(17.40 hodin)
(pokračuje Kavan)
Česko-řecká iniciativa takovouto konkrétní reakcí byla a její úspěch byl právě podpořen tím, že se až do jejího zveřejnění o ní buď spekulovalo, nebo se o ní nevědělo. Takovéto diplomatické kroky mohou být úspěšné pouze tehdy, pokud se o nich skutečně veřejně příliš mnoho nediskutuje. To není krok proti konsensuálnosti, kterou naopak stále vítám a podporuji.
Velmi se divím poznámce pana poslance Holáně, jehož celkový příspěvek jsem vnímal velmi dobře a jeho další připomínky jako konstruktivní, jeho celkový přístup jako vstřícný, že česko-řecká iniciativa je zřejmě nadbytečná. Nevím, komu to bylo zřejmé. Naopak znovu apeluji na ty z vás, kteří jste se stali obětí četby některých českých sdělovacích prostředků, dejte si tu práci, zabere to zhruba 15 až 20 minut, jak jsem si zjistil, a položte si na stůl text česko-řecké iniciativy, vedle toho 10 bodů mírové dohody, jejíž návrh odvezl prezident Ahtisaari a zmocněnec ruského prezidenta Černomyrdin do Bělehradu, a vedle toho návrh rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Velmi vás vyzývám: srovnejte tyto dokumenty, jejich obsah bez stranických klapek na očích a zjistíte, že drtivá většina podstatných bodů česko-řecké iniciativy si našla svou cestu do té mírové dohody, někdy dokonce i podobnou formulací. Ten základní přístup, základní koncepce je v těch závěrečných dokumentech, které vedly k průlomu směrem k mírovému řešení. Ty naše základní argumenty si tam našly cestu.
Jsem rád, že např. - jak jsem řekl ve svém úvodním slově - náměstek paní Albrightové Talbott ocenil, jakou pozitivní roli hrál pan ministr Papandreu, můj kolega, s nímž jsem závěrečnou formulaci česko-řecké iniciativy podepsal v Pekingu. Ne proto, že jsme se dívali po celém světě a hledali symbolické místo, kde to podepsat, a vybrali jsme si Peking, ale proto, že čirou náhodou v době, kdy já jsem odjížděl z Pekingu, pan ministr Papandreu tam přijížděl, a došel jsem k názoru, že je skutečně nejefektivnější a nejrychlejší, když se dva ministři sejdou a za jedním stolem tu závěrečnou redakci udělají, protože další jednání mezi úředníky z různých konců světa by tu záležitost zpomalilo. Čili byl tady jenom tento praktický důvod. K tomu jednání došlo na české teritoriální půdě, tedy na našem zastupitelském úřadě.
Jsem rád, že ačkoliv nebyla česko-řecká iniciativa v České republice oceněna tak, jak by si myslím zasloužila, byla oceněna tam, kde to skutečně hrálo roli, tzn. při formulacích mírového plánu, který nakonec přijaly obě strany.
Evropská unie. Pan poslanec Kohlíček se ptá, zda chceme splynout s celkem nebo být partnerem. Já jsem dokonce o tom přímo hovořil ve svém projevu, kdy jsem odmítl obavu euroskeptiků nebo eurorealistů, že bychom se mohli v Evropské unii rozplynout. Jeden takový politik řekl - to jsem necitoval, ale pamatuji si to dobře - že bychom se mohli rozpustit jako kostka cukru v horké bruselské kávě. Myslím si, že toto nebezpečí neexistuje a že chceme být partnerem - řekl jsem důvěryhodným, spolehlivým partnerem, který přijme pravidla toho klubu, filozofii toho klubu. To znamená nejen celní unie, vnitřní trh apod., tak jak to vyplynulo z článku "Turecko je náš vzor". I když beru na vědomí varování pana poslance Zahradila, že ne všechno, co se člověk dočte v novinách, je přesné, tyto jeho citáty mě dost zneklidnily. Nemyslím si, že ve vztahu k Evropské unii by Turecko mělo být náš vzor.
Velmi mě mrzí, že pan poslanec Zahradil neřekl, v čem se lišíme v přístupu k Evropské unii, i když zdůraznil, že se velmi lišíme. My jsme řekli, jaký vztah k Evropské unii máme. V koncepci je jak dlouhodobá vize, to znamená to společenství, do kterého chceme vstoupit - tady odpovídám na další dotaz jednoho z poslanců, abychom řekli, kam chceme směřovat - to na straně 1 koncepce ve smyslu evropské vize definujeme, i v naší podpoře současných reforem Evropské unie, včetně hlavních dikcí Amsterdamské smlouvy, to říkáme.
Mrzí mě, že poslanec Zahradil a ODS neřekli, v čem se tedy lišíme a zda je ODS ochotna nás podpořit v naší snaze zharmonizovat naši legislativu s legislativou Evropské unie, a to v příštích několika letech, což je základní předpoklad pro náš vstup do Evropské unie.
To byly myslím základní oblasti a teď mi dovolte odpovědět stručně na některé dílčí věci.
Pan poslanec Payne kritizoval, že není pravda, že by předtím neexistovala koncepce zahraniční politiky. To by byla správná kritika, pokud bych já něco takového řekl. Já si jsem vědom, že v roce 1993 byla jedna koncepce pana ministra Zielenience. Má formulace ovšem byla odlišná. Já jsem řekl, že koncepce zahraniční politiky byla v této podobě a v tomto rozsahu zpracována po prvé od vzniku samostatného českého státu, a pak jsem popisoval, co tím myslím.
Pan poslanec Payne rovněž tvrdil, že dříve byly v každé zemi dvě ambasády, dvě rezidence, nebudu na to reagovat, připadal jsem si jak Alenka v říši divů. Skutečně nebyly. V některých zemích byla jedna ambasáda, jedna rezidence a dřívější vlády i tyto ambasády zrušily nebo je plánovaly zrušit. Rozhodnutí o sedmi velvyslanectvích, která byla naplánována ke zrušení v době, kdy jsem do Černínu přišel, jsem musel zrušit.
Nevím, jestli jsem dobře rozuměl panu poslanci Paynovi, pokud ne, tak se omlouvám, ale rovněž neodpovídá skutečnosti, že v koncepci nemáme nic o odzbrojení apod. Odkazuji na stranu 13 koncepce.
Pana poslance Kohlíčka bych chtěl ujistit, že mezi komparativní výhody skutečně nepočítáme levnou pracovní sílu. Chtěl bych ho rovněž ujistit, a řekl jsem to ve svém úvodu, že jednáme o odškodnění nuceně nasazených. Naopak jsem řekl, že současných stav česko-německých vztahů je takový, že se domnívám, že tu je reálná naděje tento problém jako jeden z posledních problémů, který je stále nedořešený, vyřešit. I když velké iluze o tom, že to vyřešíme ke spokojenosti všech, si v této chvíli nedělám, ale říkám, že jednáme. Jednáme i v konzultaci s americkými právníky židovských obětí apod. To znamená, že není pravda, že bychom tuto oblast jakkoliv ignorovali.
Pan Kohlíček má pravdu, pokud jde o zdroje z Evropské unie pro zemědělskou a regionální politiku. Plně to podporujeme, tady se lámete do otevřených dveří. Využíváme a chceme využít celou řadu projektů. Je to něco, co zcela odpovídá naší představě o využití prostředků Evropské unie.
***