(15.40 hodin)
(pokračuje Svoboda Cyril)
Myslím, že petiční výbor je oním výborem, který by měl projednávat tento návrh.
Takže toto je můj návrh a sám se přihlašuji k těm, kteří doporučují další projednávání tohoto návrhu s tím, že dopředu signalizují, že tento návrh je hodný velmi zásadní revize. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Svobodovi. Slovo má paní poslankyně Kupčová, připraví se pan poslanec Jičínský.
Poslankyně Jitka Kupčová: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, ve svém předem avizovaném velmi krátkém příspěvku nechci opakovat fakta, tedy údaje o tom, ve kterých státech je veřejný ochránce práv zřízen a velmi dobře funguje. Jedná se především o státy, které jsme si navykli nazývat "vyspělé západní státy", ale i takové státy, jako je Maďarsko, Polsko, Slovinsko i Chorvatsko. Chtěla bych se krátce zmínit pouze o polském ombudsmanovi, a to proto, že právě v únoru uplynuly dva roky od doby, kdy tato Poslanecká sněmovna, samozřejmě v jiném složení, rozhodovala a projednávala velmi podobný návrh a tento návrh zamítla.
V tomto mezidobí byl právě polský ombudsman pověřen Organizací spojených národů v rámci programu OSN pro rozvoj funkcí koordinátora činností směřujících k rozvoji institucí ochrany práv občana v zemích střední a východní Evropy, jakož i zemí bývalého Sovětského svazu. S činností polského ombudsmana se delegace ústavněprávního výboru měla možnost seznámit v lednu 1997. O tom se tu již zmiňoval pan zpravodaj, a to v té souvislosti, že se mu zdá zřejmě příliš vysoký počet zaměstnanců polského ombudsmana. Zapomněl ovšem podotknout, že v té době, v lednu 1997, měl polský ombudsman za sebou devět let své činnosti, tudíž v letošním roce to bude 11 roků od zahájení jeho činnosti. Polský ombudsman již v té době, tedy před dvěma roky, a jistě je tomu tak i nadále, požíval velké vážnosti, a to nejen ze strany polských občanů, kteří se na něj obracejí se svými žádostmi, ale i ze strany státních orgánů a institucí. A jistě není náhodou, že právě polský ombudsman se stal jakýmsi učitelem pro státy střední a východní Evropy.
Veřejný ochránce práv je institucí zřízenou pro ochranu práv občanů. Domnívám se, že náš stát, naše republika jistě v této oblasti není nadprůměrná. A svůj krátký příspěvek bych chtěla zakončit stejným přáním jako v roce 1997 při projednávání obdobného návrhu. Velmi bych si přála, aby tato Poslanecká sněmovna a následně Senát měly dostatek odvahy zřídit veřejného ochránce práv i u nás. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Kupčové. Slovo má pan poslanec Zdeněk Jičínský, připraví se pan poslanec Petr Šulák.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsme svědky diskuse, která se opakuje, protože racionalita určitých argumentů se střetává s jinou racionalitou jiných argumentů a jejich váha má samozřejmě jenom relativní platnost. Myslím, že všichni jsme si vědomi toho, že i kdybychom zřídili ombudsmana, nepřestává tím být důležitá rozhodující péče o to, aby všechny státní orgány fungovaly tak, jak mají, protože z tohoto hlediska, i kdyby instituce ombudsmana byla vybavena nejlepšími právníky a bohatě dotována lidmi, tak tu konkrétní činnost jednotlivých orgánů státní správy stejně nahradit nemůže. A to byla také v minulosti dost běžná argumentace, slyšeli jsme ji i dnes, že tu je třeba upřít úsilí, a bude-li to úsilí efektivní, pak instituce ombudsmana je vlastně zbytečná.
Myslím, že s jistým časovým odstupem korigujeme některé přístupy. S potěšením jsem přijal sdělení kolegy Zuny, který hovořil o tom, že z jeho hlediska - zdůrazňuji: z jeho hlediska, nevím, zdali je to názor celé strany, k níž patří - bylo chybou zrušení všeobecného dozoru prokuratury v rámci změny prokuratury na státní zastupitelství a že se vyslovuje pro to, aby tento všeobecný dozor v nějaké podobě byl obnoven. Já si to myslím také. Ale tím pro mě nekončí argumentace ve prospěch této instituce.
Samozřejmě jsou tu problémy finanční a ty tu budou zřejmě do budoucna ještě dlouhou dobu. Ale jsou tu zároveň problémy jiné, které těžko přesně vyjádřit finančními hodnotami. My, myslím, všichni jsme si vědomi toho, že veřejnost, občané jsou nespokojeni s politickou situací. A jestliže bychom mohli učinit něco, co postupně může zlepšit vztah občanů k veřejným institucím, a tedy k tomu, co tvoří politiku, potom je to něco, co se penězi těžko dá vyjádřit.
Myslím, že to byl kolega Krajíček jako zpravodaj, který hovořil o polské instituci ombudsmana a o tom, že to je poměrně nákladná instituce s mnoha pracovníky, ale zároveň bych chtěl říci této sněmovně, bylo to tu řečeno v minulém období, že bývalá veřejná ochránkyně práv v Polsku paní Letowská patřila k nejrespektovanějším osobnostem celé polské politické scény, pokud ombudsmana do té politické scény v širším slova smyslu mohu zahrnout. Jestliže slyším místopředsedu vlády Rychetského, že říká, že byla dokonce první, nejsem si jist, že byla na prvním místě, ale není to podstatné, podstatné je to, že člověk, který představoval tuto instituci, měl takovou nepopiratelnou autoritu, hodnotu pro občany polského státu. To je něco, co je důležité pro obnovování důvěry občanů ve stát, v politiku.
Už kolegyně Parkanová hovořila o tom, že výhodou této instituce je to, že není spjata s politikou. Je to instituce nepolitická, nestranická, byť by představitel byl volen parlamentem. I to je něco, co je důležité, protože zjišťujeme, že občané s činností politických stran jsou velmi nespokojeni. Myslím, že jsme si toho vědomi a v tomto směru bychom skutečně měli uvažovat ne především o tom, jestli to bude stát ten či onen milion, ale jestli můžeme něco efektivního učinit pro to, aby se postupně situace v této oblasti zlepšovala.
Vy víte, že tu stále přetrvává stav, kdy občané se obracejí na Kancelář prezidenta republiky. Určité zvyky občanů jsou setrvalé. Za starého režimu Kancelář prezidenta republiky sloužila jako instituce, kam občané posílali své stížnosti, a chovají se tak i dneska a očekávají, že Kancelář prezidenta republiky může jejich věci řešit. Možnosti této instituce v tomto ohledu jsou ovšem omezené a z tohoto hlediska je tu opravdu mezera, kterou by bylo vhodné vyplnit tím, co může učinit právě jenom ombudsman jako veřejný ochránce práv.
Zdůrazňuji opět, že jsem si vědom relativity váhy argumentů, které obě strany tady uvádějí ve prospěch nebo neprospěch této instituce, ale chtěl bych říci, že jestliže takové z demokratického hlediska nepopiratelně dobře prosperující země, jako jsou země skandinávské, tuto instituci mají, pak by nás to mělo vést k vážnějšímu zamyšlení o tom, zda náš odpor proti této instituci je důvodný.
Jistěže je třeba se zamýšlet nad tím, za předpokladu, že bychom souhlasili, aby tento návrh byl postoupen do druhého čtení - a já se proto vyslovuji -, zda je správně koncipován obsah tohoto zákona, a tam nepochybně lze o určitých otázkách hovořit a případně je měnit.
***