(16.00 hodin)
(pokračuje Lánský)
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, na základě uvedených okolností vám doporučuji předložený návrh schválit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane místopředsedo. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení poslanec Jan Zahradil.
Poslanec Jan Zahradil: Vážený pane místopředsedo, páni ministři, dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřil k předloženému vládnímu návrhu zákona o opatřeních ve vztahu ke Svazové republice Jugoslávii.
Na samém začátku musím říci, že kdyby se jednalo o normální situaci, v žádném případě bych nemohl souhlasit s konstrukcí tohoto návrhu zákona a jako zpravodaj bych nedoporučoval jeho propuštění do dalšího čtení, navrhoval bych jeho zamítnutí. Je to způsobeno několika faktory. Nejsou to ty faktory, o nichž tady hovořil pan poslanec Filip, domnívám se, že to jsou faktory poněkud jiné.
Domnívám se, že je zde určitá pochybnost, kterou předkladatel sám ve své důvodové zprávě uvádí, a to je pochybnost, která se týká hodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, kde sám předkladatel zdá se nemá zcela jasno, zda takováto právní úprava nemůže být zpochybněna z hlediska jejího souladu s ústavním pořádkem České republiky. To je hledisko právní.
Pak je tady ještě hledisko věcné. Poslední dobou sleduji, že si tato vláda mimořádným způsobem oblíbila jeden poněkud nový přístup, a to je převádění pravomocí z Parlamentu na vládu pomocí zákona. Myslím si, že se s tímto postupem ještě velmi brzy setkáme při navrhovaných novelách ústavy.
Z principiálního hlediska nesouhlasím s takovými úpravami. Nesouhlasím s tím, aby se zákonem vláda zmocnila k větším pravomocím, než kterými v tuto chvíli disponuje. Domnívám se, že to závažným způsobem narušuje rovnováhu mezi ústavními institucemi.
Třetí věc, která se mi na tomto návrhu nelíbí, je jeho samotný obsah. Jestliže jste ho prostudovali, zjistili jste, že rozsah pravomocí, které si vláda chce tímto zákonem přisvojit, aby je mohla nařízením stanovit, měnit, pozastavovat, zrušovat nebo obnovovat, jak se praví v § 1, je poměrně značný. Na druhé straně je vymezen poměrně vágně. Např. mám velké pochybnosti o § 8, kde se hovoří o náhradě škody a kde např. v odst. 2 se praví, že vláda může nařízením stanovit, které české osoby, kterým vznikla škoda v důsledku provádění sankčního režimu, mají být odškodněny z prostředků České republiky, za jakých podmínek a do jaké výše. To je jistě ustanovení, které v případě přijetí dává vládě poměrně velké pravomoci, pokud jde např. o vyplácení oněch náhrad nebo odškodňování, a samozřejmě je velmi obtížně kontrolovatelné, komu, z jakých pohnutek a v jaké výši a za jakých podmínek bude vláda případně takováto odškodnění vyplácet. Takových ustanovení, která mohou být podobným způsobem zpochybněna, se v tomto návrhu vyskytuje celá řada.
Jestliže přesto nakonec nenavrhuji zamítnutí tohoto vládního návrhu zákona, pak to nebude ani proto, že bych souhlasil s jeho ústavním principem nebo že bych byl zcela přesvědčen o jeho souladu s ústavním pořádkem České republiky, nebude to ani proto, že bych souhlasil s principem tohoto návrhu, a nebude to také proto, že bych souhlasil s jeho věcným obsahem.
Jediným důvodem, proč se zachovám k tomuto vládnímu návrhu zákona milosrdně a nenavrhnu jeho zamítnutí, bude zahraničně politické hledisko, protože se jedná o potenciální sankce týkající se Svazové republiky Jugoslávie.
Souhlasím s vládou v jednom, a to je to, že v současné době není v platnosti žádná zákonná úprava, která by takové sankce vůči Svazové republice Jugoslávii mohla stanovit. Samozřejmě z hlediska našich zahraničně politických priorit i z hlediska našich zahraničně politických závazků bychom se mohli dostat do velmi prekérní situace, kdyby příslušnými institucemi, ať už OSN nebo Evropskou unií, byly tyto sankce vyhlášeny, a my bychom se k nim z jakéhokoli důvodu nemohli připojit, čímž bychom výrazně zpochybnili svou důvěryhodnost na mezinárodním poli, zpochybnili bychom svou důvěryhodnost jako partnera v zahraniční politice, zpochybnili bychom svou důvěryhodnost z toho hlediska, zda jsme připraveni plnit závazky, které se od nás očekávají.
Toto je jediný důvod, pro který se domnívám, že by tento návrh měl být propuštěn do dalšího čtení. Zároveň doufám a jsem pevně přesvědčen, že výbory, které budou tento návrh dále projednávat, si důkladně přečtou a prostudují všechny paragrafy a všechna ustanovení tohoto návrhu a tam, kde bude vznikat jakékoli podezření v tom smyslu, jak jsem zde naznačil na začátku, výrazně pozměňujícími návrhy ho zredukují, pozmění a vytvoří tak situaci, kdy tento návrh zákona, pokud se eventuálně stane zákonem, nebude moci zavdávat žádné podezření ze svého případného zneužívání vládou nebo nadměrného využívání vládou.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli tři písemné přihlášky: Jaromír Kohlíček, Jaroslav Štrait a Jiří Payne. Prvně jmenovanému uděluji slovo.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená vládo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás seznámil s některými poznámkami ke sněmovnímu tisku 211. Domnívám se ve shodě se zpravodajem, že je třeba, aby Česká republika ukázala, jestli je nebo není důvěryhodným partnerem. Domnívám se, že ty argumenty, které zde použil pan Zahradil, nám pomohou, abychom se rozhodli, jakým způsobem hlasovat při prvním čtení tohoto tisku.
Tento vládní návrh je koncipován velmi zvláštním způsobem. Předpokládá totiž, že vláda dostane poprvé v dějinách tohoto státu pravomoc, která jí podle ústavy nepřísluší - vládnout pomocí dekretů. Tento radikální zásah do našeho ústavního pořádku je velmi zásadním průlomem. § 1 této předlohy nadřazuje rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN rozhodnutí nejvyššího zákonodárného sboru tohoto státu. To ale vládě nestačí. Pokud se rada Evropské unie, to je společenství, jehož členem dosud nejsme - chtěl bych zdůraznit, že jsme přidruženými členy, nikoli členy Evropské unie - rozhodne uvalit na suverénní stát sankce, naše vláda je může podle vlastního uvážení rovněž vyhlásit, a to bez schválení Poslaneckou sněmovnou.
Šíře navrhovaných sankcí, tedy mantinely dané Poslaneckou sněmovnou vládě, jsou neobyčejně široké. Pouze humanitární potřeby nezbytné pro záchranu a přežití osob na sankcionovaném území mohou být za určitých podmínek předmětem vývozu.
Velmi zajímavá je část návrhu, která ve smyslu opatření vlády k podpoře exportu tuzemských firem vytváří "špičkové podmínky". Cituji § 8: Nikdo nemá nárok na náhradu škody vzniklé v důsledku provádění sankčního režimu.
Chtěl bych zde zdůraznit pro všechny, kteří jsou v jakémkoli styku s průmyslovými podniky, které do této naší tradiční exportní oblasti, ale i do jiných oblastí, které se mohou v budoucnu stát potenciálním adresátem takovýchto sankcí, vyvážejí, aby si to pečlivě pročetli, aby viděli, jak vláda České republiky bude chránit jejich zájmy.
***