(15.10 hodin)
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, vážené shromáždění, pan místopředseda Rychetský jménem navrhovatele poměrně obsáhle odůvodnil smysl předkládané novely ústavy. Já bych chtěl jen říci, že srovnáváme-li tuto novelu ústavy s určitými ústavními úpravami, které můžeme shledat v zemích Evropské unie nebo v zemích našich sousedů, jako je Maďarsko a Polsko, shledáváme velmi různé úpravy. Nelze říci, že by existoval jeden univerzální model ústavního řešení těchto situací, takže je namístě, aby sněmovna se těmito vážnými otázkami zabývala, protože až dosud jsme o tom málo přemýšleli a v minulém období byla nechuť vůbec se zabývat otázkami změny ústavy.
Připomínám tedy ve shodě s úvodní řečí předkladatele, že návrh má tři komplexy otázek, jimiž se zabývá. Je to vztah vnitrostátního práva a práva mezinárodního, který novela řeší způsobem širším. Uvádí tu určité ústavní pravidlo, které existuje v řadě zemí, že obecně uznaná pravidla mezinárodního práva jsou součástí práva v té či oné zemi. U nás je volena určitá dikce, která asi vzbudí jistou pozornost, ale vztah obecně uznávaných pravidel mezinárodního práva k právu vnitrostátnímu je v řadě zemí běžnou součástí platných ústav.
Dále je tu podrobnější a přesnější režim mezinárodních smluv a jejich vztahu k právu vnitrostátnímu. V této souvislosti ovšem vzniká jistá otázka, na kterou bude třeba najít odpověď, protože v této verzi se hovoří o smlouvách schválených Parlamentem - rozumí se Parlamentem s velkým P, to je Parlamentem České republiky podle této ústavy. Jsou tu ovšem významné mezinárodní smlouvy jako oba mezinárodní pakty o lidských a občanských právech i Evropská charta lidských práv a svobod, které byly učiněny součástí našeho práva podle článku 10 ústavy a jejichž režim by se dnes změnil. Tyto otázky je třeba posoudit.
Potom je tu druhý komplex, a to je komplex velmi závažný, kdy bychom se skutečně měli podrobněji zabývat vztahem České republiky k předpokládanému a připravovanému vstupu do Evropské unie a důsledky, které jsou s tím spojeny, zejména pokud jde o osvojování si acquis communautaire, předpisů práva Evropské unie, jejich implementace do našeho právního řádu, což je problém a proces komplikovaný. V minulých dnech jsme byli svědky toho - když jsme projednávali zákon o určitých opatřeních v oblasti cestovního ruchu - že převedení jistých směrnic Evropské unie nebo Evropských společenství do našeho právního řádu vyvolává celou řadu problémů.
Třetím komplexem je potom otázka účasti našich vojsk na zahraničních operacích a pobytu, případně průjezdu vojsk nikoliv České republiky na území nebo přes území České republiky. V této souvislosti se zavádí pojem, který až dosud ústava nezná, pojem vojska spojenecká a vojska cizí a zavádí se pro ně různý režim. Nepochybně dosavadní ústavní úprava není dostatečná. Zjistili jsme to i v nedávných měsících a týdnech při rozhodování o těchto otázkách. Znovu bude třeba tyto problémy promyslet tak, abychom našli vhodné řešení. Myslím, že na promýšlení těchto otázek je čas po propuštění do druhého čtení v rámci podrobnější diskuse ve výborech, které se těmito otázkami budou zabývat.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu zpravodajovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které se zatím přihlásili tři poslanci. Prvním byl pan poslanec Miroslav Máče.
Poslanec Miroslav Máče: Vážená sněmovno, vážený pane předsedo, navrhovaný ústavní zákon, předložený pod číslem tisku 208, se týká široké oblasti vztahů souvisejících s poměrem České republiky k mezinárodnímu společenství. Týká se problematiky, která patří mezi priority zahraničněpolitického úsilí nejen z hlediska koncepce zahraniční politiky státu, schválené současnou vládou, ale i všech vlád od listopadu 1989.
Jak je uvedeno již v obecné části důvodové zprávy k tisku č. 208, navrhovaný ústavní zákon má řešit tři okruhy těchto vztahů:
1. obecné otázky dodržování mezinárodních závazků České republiky,
2. závazků souvisejících s členstvím České republiky v Organizaci severoatlantické smlouvy,
3. zakotvení ústavních norem umožňující budoucí plné členství České republiky v Evropské unii a plnění závazků souvisejících s Dohodou o přidružení, uzavřenou mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Českou republikou na straně druhé.
Ad 1. Problematika vztahu mezinárodního a ústavního práva je v Ústavě České republiky řešena neuspokojivě. Nedostatky, resp. vůbec scházející právní úprava poměru obecného mezinárodního práva, zejména všeobecně uznávaných obyčejových pravidel, ale i vymezení stupně právní síly a použitelnosti mezinárodních smluv dvoustranných i mnohostranných ve vnitrostátním právu, bylo odborníky mnohokrát kritizováno. Jako pozitivní je proto třeba uvítat vládní návrh směřující k odstranění uvedených deficitů.
V oblasti vztahů mezi právem vnitrostátním a mezinárodním jde v navrhované novele především o stanovení obecné přednosti všech mezinárodních smluv schvalovaných Parlamentem před zákony, jakož i o ústavní zakotvení jejich bezprostřední závaznosti, a tím i přímé aplikovatelnosti vnitrostátními orgány.
Na druhé straně je v této souvislosti vhodně navrhováno rozšíření kompetence Ústavního soudu o možnost předběžného přezkoumávání souladu všech mezinárodních smluv schvalovaných Parlamentem s ústavními zákony. Novou úpravou by tak byla definitivně zodpovězena otázka postavení mezinárodních smluv v hierarchii pramenů práva v České republice, a to ve prospěch práva vnitrostátního, neboť na vrcholu právního řádu s nejvyšším stupněm právní síly budou stát ústavní zákony, tvořící ústavní pořádek České republiky.
V tomto směru bude též upřesněna formulace vázanosti soudců obecných soudů vymezenými prameny práva při jejich rozhodování.
Ad 2. Naše současná ústavní úprava, vyžadující pro vysílání našich ozbrojených sil mimo území České republiky a udělování souhlasu s pobytem cizích ozbrojených sil na území České republiky souhlas obou komor Parlamentu, brání českému státu splnit včas svůj závazek vyplývající z článku 5 Severoatlantické smlouvy.
Pro náš stát je vhodná v tomto směru komparace s ostatními ústavními úpravami členských států NATO. Např. Dánsko nebo Belgie, jež patří mezi státy, které jsou svou rozlohou dokonce menší než Česká republika, znají přenos rozhodování v otázkách dispozic s ozbrojenými silami v omezeném rozsahu na exekutivu. Mezi nejvýznamnější příčiny těchto ústavních zmocnění patří ve jmenovaných státech - stejně jako v České republice - existence dvoukomorového parlamentu.
Zásada předchozího souhlasu obou komor Parlamentu s vysláním našich ozbrojených sil mimo území státu a s pobytem cizích ozbrojených sil na území České republiky zůstane i po novele zachována. Výčet případů, které budou výjimkou z této zásady, tedy ve kterých bude moci o vyslání, pobytu, průjezdu nebo přeletu ozbrojených sil rozhodovat vláda bez předchozího souhlasu Parlamentu, je enumerativní.
***