(14.40 hodin)
(pokračuje David)
6. několikaletá stagnace v právní úpravě, a tím její zaostávání za odborným vývojem, potřebami praxe a úpravou platnou v zemích Evropského společenství.
Přijetí navrženého zákona a prováděcích předpisů tyto nedostatky odstraní a dovolí dohnat mnohaleté zpoždění v úpravě podmínek ochrany veřejného zdraví. Zákonná úprava je připravena v souladu s platnými mezinárodními smlouvami, doporučeními Světové zdravotnické organizace a právem Evropského společenství. Navržený termín účinnosti zákona je 1. leden 2000 a zajišťuje v oblastech upravených návrhem dodržení závazků přijatých při jednání v Bruselu v návaznosti na připravované členství České republiky v Evropské unii a byl stanoven s ohledem na souvislost s projednáváním zákona o státním rozpočtu na rok 2000.
Návrhem zákona se podstatně redukuje rozsah dosavadního schvalování výroby, dovozu výrobků a činností před jejich zahájením, protože není důležité, co podnikatel předloží ke kontrole, ale je důležité, co ve skutečnosti uvede na trh. Nad trhem a podmínkami poskytování služeb je naopak třeba ve větší míře než dosud vykonávat státní zdravotní dozor.
Rozhodování hygienika se nahrazuje právní úpravou zdravotních požadavků na výrobky a činnosti a tím se výrazně omezuje rozsah správního uvážení úředníka a vytvářejí se podmínky, což je extrémně důležité, pro volný oběh zboží, rovnost výrobců a dovozců a uvolňují se kapacity pro širší výkon státní kontroly. Do oblasti kontroly, podnikatelské a jiné činnosti, která je především věcí osoby, která ji provozuje, se v ochraně veřejného zdraví zákonem zavádí institut odborně způsobilé osoby, která je na objednávku a náklady podnikatele způsobilá provést kontrolu, zda jsou dodrženy požadavky veřejného zdraví, tedy institut osoby s osvědčením odborné způsobilosti. Ve vybraných oblastech, které se významně dotýkají ochrany veřejného zdraví, tj. pitná voda, stravovací služby, služby poskytované v oblasti péče o tělo, koupaliště a sauny a zjišťování a měření faktorů pracovních podmínek, je orgán státního zdravotního dozoru oprávněn ověření nařídit. Toto řešení odpovídá přístupu jiných vyspělých evropských států a direktivám Evropské unie pro oblast ochrany zdraví při práci.
Pokud jde o navrženou strukturu orgány veřejného zdraví, jejich pravomoc a působnost, je třeba říci následující. Stávající uspořádání hygienické služby bylo do českého právního řádu vneseno zákonem z roku 1952 a od té doby se v zásadě nezměnilo. Šlo a jde o soustavu hygieniků, kteří jsou nositeli státní správy a mají k plnění svých úkolů zřízena zdravotnická zařízení, hygienické stanice, na jejichž odborné pravomoci je přenesen výkon státní správy. Tito zdravotničtí pracovníci mají oprávnění zaměstnanců státní kontroly, to znamená oprávnění vstupovat do objektů a zařízení, mohou bez úhrady odebírat vzorky výrobků, požadovat předložení všech údajů vztahujících se ke kontrolované činnosti a mohou i nařídit opatření. Významně se dotýkají práv a zájmů kontrolovaných osob včetně zákazu činnosti a příkazů ke zničení zdravotně závadných výrobků. Znamená to tedy, že zdravotničtí pracovníci u nás mají oprávnění, která jinde v Evropě mají pouze pracovníci státní správy.
Soustava hygienických stanic je nejednotná. Zčásti je podřízena okresním úřadům, zčásti Ministerstvu zdravotnictví. Hygienické stanice zajišťují vedle výkonu hygienického dozoru veškeré podklady pro rozhodování hygienika. Současně však provozují i pro kontrolované subjekty služby na objednávku. Předmětem těchto služeb jsou výkony, které jsou současně předmětem hygienického dozoru. Dochází pak ke střetu zájmů s výkonem činnosti, která je neslučitelná s výkonem státní kontroly. V průměru tyto placené služby činí až 60 % výkonu laboratoří hygienických stanic.
Stávající struktura hygienické služby nesplňuje požadavky na výkon státní správy, je nepřehledná, neprůhledná, závislá na místních vlivech a zájmech a nelze ji jednotně řídit. Plní vzájemně neslučitelné funkce a je nadměrně ekonomicky náročná v rozsahu technického vybavení laboratoří, úrovni a způsobu využití jejich vybavení. Žádný z okolních vyspělých států nemá tak obrovské laboratorní kapacity pro plnění úkolů státní správy a už vůbec nepřipouští, aby se v kontrolních orgánech směšovaly dozorové funkce s poskytováním služeb kontrolovaným subjektům za úhradu. Tuto strukturu je nezbytné přestavět. Je však přitom třeba zachovat jejich specifickou zdravotnickou povahu se stanovením oboru činnosti, které může vykonávat jen zdravotnický pracovník, vzdělaný k rozpoznávání zdravotního rizika, jeho předcházení a omezení a odborně způsobilý účinně spolupracovat s příslušnými zdravotnickými zařízeními včetně závodní preventivní péče při zachování spolupráce s ostatními správními úřady.
Transformace státní správy v ochraně veřejného zdraví spočívá ve vynětí hygienické služby z orgánů všeobecné státní správy, tedy okresních úřadů, kam svou povahou speciální státní správy nepatří. Zamezení místních vlivů a zájmů a podřízení jednotnému řízení a kontrole, což je předpokladem právní jistoty občana a kvalitního výkonu státní správy. To platí i pro úvahy o zařazení funkce hygienika do případných krajských úřadů. S ohledem na povahu činnosti je plně dostačující, aby na většině okresů byly zachovány pouze terénní složky, pobočky provádějící státní zdravotní dozor a správní úřady byly zřízeny pro území širších celků. Navrhuje se území hl. m. Prahy a krajů ve smyslu ústavního zákona o vytvoření vyšších územně samosprávných celků 347/1997 Sb. Toto řešení dovoluje soustředit odborné kapacity a respektuje i stávající stav, v němž řada okresních hygienických stanic nemá odborníky pro zabezpečení některých činnosti zajišťovaných stávajícími krajskými hygienickými stanicemi. Soustavu 14 správních úřadů je pak možno řídit a kontrolovat jedním orgánem státního zdravotního dozoru s celostátní působností, tj. navrženou Národní hygienickou stanicí.
O tom, jak bude naloženo s majetkem laboratoří většiny okresních hygienických stanic, které se nestanou součástí struktury orgánů ochrany veřejného zdraví, rozhodnou zřizovatelé hygienických stanic, tedy okresní úřady, na které návrhem zákona přecházejí práva a závazky rušených okresních hygienických stanic. Tyto laboratoře lze nadále využívat pro činnost referátů okresních úřadů, např. referát životního prostředí vodohospodářských orgánů atd., nebo lze některé části, např. mikrobiologické laboratoře, převést na zdravotnická zařízení. Pokud nebude pro okresní úřad přijatelné ani jedno z těchto řešení, lze jejich majetek privatizovat za podmínek stanovených zákonem. Privatizovaná zařízení pak mohou plnit zakázky podnikatelů, jejichž odpovědnost za podnikatelskou činnost se navrhovaným zákonem zvyšuje. Zajišťovat služby občanům nebo se stát již zmíněnou osobou provádějící ověřování.
K zajištění postupu okresních úřadů pro zřízení poboček připravilo Ministerstvo zdravotnictví instrukci zajišťující potřebné laboratorní kapacity pro výkon státní kontroly a upřesňující kroky, které je třeba k uvedení zákona do praxe provést. Při koncipování navržené struktury se Ministerstvo zdravotnictví snažilo využít všechny možnosti dosažení úspor. Proto také pro účely ekonomického rozboru a vyčíslení nároků na státní rozpočet navrhlo oddělení laboratoří od správních úřadů a jejich zřízení jako příspěvkových organizací
Ministerstva zdravotnictví a postupnou standardizaci počtu zaměstnanců regionálních i hygienických stanic v počtu tři zaměstnanci na 10 tisíc obyvatel regionu. K oddělení laboratoří od správních úřadů vede Ministerstvo zdravotnictví vedle absence právní úpravy občanské státní služby, která by umožňovala mzdově rozlišit zaměstnance vykonávající státní správu a ostatní zaměstnance správního úřadu, i ekonomicky příznivější podmínky k zajištění úkolů, pro které budou laboratoře zřízeny. Ve své hlavní činnosti budou laboratoře zajišťovat měření a vyšetření jako podklady pro rozhodnutí při výkonu státního zdravotního dozoru, což bude dáno i statutem, a vedle toho budou i nadále poskytovat placené služby občanům a podnikatelům a plnit některé úkoly, které jim byly historicky svěřeny v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, zejména v oblasti mikrobiologie, imunologie a závodní preventivní péče.
***