(11.30 hodin)
Poslanec Václav Nájemník: Dámy a pánové, odborné analýzy tady zazněly, ale myslím si, že noviny čte především laická veřejnost. Dovolím si něco říci za laickou veřejnost, ke které se počítám.
Máme před sebou vládní návrh zákona, tzv. tiskového zákona. Novináři jsou tvůrci veřejného mínění. Je zajímavé, jak u nás každý rozumí tomuto vtipu: Jestlipak víte, proč nemůže být rozpuštěna Poslanecká sněmovna? - No přece proto, protože by pak museli být zase největší idioti ti chudáci policajti.
Nemá cenu na novináře nadávat. Politici, novináři a dokonce i satirici jsou v kvalitě, kterou všichni konzumujeme, součástí naší posttotalitní společnosti. V totalitní společnosti, které všichni tak dobře rozumíme, byla úspěšnost dána buď mírou loajality k Sovětskému svazu a KSČ, nebo účastí v šedé ekonomice. A zde zas byl nutný předpoklad umět elegantně krást a podvádět.
Naše společnost se nyní zotavuje, i když se to nám, jimž je servírována "blbá nálada" i z míst nejvyšších, často nezdá. Nyní máme poslance ne hrabivé blbce, ale máme takové politiky, na jaké se náš stát ve svobodných volbách zmohl. Jací jsou politici, takoví jsou i glosátoři politického života - politici, novináři, ale i úroveň politické satiry. To je naše politická kultura. Někdy se mi chtělo také bezmocně nadávat. A za všechny ty případy řeknu jenom jeden.
Jistě si vzpomínáte při prvním projednávání transformačního zákona, kdy paní Drtinová v "Událostech plus" s působivou prostotou řekla: Poslanecká sněmovna schválila transformační zákon.
Nešlo o čas, dále šly dlouhé záběry proklínajících zemědělců, ale neřekla ani slovo, kdo a jak hlasoval a kdo hlasoval proti. Nic neříkala o veliké práci na argumentech proti atd. Tak vzniká "blbá nálada".
Mám tady celou řadu dalších případů, ale vynechám je. Mám pocit, že už jsme se odrazili od dna a že už horší mnohdy ty zprávy být nemohou.
Kritizovat, to by se dalo velmi snadno. Myslím si ale přesto, že práce novinářů musí být absolutně svobodná. Čím svobodnější, tím víc sebezáchovné mechanismy v naší společnosti budou fungovat. Myslím si, že naše kulturní dědictví je tak bohaté, že snese i diskontinuitu ve vývoji zaviněnou totalitou. Nyní máme možnost si uvědomit, jak nesmírně cenná je demokracie. Blbou náladu nemám, i kdyby ji prezentoval i sám nejvyšší.
Novinářských poťouchlostí je dost, ale to, kam jsme se v kladném smyslu - a myslím si, že jsme na vzestupu přes to přese všechno - dostali, za to vděčíme objektivním zprávám. K naší současnosti patří i špatní novináři, ale zaplať bůh, i dobří. Těším se na příštího Peroutku a budu hlasovat pro zamítnutí nebo pro vrácení tohoto zákona.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má kolega Robert Kopecký, připraví se pan poslanec Miloslav Kučera starší.
Poslanec Robert Kopecký: Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Moje osobní zkušenost s novinářskou veřejností je v 80 procentech případů velice kladná. A řekl bych, že většina novinářů v této zemi, a drtivá většina, je velmi slušných a podávají pravdivé a objektivní informace. Toto jsem také vyjádřil.
Chtěl bych říci, že s většinou těchto novinářů, se kterými se stýkám ať už na parlamentní, nebo komunální úrovni, dokáži komunikovat bez jakýchkoliv problémů. Ale mohu říci i jiné věci. Mohu říci i to, že v této zemi existují některá periodika, anebo někteří redaktoři, kteří vzbuzují to, co ještě neřekl nikdo přede mnou, doslova obavu a strach. Ne obavu o sebe jako politika nebo jako starostu nebo jako občana, ale obavu i o členy rodiny, o své děti apod.
Dal bych jediný příklad, příklad pana kolegy Payna, kdy jeho dceru novináři z Lidových novin dohnali až k tomu, že musela být ošetřena. Prostě dvanáctiletou dceru. Dovedete si představit, k čemu došlo? Pan kolega Payne to tady již jednou řekl.
Chtěl bych říci, že Lidové noviny jsou příkladem toho, kam až mohou novináři zajít. Lidové noviny svého času obvinily bývalého premiéra a dneska předsedu sněmovny pana Klause z toho, že má vilu ve Švýcarsku apod., a pak se museli všichni omlouvat včetně dalších periodik. Lidové noviny toto dokáží.
Moje osobní zkušenost s Lidovými novinami, a budu konkrétní, tentokrát konkrétně s paní Renatou Kalenskou, byla hrozná. Chtěl bych říci, že jsou novináři z Lidových novin a redaktoři jako paní Kalenská, kteří, se mi zdá, mohou naprosto všechno. A nebudu si stěžovat na svoji parlamentní práci. Oni mohou napadnout kohokoli, urazit kohokoli, aniž by to doložili. Paní redaktorka Kalenská nazvala naše zastupitelstvo bandou lumpů, aniž řekla jediné jméno toho, kdo to řekl. Paní redaktorka Kalenská se potom prostě buď zmýlila, nebo řekla něco jiného. Paní redaktorka Kalenská, když byla u nás v obci na reportáži, si spletla vyasfaltované silnice s udusanou hlínou. Pak přiznala, že se prostě spletla. Ona to může říci, ale pak se splete. Samozřejmě, že už to nepřiznala v tisku. Paní redaktorka Kalenská - a to mě bolí víc jako komunálního politika, jako starostu - si spletla obecní obchod se soukromým obchodem pana Korfa, a napsala: Toto je obecní obchod, kde obec okrádá své občany. Ona se prostě pouze zmýlila. Ona se ničeho nedopustila. Ona tím urazila spoustu lidí, ale proč ne.
Co se týče mého hlasování o tiskovém zákonu. Budu hlasovat jako poslanecký klub sociální demokracie.
Děkuji všem novinářům, a je jich opravdu 80 %, za to, že se chovají slušně, a za to, že objektivně informují.
O tiskovém zákonu jsem osobně velmi přemýšlel, ale právo na odpověď by asi tady mělo být. Mělo by být již kvůli některým redaktorům, o kterých jsem se zmínil. Myslím si, že každý občan, nejenom poslanec, ale kdokoli z nás má právo se bránit proti způsobu, jakým se někteří redaktoři vyjadřují. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan poslanec Miloslav Kučera starší, po něm vystoupí ještě pan poslanec Miloslav Ransdorf a poté pan ministr Grégr a místopředsedové vlády pánové Lánský a Rychetský.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych improvizovaně promluvil k několika tématům, která tady dnes zazněla a o kterých přemýšlím už celou tu dobu, kdy skutečně vzniklo to, co jsme tady dnes nazývali hysterickou kampaní v tisku, tedy od chvíle, kdy pan ministr Dostál zveřejnil návrh tiskového zákona.
Chtěl bych jenom připomenout, že tento návrh tiskového zákona není zdaleka výmyslem ani pana ministra Dostála, ani ministerstva, které pan ministr Dostál shodou okolností zhruba necelý rok řídí, že skutečně věcný záměr návrhu tohoto zákona existoval už několik let, že se jím zabývaly vlády předešlé, a že to tedy není reakce socialistické vlády na to, že se nemá ráda s novináři.
Nicméně minulý týden jsem se dočetl v novinách, a dnes to tady padlo také, zajímavou poznámku: náhubkem se nic nevyřeší. A položil jsem si otázku, proč byl použit tento příměr. Patrně proto, že se občas metaforicky hovoří o tom, že novináři, žurnalisté jsou hlídacími psy demokracie. Nuže dobrá. Mám-li hlídacího psa, kladu si otázku, je-li tento pes dobře vycvičen, tedy jinými slovy, je-li tento pes profesionál, umí-li dělat svoji práci profesionálně dobře - potřebuje náhubek?
***