(12.40 hodin)
(pokračuje Zuna)
Nezbývá mi nic jiného než s politováním konstatovat, že je cosi shnilého v naší justici, a jako právník těžko obhajuji kolikrát před občany naši justici. Je mně to moc líto. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Zunovi. Nyní vystoupí pan kolega Starec, poté pan kolega Matulka.
Poslanec Martin Starec: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, já bych rád vrátil tuto diskusi k projednávané interpelaci a popřál bych panu Grebeníčkovi, aby dostal odvahu a zodpověděl se před soudem z toho, co učinil, a pokoru, aby přijal rozsudek, protože to si myslím, že je to jediné, co po něm dneska můžeme chtít. Pokoru možná i těm, kteří sem vnesli tuto diskusi, protože já sám pocházím z rodiny, která si užila, nebyl jsem vychován k pomstě. Ale pokora je to, co by si měli následovníci těch, kteří činili, co činili, přinést. Nejsem pro to, aby soudy vynášely v této věci krvavých rozsudků, nejsem pro to, aby se opakovalo jakýmkoliv způsobem to, co se zde činilo, jakoukoliv formou, ať už se jednalo o studia, o výjezdy do zahraničí či cokoliv jiného. Ale pokoru bych si v očích těch, kteří toto činili, skutečně přál vidět. A pokora pro mě znamená mít sílu a vůli se s věcí vyrovnat i před soudem a pevně věřím, že to budou soudy nezávislé. Pokora také znamená, že přijmou rozsudek, ať bude jakýkoliv, byť ve věku, který už možná je trošku pozdě vůči těm, kteří už třeba dávno zemřeli.
Takže tolik k věci a moc bych poprosil pana řídícího, aby se mu podařilo dostat diskusi zpátky k tomuto tisku. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Martinu Starcovi. Nicméně nyní opět vystoupí - v této věci poprvé, abych nekřivdil - pan kolega Dalibor Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Já jsem vůbec vystupovat nechtěl, protože já jsem člověk narozený v roce 1953. Na rozdíl od kolegy Bubníka já si tu dobu, o které tady je primárně řeč, samozřejmě nepamatuji, neboť jsem byl mimino, případně vůbec jsem nebyl na světě a znám to spíš jako dějepis. Ale v průběhu dnešní rozpravy se mně takto vybavilo, že si už budu umět představit, jak kdysi dávno politické procesy vypadaly, jak byly motivovány ty rezoluce ze závodů, aby byl potrestán ten či onen, jemuž nebylo vůbec nic prokázáno, ba dokonce aby byl popraven. (Neklid v sále, bouchání do lavic.)
Mám pocit, že je to asi nějaká naše národní vlastnost. Já jsem chtěl zareagovat hlavně na kolegu Marka Bendu. Jestliže není možné brát právo někoho na obhajobu, na spravedlivý proces, stejně jako není možné někoho mlátit, atd., stejně podle mého názoru není možné vznášet křivá svědectví a křivá obvinění, v našem státě je to dokonce trestným činem. Domnívám se, že ani poslanecké imunity by k takovým trestným činům nemělo být zneužíváno. Já pro to mám pochopení jenom u těch, kteří jsou vedeni politickou debilitou a kretenismem. Děkuji. (Nesouhlasný šum v sále.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Do rozpravy se dál někdo hlásí? Ne, rozpravu uzavírám. V rozpravě nezazněl žádný návrh na usnesení. Já se z toho vzpamatovávám a končím projednávání této interpelace.
V tuto chvíli přistoupíme k další interpelaci, kterou je interpelace na místopředsedu vlády a ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidlu, kterou předložil pan poslanec Petr Nečas ve věci diskriminace při výkonu povolání. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 289 a první, kdo v rozpravě vystoupí, kterou v tuto chvíli otevírám, je pan poslanec Petr Nečas. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, ve své interpelaci jsem se obrátil na pana místopředsedu vlády v záležitosti diskriminace při výkonu povolání. Musím konstatovat, že pan místopředseda vlády mi neodpověděl na moji interpelaci, pouze mě odkázal na ministra vnitra. A to na základě popsání konkrétního případu odvolání krajského policejního ředitele pana plukovníka doktora Františka Floriana. Nemohu s tímto způsobem vyhýbání se odpovědi souhlasit, protože já jsem se ptal výslovně na možnost diskriminace na základě věku. Zda je možné v této zemi, aby byl někdo diskriminován.
Bezesporu se mnou bude pan místopředseda vlády souhlasit, že je nemožné, aby byl někdo odvolán ze své funkce, ze svého postavení např. na základě své rasy. Určitě se mnou bude pan místopředseda vlády souhlasit, že je nemožné, aby někdo byl odvolán ze své funkce na základě pohlaví. Určitě se mnou bude pan místopředseda souhlasit, že je nemožné, aby někdo byl odvolán ze své funkce na základě národnosti, nebo na základě náboženského vyznání, nebo vezmeme-li v úvahu naše včerejší jednání, na základě své sexuální orientace. Přesto je v této zemi možné, aby byl někdo odvolán ze své funkce na základě svého věku, a to bez toho, aby toto odvolání mělo oporu byť i jen v podzákonných normách, v předpisech, v obecně vytvořeném rámci.
Není tedy možné, aby mi pan místopředseda vlády odpověděl tím způsobem, že se mám obrátit na ministra vnitra. Já jsem tak učinil. Já jsem se ptal výslovně pana místopředsedy vlády, který je pověřen řízením resortu práce a sociálních věcí. Odpovídá totiž za implementaci mezinárodního práva, evropských direktiv atd. v oblasti zaměstnávání. A toto byl konkrétní případ, kdy podle mého názoru došlo k porušení těchto principů. Znovu opakuji, jmenoval jsem zde několik důvodů, jako je rasa, národnost, vyznání, politická orientace, sexuální orientace atd., kdy každý z nás by byl velmi zděšen, kdyby se na základě těchto prvků lidé jmenovali nebo odvolávali ze svých funkcí. Z tohoto důvodu se znovu táži, nikoliv už písemně, pana ministra, zda považuje obecně, protože to bylo meritum mé interpelace, za možné, aby někdo byl jmenován nebo nejmenován, odvolán nebo neodvolán pouze na základě svého věku.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Petru Nečasovi. Nyní vystoupí v rozpravě místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí pan kolega Vladimír Špidla. Prosím, pane místopředsedo, ujměte se slova.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, pan poslanec Petr Nečas se ve své interpelaci a ve své otázce dotkl velmi závažného problému, a to je problému diskriminace, který nepochybně je problémem, který se v řadě případů na našich pracovištích vyskytuje, a je to nepochybně přístup, který je v rozporu s ústavními zvyklostmi ČR a je také v rozporu s mezinárodními závazky i s uspořádáním v Evropské unii, ke kterému směřujeme. O tom není nejmenších pochyb. Myslím si, že pan poslanec Nečas nemůže pochybovat o tom, že diskriminaci jako takovou považuji za velmi závažný a neblahý jev a že v předlohách zákonů, které Ministerstvo práce a sociálních věcí předkládá, se snažíme tomuto jevu čelit, omezit jeho možnost a umožnit společnosti a umožnit jednotlivcům v této společnosti se na základě stanoveného procesu efektivně bránit.
Posledním krokem v tomto směru, krokem malým, ale krokem, který bylo možné v daném čase učinit, byla novela zákona o zaměstnanosti, jejímž jedním z podstatných cílů je snaha omezit možnosti diskriminace. Pan poslanec Nečas má také pravdu v tom, že diskriminace podle věku je diskriminací, která je rozšířená. Připomněl bych řadu případů inzerátů, které mají jasně diskriminační charakter. Ano, v tomto případě souhlasím s panem poslancem a není pochyb o tom, že diskriminace je něco, co není přípustné.
Jiná otázka ovšem je, zaměříme-li se na případ, který byl obsažen i v této interpelaci.
***