(17.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Jestliže tu jsou patetická slova o akci NATO atd., tak je třeba jim dát velmi reálný obsah, který zahrne i tuto dohodu o finančních otázkách, protože to není záležitost několika měsíců, ale je to zřejmě záležitost dlouhodobá. To je první poznámka.
Druhá poznámka. Jednací řád nebrání žádnému poslanci, aby v této věci vystoupil, ale diskuse k této problematice není první a myslím si, že bychom měli vážně uvažovat o tom, jestli nemáme racionalizovat průběh jednání Poslanecké sněmovny, a to tak, že k takovýmto otázkám by bylo namístě, aby vystoupili zástupci poslaneckých klubů. Tady jde o základní stanovisko jednotlivých parlamentních stran, které je určeno ne pro to, abychom se my tady přesvědčovali o tom, že máme lepší nebo horší stanovisko, že máme lepší nebo přesvědčivější argumenty, ale je to stanovisko, které je určeno pro veřejnost. Veřejnost má právo vědět, jaké je stanovisko jednotlivých parlamentních stran v této věci, která se týká zahraniční politiky státu a která se týká i rozhodování o státních penězích, na které všichni občané tak či onak dávají prostředky.
Z hlediska jednacího řádu jistě nelze žádnému poslanci upřít právo, aby vystoupil. Ale otázka je, a kladu ji zejména poslancům KSČM, zda neměl pravdu významný politik a teoretik politiky v začátku 20. století, který napsal mnoho knih a mnoho statí, jedna z nich je "Raději méně, ale lépe". Zda to není něco, co bychom měli i v této diskusi vzít na vědomí. Protože opakování mnoha argumentů znamená svým způsobem rozmělňování toho, co má být řečeno.
Pokud jde o problém oné operace, myslím si, že jsme asi všichni - bez ohledu na to, co jsme si o ní mysleli a co si o ní myslíme až dosud - pocítili jako jisté ulehčení, že skončilo bombardování a že přece jenom tato akce, která má dnes povahu mírové akce pod záštitou Rady bezpečnosti, dostává jiný charakter. V tomto směru i jednání Poslanecké sněmovny, jednání vlády - teď mám na mysli jednání vlády, která nechtěla vysílat vojska do pozemní operace NATO - je něco jiného dnes, kdy jde o operaci, která má charakter operace v rámci Rady bezpečnosti. Z tohoto hlediska si myslím, že toto můžeme přijmout s jistým ulehčením. Každý, kdo sledoval vývoj tohoto konfliktu, a tento konflikt je jenom součástí celého problému krize spojené s rozpadem někdejší Jugoslávie, ví, že mnoho znepokojivých otázek tu zůstává, vůbec nejsou zodpovězeny. Zároveň bohužel musíme říci, že naše diskuse na těch odpovědích tolik měnit nebude.
Ještě jednu poznámku. Kolega Zahradil tu mluvil o diskusi, kterou měla v této souvislosti hlava státu. Chci říci, že to je problematika velmi zajímavá ústavně právně i ústavně politicky, protože i za první republiky, kde hlava státu, prezident republiky všechna svoje rozhodnutí musel mít kontrasignována, zůstávala složitá problematika, co to znamená, zda - jestliže prezident republiky přijímá vyslance a něco k němu pronese - to má nebo nemá být schváleno příslušným členem vlády, to je ministrem zahraničí. Dnes to u nás má onu zvláštní podobu, kterou tak či onak zažíváme.
Nechci o tom mluvit dlouho, vyjádřil jsem se k tomu v tisku. Chci říci jenom jednu věc: nepovažuji za dobré, jestliže jsou výraznější rozdíly mezi prezidentem republiky a vládou, protože i prezident republiky je součástí výkonné moci a v tomto směru za praktický výkon zahraniční politiky odpovídá vláda, protože ta je odpovědná Poslanecké sněmovně a v parlamentní demokracii musíme na těchto principech trvat.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Povinnost mi velí zeptat se, zda ještě někdo, kdo se nepřihlásil písemně do rozpravy, má v úmyslu vystoupit. Žádnou přihlášku v tomto smyslu nevidím. Uzavírám tedy obecnou rozpravu, a pokud mě paměť neklame, v rámci obecné rozpravy zazněl jeden návrh, o kterém bychom měli rozhodnout hlasováním. Byl to návrh pana kolegy Karla Vymětala.
Je to návrh, jehož podstatou je vrácení předloženého materiálu k přepracování vládě, a to jak v podobě usnesení, tak i důvodové zprávy v tom smyslu, aby odpovídala usnesení Rady bezpečnosti OSN.
Prosím, abyste všichni zaujali svá místa ve sněmovně, neboť za malou chvíli nechám o tomto návrhu, který zazněl v obecné rozpravě, hlasovat.
V tuto chvíli zahajuji hlasování s pořadovým číslem 7 a ptám se: Kdo je pro návrh pana kolegy Vymětala, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Z přítomných 160 kolegyň a kolegů pro 19, proti 118, návrh nebyl přijat.
Pokud se nepletu - a zpravodajové mně zatím nehlásí žádný jiný návrh k hlasování - byl to jediný návrh, který vzešel z všeobecné rozpravy. Nyní zahajuji rozpravu podrobnou, do které mám přihlášku pana kolegy Karla Vymětala, pana poslance Laštůvky, pana poslance Kohlíčka a dalších. Prosím, aby se prvně jmenovaný ujal slova.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, dámy a pánové, nebudu bičovat mozek ani váš, ani svůj zdůvodňováním, takže mi dovolte, abych přednesl pouze pozměňovací návrhy.
Předkládám čtyři body pozměňovacích návrhů, u nichž budu žádat Poslaneckou sněmovnu, abychom hlasovali o každém tomto bodě zvlášť. Zpravodajům to písemně předám.
První pozměňovací návrh se týká návětí, které zní: Poslanecká sněmovna souhlasí. Navrhuji změnit na text: Poslanecká sněmovna na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244/1999 souhlasí.
Místopředseda PSP Ivan Langer: (Reakce na neustálý hluk v sále.) Promiňte, pane poslanče. Vzhledem k tomu, že přednášíte návrhy, o kterých budeme rozhodovat v hlasování, prosím všechny kolegy, aby se ztišili, aby přestali hovořit, aby zaujali svá místa a umožnili kolegu Vymětalovi přednést tyto návrhy a vám také jim přesně porozumět a usnadnit vám tím rozhodování při hlasování. Děkuji za pochopení i těm poslancům, kteří mou žádost v tuto chvíli nevyslyšeli a hovoří i nadále. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji. Druhý pozměňovací návrh se týká bodu 1, který zní: s vysláním jednotky protichemické ochrany Armády České republiky v počtu do 150 osob v rámci mezinárodních sil KFOR pod záštitou OSN.
***