(20.10 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Pokud byla Česká strana sociálně demokratická v opozici, sehrála nesporně pozoruhodnou úlohu. Byla - alespoň podle mého názoru - respektovanou opozicí vládám pravice. Její kritičnost byla často i odborně podložená a hlavně nesmlouvavá. To, co předvádí jako strana vládnoucí, proto nutně vzbuzuje rozpaky a u mnohých - včetně mé maličkosti - i zklamání.
Předložená zpráva o činnosti vlády je jistou obdobou toho, čím se vyznačovala mediální kampaň "českého ekonomického zázraku a jediné správné cesty" minulých vlád. Jde o výčet aktivit, který má utvrdit sněmovnu v tom, že vláda usilovně pracuje. Podle kvality zprávy se ale nabízí ještě jedno vysvětlení. Ten úctyhodný inventurní seznam je určen neinformované veřejnosti. Znovu bude nepochybně podroben oprávněné kritice části médií. Těžko může vláda spolehnout na to, že sněmovna předkládaný dokument vezme zcela a jednoznačně vážně. Chybí v něm, podobně jako už v předchozí zprávě o stavu České republiky, to podstatné - výčet návrhů, záměrů a aktivit nevypovídá totiž nic o kvalitě práce jednotlivých resortů, o tom jak reaguje státní aparát, jak se projevují přijímaná opatření v realitě.
Předkládaná zpráva vzbuzuje dojem, který kdysi vyjádřil současný premiér Miloš Zeman, když na adresu vládnutí svého předchůdce, tedy Václava Klause, pochybovačně poznamenal, že usilovná práce není totéž co úspěšná práce.
Pokud má být tato sněmovna informována ve zvláštní mnohostránkové zprávě o tom, že např. ministr spravedlnosti podnikl služební cestu do Bruselu nebo na mezinárodní kolokvium do Avignonu, případně na slavnostní zahájení činnosti Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, nejsem si jist, že je to informace, bez které by poslanci neměli či nemohli žít.
Pokud mě chce vláda ve speciálně vypracované zprávě informovat o to, že "v případě České spořitelny byl dne 22. dubna 1999 uveřejněn inzerát vyzývající zahraniční investory k projevení zájmu o nákup státního podílu", musím si to vykládat jedině tak, že si chce kabinet z poslanců dělat tu a tam možná i legraci.
Následuje-li v další pasáži omluva, že došlo k časovému posunu ve zveřejnění inzerátu pro privatizaci Komerční banky, který není způsoben neschopností státu zahájit privatizační proces, otevřeně přiznávám, že si dovedu představit řadu jiných, účelnějších způsobů, jak vyplnit pracovní čas.
Jen málo mě dojímá, kolik nových výborů a analytických skupin vláda ustavila k ochraně ekonomických zájmů a zajištění bezpečnosti občanů před expandující kriminalitou a bůhví čeho ještě. O kvalitě činnosti těchto institucí se totiž z předkládaného dokumentu prakticky zase nic nedozvíme.
Grafy o plnění plánu legislativních prací - živě si uvědomuji, že už to někdo naznačil - jsou na pohled možná zajímavé, ale pro práci této sněmovny pozorování těchto obrázků sotva bude přínosem.
Znovu zdůrazňuji - Česká strana sociálně demokratická před volbami slibovala změnu stylu vládnutí a změnu obsahu vládnutí. Logicky jsme takovou změnu očekávali. A nejenom my. Pokračuje však politika žití na dluh a už dnes je jasné, že platit budou - tak jako to zamýšlely předchozí vlády - ti, kdo zemi nevytunelovali a kdo ekonomickou a sociální krizi nezavinili.
Možná se realita může od toho, co projednáváme, v lecčems lišit. Zpráva o činnosti vlády ale opravdu dokumentuje jen malou schopnost kabinetu vládnout. Neříkám to s nadšením, přál bych si, aby to nebyla vláda jen České strany sociálně demokratické, aby to byla vláda České republiky, aby to byla vláda naše.
Pokud zlí jazykové tvrdí, že menšinová vláda ČSSD vyrostla na prázdných slibech a předvolebních bonmotech, tato zpráva jim dává bohužel do jisté míry za pravdu. Prestiž vládní politiky se nebuduje zpracováním bezobsažných zpráv a neustálým dovoláváním se chyb předchůdců. Dobrá pověst vlády vyrůstá z kompetentního rozhodování a kvalifikovaného řízení resortů a vlády jako celku. Rok je dost dlouhá doba, aby to ti schopní pochopili.
Premiér Zeman zde - řeknu to ve zkrácené verzi - připomněl jistou otázku, proč vláda tuto zprávu vůbec předkládá. A naprosto jednoznačně také odpověděl - plní usnesení Poslanecké sněmovny. Ano, je to tak. Proto chci jménem poslaneckého klubu KSČM sněmovně doporučit, aby předloženou zprávu o činnosti vlády vzala na vědomí. Nic více a nic méně. Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé strany sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Čtvrtým písemně přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Miloslav Ransdorf, připraví se kolega Vlastimil Tlustý.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, je správné a potřebné, že vláda s touto zprávou před Poslaneckou sněmovnu předstupuje. Nepochybuji také o tom, že se jedná v případě vlády o soubor úctyhodných mužů, i když v rozporu s vystoupením ministerského předsedy to není soubor pohádkových hrdinů.
Mě ale spíše zajímá na předloženém materiálu něco jiného, co v tomto textu není, totiž proč vláda dělala to, co dělala, jaké úvahy ji vedly a jakou koncepci sleduje. To není ani v předložených 111 stranách, ani ve vystoupení ministerského předsedy jsme tyto body nemohli najít.
Občas se v textu objevuje pojem "sociálně demokratická vláda", pochopitelný u opozice, která kritizuje tuto vládu, ale nikoli jako pojem, který by měl znamenat sebeoznačení. Ne, pánové, nejste sociálně demokratická vláda, zapomínáte, že jste Česká vláda a podle toho byste se také měli chovat.
Zajímavější otázka je to, v jakém poměru je předvolební program a povolební praxe. A v této souvislosti bych se chtěl soustředit na jeden bod, který ukazuje obzvláště naléhavě, jak tomu je s tímto poměrem předvolebního programu a povolební praxe. Jak mohla vláda sestavená stranou, která chtěla mluvit za dolních deset milionů, připravit a prosadit takovou zvrhlost, jakou je zákon o spotřební dani, který je ekonomicky iracionální, asociální a nemravný? Výnos, který by plynul z uplatnění tohoto zákona, bude v případě paliv čistě fiktivní.
***