou potřebují pro výkon své činnosti. I v případě, že by ministr spravedlnosti nedal souhlas k trestnímu stíhání nebo ke vzetí do vazby, nic by nebránilo ministrovi, aby sám zahájil jako kárný žalobce kárné řízení proti advokátovi.
Konečně poukazuji na skutečnost, že tuto výsadu mají již soudci. Potom bych kladl otázku, jestliže bychom řekli advokátům ne, proč tuto výjimku mají mít soudci. Proč soudci jsou v rukou ministra spravedlnosti a proč v nich nejsou advokáti? Buď měřme všem stejným metrem, tzn. zrušme to všem, ale pokud to mají soudci, tak se mi zdá, že je správné, aby tuto výsadu měli i advokáti. Zdá se mi, že je to ku prospěchu ochrany práv občanů, to znamená, že advokáti mohou svoji činnost činit nezávisle.
Pro pořádek jenom upozorňuji, že jsem nikdy nebyl advokátem, nemám advokátní zkoušky a advokátem, myslím si, také nikdy nebudu. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Přiznám se, pane kolego, když jsem poslouchal váš pozměňovací návrh, že jsem začal listovat v příslušném zákoně o střetu zájmů. Ale po vašem závěrečném sdělení jsem tuto knížku opět zandal do šuplíku.
Nyní vystoupí v rozpravě dále paní kolegyně Dundáčková a je poslední písemně přihlášená.
***