(14.50 hodin)
(pokračuje Nečas)
V této souvislosti si dovolím upozornit na to, že po mně vystoupí zpravodaj zahraničního výboru, který přednese návrh usnesení zahraničního výboru, které bylo také distribuováno. Usnesení se poněkud liší od usnesení výboru pro obranu a bezpečnost. Není to první případ, kdy při projednávání vyslání máme dvě usnesení těchto dvou výborů, které se mírně liší, resp. řekl bych, že je to pravidlo. Vždy postupujeme stejným způsobem. Zpravodajové obou výborů se dohodnou, který návrh bude brán za základní, a návrh druhého výboru bude brán jako první pozměňovací návrh. S panem kolegou Laštůvkou, zpravodajem zahraničního výboru, který vás seznámí s jednáním zahraničního výboru po mně, jsme dohodli, že jako základní návrh bude brán návrh zahraničního výboru. Návrh výboru pro obranu a bezpečnost bude brán jako pozměňovací návrh k tomuto základnímu návrhu. To jsem považoval za nutné předeslat předem.
Vedle toho považuji také za nutné, vzhledem k tomu, abych se nějakým způsobem pokusil formovat průběh debaty, jde-li to vůbec, jednoznačně zdůraznit, že z dikce ústavy, z jejího textu, z dikce jednacího řádu je nutné upozornit na fakt, že Poslanecká sněmovna vyslovuje či nevyslovuje souhlas s vysláním příslušné jednotky. Vyslovuje či nevyslovuje souhlas s příslušným návrhem vlády. Poslanecká sněmovna v žádném případě, není to uvedeno nikde v ústavě, není to ani ústavní tradicí, ústavní zvyklostí, není to uvedeno nikde v zákoně, nerozhoduje o způsobu financování tohoto vyslání. To považuji za nutné zdůraznit, abychom se nebavili o rozpočtových věcech, o deficitech, o zákonech o státním rozpočtu, ale abychom se soustředili na meritum věci, to znamená na vyslovení či nevyslovení souhlasu s návrhem na vyslání naší vojenské jednotky. Považuji za nutné toto zdůraznit přesto, že jsem si plně vědom, že tyto dvě věci nejdou naprosto logicky od sebe odseparovat. Přesto bych byl rád, aby to nebylo zaměňováno s tím, že Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas nebo svůj názor na způsob financování. Ne, tak tomu není. To by bylo v rozporu s ústavou, v rozporu se zákonem o jednacím řádu.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Zahraniční výbor se předloženým vládním návrhem zabýval dnes odpoledne. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj tohoto výboru poslanec Vladimír Laštůvka a uvedl usnesení výboru č. 69, které vám bylo také rozdáno do vašich lavic.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, můj úkol je poměrně jednoduchý po předchozích vystoupeních. Chtěl bych jenom velmi krátce přiblížit jednání zahraničního výboru a závěrem přednést usnesení zahraničního výboru, které by mělo být základem pro jednání Poslanecké sněmovny.
Zahraniční výbor při projednávání vládního návrhu se téměř bezvýhradně ztotožnil s důvodovou zprávou, kterou předkládala vláda České republiky k vládnímu návrhu vyslání vojenské jednotky do operace JOINT GUARDIAN. Debata, která v zahraničním výboru byla poměrně krátká vzhledem k omezenému času, směřovala v zásadě ke dvěma okruhům otázek. Jednak k technickým otázkám spojeným s vysláním vojenských jednotek, jednak s mandátem a obsahem mandátu vojenských jednotek, které v prostoru Kosova budou působit. Bylo opakovaně poukazováno na určitou asymetrii v postavení Kosovské osvobozenecké armády - UCK - a jugoslávských sil, které z Kosova odcházejí.
Druhý okruh otázek a druhá část debaty byla věnována problémům přiměřenosti a rozsahu angažovanosti České republiky v operaci JOINT GUARDIAN. Opakovaně bylo zdůrazněno, že česká diplomatická aktivita v souvislosti řecko-českého návrhu, jiná vystoupení představitelů české diplomacie i názory, které zaznívaly na půdě této sněmovny, jednoznačně směřovaly k tomu, že je třeba větší účasti České republiky v této operaci. Tento postoj byl doprovázen dvěma rozdílnými názory. Jeden tlumočil předseda branného a bezpečnostního výboru kolega Nečas, druhý byl dán částí výboru zahraničního, který vycházel z toho, že je třeba nejen říci více, ale také za kolik. Nicméně usnesení zahraničního výboru je takové, jaké je, a bude předmětem našeho dalšího jednání.
Dovolte závěrem, abych vás seznámil s dikcí usnesení zahraničního výboru, který oproti vládnímu návrhu doznal dvou zásadních změn, jimiž zahraniční výbor chtěl zohlednit své názory a postoje a především vytvořit vládě České republiky širší prostor pro další konání. Jednak nahradil název "průzkumná rota" dikcí "vojenská jednotka", čímž se chtělo dosáhnout toho, aby při dalším vývoji situace nebylo třeba přijímat nové usnesení, které by vymezovalo šířeji vojenskou jednotku, kterou tam budeme vysílat. Druhá závažná změna byla v číslovce 150, kterou zahraniční výbor navrhuje změnit na číslovku 800, čímž chce říci, že Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vysláním vojenské jednotky Armády České republiky, dále jen vojenské jednotky, v počtu do 800 osob v rámci operace JOINT GUARDIAN, zatímco vládní návrh hovoří o počtu do 150 osob.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní požádal o slovo předseda vlády Miloš Zeman.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, jsem si vědom toho, že tento návrh vlády, soudě podle mediálních ohlasů, se jako obvykle setkává s určitou kritikou jak zleva, tak zprava. Dovolte mi, abych se na tuto kritiku pokusil věcně reagovat.
Pokud jde o kritiku zleva, lze ji kondenzovat do otázky, proč vůbec máme do Jugoslávie resp. do Kosova vysílat jakoukoliv bojovou jednotku. Chtěl bych odpovědí na tuto kritiku za prvé připomenout, že česká vláda jednoznačně, i když se jí za to dostalo pokárání od hlavy státu, odmítla účast České armády v bojových operacích, za druhé že podmínila nasazení České armády jednak uzavřením příměří, jednak rezolucí Rady bezpečnosti a jednak souhlasem Svazové republiky Jugoslávie. Všechny tyto tři podmínky byly splněny. Jestliže nyní vám tato vláda navrhuje vyslání této jednotky, pak je to v duchu její dosavadní vyvážené politiky, která vždy na rozdíl od jiných zdůrazňovala, že Kosovo musí zůstat integrální součástí Jugoslávie, byť s rozšířenou autonomií, a že Kosovo musí zůstat multietnické a multikulturní.
Co to v praxi znamená. Podobně jako v minulosti docházelo k jasným projevům masivního teroru srbských vojenských i polovojenských sil vůči kosovským Albáncům, hrozí dnes opačné riziko, to znamená teror tzv. Kosovské osvobozenecké armády vůči srbskému civilnímu obyvatelstvu. Chceme-li být solidární s tímto obyvatelstvem, chceme-li reálně uplatňovat onen princip multietnicity a multikulturnosti, pak je podle mého názoru povinností České republiky svým dílem, a to i z těchto důvodů, do této akce přispět.
***