(17.40 hodin)
(pokračuje Exner)
A pokud jde například o to, co my nazýváme v materiálu operace Joint Guardian, tak tento materiál nazývá všemi různými výrazy, a sice mezinárodní bezpečnostní jednotka nebo mezinárodní bezpečnostní sbor nebo mezinárodní bezpečnostní přítomnost. Také tento materiál je předložen v pěti částech, ne zcela navazujících částech textu.
Musím také konstatovat, že vláda České republiky zaznamenala poměrně výrazný vývoj názorů, pokud jde o naši přítomnost ve vojenských jednotkách v Kosovu. Když jsme projednávali původní návrh na vyslání 6. polní nemocnice, byli jsme tady v Poslanecké sněmovně ubezpečováni ministry, že vláda neplánuje jinou vojenskou účast v rámci tzv. mírové operace v Kosovu. Nyní se doba posunula a plánujeme tedy jinou účast ve vojenské akci a mnozí požadují, aby i vládou navržená účast byla dále rozšířena.
Chci také upozornit, že rezoluce Rady bezpečnosti č. 1244 mluví jako o základním cíli a účelu vyslání mezinárodních civilních a bezpečnostních sil. Tady je i odpověď na otázku, jakým způsobem si představujeme účast a pomoc České republiky k vyřešení situace v Kosovu a Metochii, protože zatím se nechystáme na základě návrhu vlády k žádné účasti v té civilní složce sil OSN. A když shrnu diskusi o možných nákladech a jejich krytí, potom, protože už dnes se nedostává peněz na to, jak tam chceme poslat bezpečnostní vojenské síly, je zcela jisté, že vláda nemá žádný prostor k tomu, aby připravila civilní síly, které by měly pomoci zabezpečit mír v Kosovu.
Přimlouvám se však za to, abychom rozsáhle právě prostřednictvím civilních sil pomohli k řešení situace v Kosovu.
Dovolte mi také upozornit na určitý posun nebo snad výklad rezoluce Rady bezpečnosti, jak se odráží v předloženém materiálu tisku 250, ale i ve vystoupení členů vlády a některých dalších politických představitelů naší republiky. Mluví-li se o Kosovské osvobozenecké armádě, máme v tisku charakterizován závěr rezoluce Rady bezpečnosti jenom jako požadavek demilitarizace, zatímco ve vztahu k ozbrojeným silám Svazové republiky Jugoslávie se mluví o rozhodnutí a ve vztahu k útokům NATO se v této rezoluci nehovoří vůbec.
Analogicky dohoda G7 plus Ruska a přejatý text do rezoluce Rady bezpečnosti nehovoří přímo o ekonomické obnově a stabilizaci nebo o rozhodnutí OSN podporovat a zajistit nebo zorganizovat takovou ekonomickou obnovu a stabilizaci, ale dohoda jenom poskytuje neurčitě definovaný závazek takové obnovy a stabilizace.
Náš materiál také v rozporu s tím, jak zní rezoluce Rady bezpečnosti, hovoří s určitou českou velkorysostí o tom, že do operace se kromě členských států NATO mohou zapojit také účastnické země programu Partnerství pro mír včetně Ruské federace a další státy. Rezoluce však jednoznačně hovoří o mezinárodních silách a žádným způsobem neomezuje tuto účast.
Pokud jde o charakter naší jednotky, když materiál charakterizuje dovednosti této jednotky, hovoří se o průzkumu, monitorování, střežení a jako velmi důležitá její činnost se předpokládá zabezpečení doprovodů významných a chráněných osob, ale ani slovem se nemluví o činnostech, které by bezprostředně měly vést k dodržování rezoluce Rady bezpečnosti, pomoci jugoslávským orgánům k tomu, aby se situace zklidnila, a pomoci civilistům, aby se mohli vrátit do svých domovů, pokud tam nejsou, a i s těmi, kteří tam jsou, spokojeně v této postižené oblasti žít.
Domnívám se na základě těchto skutečností, že projednávání celého materiálu je cílevědomě politicky nežádoucím směrem posunuto, a v tomto smyslu schválení návrhu vlády je pro mne nepřijatelné.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo uděluji panu kolegovi Vilému Holáňovi, připraví se pan kolega Zdeněk Jičínský.
Poslanec Vilém Holáň: Vážené kolegyně a kolegové, chci velmi krátce připomenout jednu souvislost, o níž zde nebyla ještě řeč a která má důležitý vztah k počtu vyslaných vojáků, resp. k přiměřenosti tohoto počtu. Tou souvislostí je skutečnost, že po desetiletí budujeme a cvičíme armádu a ta má dnes asi 60 000 vojáků, z toho menší polovina jsou vojáci z povolání. V průběhu posledních let nás stojí toto budování něco mezi 30 až 40 miliardami korun. A nepochybně to neděláme jen pro to cvičení a jen pro to budování, děláme to proto, aby bylo možno tu armádu použít v okamžiku, kdy je toho zapotřebí. V takovém okamžiku, aby armáda nebo její přiměřený díl konaly.
Nyní toho zapotřebí prostě je, protože nestabilita Balkánu je rizikem pro Českou republiku, jak už zde vyložila řada našich kolegů. Můžeme si tedy představit armádu menší, můžeme si představit kratší vojenskou službu, jak řekl kolega Mareš. Ale to teď neřešme, prostě v každém případě náš příspěvek musí být i z toho hlediska přiměřený.
I proto tedy podporuji usnesení zahraničního výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má poslední zatím písemně přihlášený do obecné rozpravy pan kolega Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, kolega Nečas, když tu odůvodňoval zprávu výboru branného a bezpečnostního, hovořil o tom, že se dává souhlas s vládním návrhem s vysláním jednotky, že se nerozhoduje o penězích. Z hlediska právního je to nepochybně v pořádku, ale chceme-li posoudit a chápat tuto záležitost skutečně jako záležitost státní politiky, na které je třeba, aby se většina dohodla, potom otázka finančních prostředků tu není nepodstatná. Myslím, že už na to upozornil poslanec Laštůvka. Čili ty strany, které podporují tuto akci, by měly jednat také o tom, z jakých prostředků bude tato jednotka financována, protože se to týká nás všech, a nelze to využívat v rámci stranických sporů o tom, že vláda jedná špatně s prostředky daňových poplatníků. Toto je třeba, aby bylo jasné.
***