(16.10 hodin)
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, vládo, paní a pánové, přijal bych ono vysvětlení kritiky zleva, které zde přednesl pan předseda vlády, kdybych věděl, že nepůjde jen o slova, ale o činy. Pokud jde o multietnické Kosovo, pokud jde o skutečnou spolupráci a spolužití všech národů a národností, které obývají Svazovou republiku Jugoslávii, byl bych ochoten přehodnotit svůj vztah k předloženému tisku 250, pokud bych věděl, že např. se Česká republika bude podílet na obnově vybombardované nemocnice poblíž Bělehradu, kde chybí materiální vybavení pro 500 pacientů. O to má zájem samozřejmě Francie, ze států, které se účastnily operace proti Svazové republice Jugoslávie bez mandátu Rady bezpečnosti. Ale je možné, abychom o takovou věc usilovali jako Česká republika. Samotnou podmínkou potom je, že jugoslávská svazová vláda zvýhodní zemi, která nabídne materiální vybavení takové nemocnice v jednotlivých hospodářských programech.
Pokud by vláda České republiky na tuto akci přistoupila a realizovala by materiální vybavení takové nemocnice, myslím, že osobně bych byl schopen přehodnotit svůj vztah k tisku 250.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane předsedo. Nyní v pořadí přihlášených je na řadě předseda výboru pro obranu a bezpečnost kolega Petr Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, jsem přesvědčen o tom, že drtivá většina z nás cítí, že události, které se staly v Kosovu, nejsou věci, které nás mohou nechat lhostejnými pouze z lidského hlediska, ale které nás nemohou nechat lhostejnými i jako politiky zodpovědné za osud této země. Jsem přesvědčen o tom - a zde skutečně souhlasím s panem ministerským předsedou - že v tomto prostoru máme velmi výrazný bezpečnostní zájem. Destabilizace Balkánu skutečně znamená potenciální destabilizaci střední Evropy se všemi dopady a důsledky i pro Českou republiku.
Právě z toho vycházela dlouhodobě i česká zahraniční politika a dlouhodobě se angažovala v oblasti Balkánu. Chtěl bych připomenout účast českých vojenských jednotek na misích UNPROFOR a UNCRO v oblasti Chorvatska. Chtěl bych zmínit účast naší polní nemocnice v misi ve východní Slavonii, chtěl bych zmínit naši plnokrevnou účast v misích IFOR a SFOR na území Bosny a Hercegoviny.
Na druhou stranu bych chtěl polemizovat s některými věcmi, které zazněly jako podpůrný argument pro naši angažovanost na Balkáně. Dámy a pánové, neopíjejme se rohlíkem, že vytváříme nějaký zázračný prostor pro předpolí pro naše firmy. Že to děláme proto, abychom tam umožnili proniknout naší ekonomice. Právě zkušenosti z Bosny a Hercegoviny ukazují, že se to příliš nezdařilo, že dopad nebyl příliš velký a že dokonce celý projekt mírové obnovy Bosny nebyl projektem příliš úspěšným. V Bosně a Hercegovině, kde se prováděla kvanta a kvanta stavebních prací, kde existovaly vhodné kapacity, se např. cement vozil z Itálie a ze Španělska, přestože byl dostupný přímo na území Bosny a Hercegoviny. Podobných příkladů by se dalo najít obrovské množství. Tzv. hospodářská rekonstrukce Bosny a Hercegoviny probíhala tím způsobem, že vlády platily svým vlastním firmám ze své vlastní země, aby tam dovezly jejich vlastní produkty. Samotnému rozvoji Bosny a Hercegoviny to příliš neprospělo, o čemž svědčí i nezaměstnanost přesahující 35 %.
Z tohoto důvodu bych varoval před velkými nadějemi a velkými očekáváními. Myslím si, že by bylo také velmi nefér vůči našim voličům a vůči občanům této země, abychom jim zdůvodňovali jako jeden z bazálních argumentů naší angažovanosti v tomto prostoru, že otvíráme ekonomické možnosti. Není tomu tak. Naším základním úkolem, naším základním cílem, naším základním zájmem je zájem naší národní bezpečnosti.
Zmínil jsem se zde již o dlouhodobé angažovanosti České republiky v tomto prostoru. Musím zde skutečně zmínit misi IFOR a SFOR, protože mnohé se dá porovnávat. Dá se porovnat např. účast jednoho mechanizovaného praporu s 800 vojáky v třicetitisícovém kontingentu, který vyslala Česká republika na začátku roku 1996 jako nečlenský stát aliance - to zdůrazňuji - se současnou misí KFOR, kdy Česká republika posílá do padesátitisícového kontingentu jednu rotu se 126 vojáky jako člen aliance. Myslím si, že nevyváženost obou přístupů je zjevná.
V této souvislosti - a tady naváži na vystoupení pana ministerského předsedy - se tady objevily argumenty o financování. Musím říci, že i mise IFOR byla v roce 1995 plánována poté, co byl schválen návrh státního rozpočtu vládou. Kolegové, kteří zde tehdy seděli, si vzpomenou, že tento návrh byl projednáván v průběhu listopadu. To znamená v době, kdy probíhala již druhá a třetí čtení návrhu státního rozpočtu. Takže neplatí argument, že tyto věci musejí být dopředu plánovány. I tehdy si musela tehdejší vláda poradit a najít finance na financování této akce.
Velmi důležitou věcí, která souvisí s oním bezpečnostním zájmem, je samozřejmě otázka stabilizace prostoru Kosova, které může nadále působit jako rozbuška vyvolávající příslušné efekty v Albánii, Makedonii a vlastně po celém Balkánu. Za sebe musím říci, že bych považoval za velký hazard, kdyby dlouhodobá mezinárodní přítomnost v tomto prostoru vedla k nějaké formě samostatného Kosova. Jsem přesvědčen o tom, že musí být zachována územní integrita Svazové republiky Jugoslávie. Je to mé hluboké přesvědčení. Toto přesvědčení jsem sdílel i jako politik, který veřejně a jasně podpořil letecké útoky NATO. Sdílím ho i nadále jako politik, který podpořil pozemní operace NATO.
Vedle toho jsem přesvědčen, že ke stabilizaci tohoto prostoru musí přispět odsun všech srbských vojenských, policejních a polovojenských jednotek, ale také současně odzbrojení Kosovské osvobozenecké armády. Nemohu se smířit s tím, že se má jednat o pouhou tzv. demilitarizaci. Nerozumím tomuto new speaku. Jednoznačně jsem pro, aby byly odzbrojeny všechny jak legitimní, tak nelegitimní složky na tomto území s výjimkou bezpečnostních sil aliance a později aby byly vytvářeny naprosto legitimní orgány v autonomní oblasti Kosovo, které budou mít na starosti vnitřní bezpečnost v koordinaci se silami aliance.
V této souvislosti je nutné se vrátit i do měsíce března, kdy jsme zde projednávali návrh na vyslání naší polní nemocnice. Myslím si, že v té chvíli bylo evidentní, že kdyby se od první minuty počítalo s vysláním bojové jednotky, byli bychom dnes v naprosto jiné situaci.
Důvod, proč vláda nechtěla vyslat bojovou jednotku, byl zjevný. Vláda se orientovala podle názoru - o tom jsem hluboce přesvědčen - svých voličů, svých podporovatelů, kteří byli velmi negativně naladěni možnému nasazení české bojové jednotky v tomto prostoru. Koneckonců - při jednání výboru to i činitelé vlády přiznali, že by to vnímali jako negativní, a proto - přestože již v té době byl zájem o českou bojovou jednotku, konkrétně o průzkumnou rotu, ze strany aliance - byla z české strany nabídnuta polní nemocnice. Myslím si, že z finančního i organizačního hlediska bychom dnes byli v poněkud jiné situaci, kdybychom od počátku uvažovali o bojové jednotce. To není žádné zpochybnění činnosti naší polní nemocnice, která dělá velmi kvalifikovanou a velmi kvalitní práci pro albánské uprchlíky na území Albánie.
Přesto v tom spatřuji jeden rizikový faktor a z tohoto pohledu hodnotím pozitivně tento vládní návrh, který je průlomem v tom, abychom se v oblasti Kosova a balkánských operací nestali pro další období nějakým trvalým poskytovatelem polních nemocnic, polních pekáren a podobných zařízení.
Musím zdůraznit Poslanecké sněmovně také fakt, že misemi, které jsme již na území Kosova odhlasovali, to znamená vyslání polní nemocnice, a misí, kterou pravděpodobně schválíme dnes, to znamená vyslání jedné průzkumné roty, již tím jsme vytvořili finanční závazek ve výši 1,2 miliardy korun. Abychom se netvářili, že začínáme z nuly, abychom se netvářili, že ona částka, o které je hovořeno v případě vyslání mechanizovaného plně vyzbrojeného praporu, 2,4 miliardy, znamená najít 2,4 miliardy. Ne, dámy a pánové, znamená to, že již v tuto chvíli po dnešním hlasování se zavážeme k financování 1,2 miliardy. Zde musím souhlasit s panem ministerským předsedou, že podobné akce jsou zcela zjevně dlouhodobého charakteru, že se jedná o dlouhodobý závazek, dlouhodobé angažmá trvající celou řadu let a zhruba s miliardovými výdaji, jako počítáme na misi v Bosně - nebo přes jednu miliardu - musíme počítat i pro misi na území Kosova.
***