(9.20 hodin)
Poslanec Miloslav Kučera st.: Děkuji vám, paní předsedající. Chtěl bych se vyjádřit ke dvěma věcem, které zde proběhly v diskusi. V první řadě na konto jména generála Klapálka. Jsem též z východních Čech a něco málo o tom vím. Chtěl bych sněmovně a prostřednictvím paní předsedající i kolegovi Marešovi sdělit, že generál Klapálek je mimo jiné čestným občanem města Nové Město nad Metují, že toto město na památku tohoto svého velkého rodáka po něm pojmenovalo sportovní stadion, že na jedné z veřejných budov ve městě je velká pamětní deska věnovaná památce tohoto generála a že čestné občanství generála Klapálka mu nebylo odebráno ani po listopadu 1989, jak se v mnoha případech v mnoha jiných městech u zkompromitovaných politiků dělo. Tolik na konto tohoto jména.
Pak bych ještě rád prostřednictvím paní předsedající sdělil něco nejen kolegovi Starcovi, ale možná i některým dalším členům sněmovny, kterým tento mechanismus není znám. V minulém volebním období jsem poctivě - troufám si říci, že poctivě - pracoval v podvýboru pro návrhy na tato vyznamenání a snažil jsem se ze všech sil diskusemi přispět k tomu, aby tento výběr byl co nejobjektivnější. Chtěl bych jen, aby Poslanecká sněmovna věděla, že navzdory tomu, že výběr dopadne jakkoli a budou odhlasována jakákoli jména, konečné právo jmenování má prezident republiky. To je nepochybně samozřejmě v pořádku, je to jeho svaté právo.
Problém je v tom, že prezident republiky toto jmenování udílí po konzultacích se svou kanceláří a mnohokrát se nám vloni stalo, že nám bylo sděleno, že to či ono jméno sice můžeme navrhnout, ale kancelář ho vrátí, tak ať ho raději nenavrhujeme. Dokonce se nám vloni stalo, že i po schválení seznamů navržených Poslaneckou sněmovnou Kancelář prezidenta republiky některá jména z tohoto seznamu bez jakéhokoli udání důvodů - to bych rád, aby kolega Starec věděl - prostě zamítla. Chcete-li jméno, které nám bude všem velmi dobře známé, je to např. jeden z největších českých současných herců a pedagogů, člen činohry Národního divadla pan Radovan Lukavský. To aby bylo jasno, že i takovéto záležitosti se mohou při udělování státních vyznamenání odehrávat. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Miloslavu Kučerovi staršímu. Dále se hlásí do rozpravy pan poslanec Radko Martínek.
Poslanec Radko Martínek: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, pan poslanec Mareš zde otevřel jednu věc, která má obecnou platnost. Já bych se k ní rád jako historik vyjádřil.
Většina velkých osobností - nejen našich dějin, ale i světových dějin - má beze sporu právě proto, že je to veliká osobnost, kladné i méně kladné stránky ve své životní pouti. Myslím, že ti, kteří se zajímají o boj našeho národa za samostatnost a za svou národní existenci v druhé světové válce, pana generála Klapálka znáte více než dobře. Vyznamenání by podle mne měl dostat za to, co udělal, a za to si to beze sporu zaslouží. Myslím tím za to, jakým způsobem se choval v dobách pro tento národ nejtěžších. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Martínkovi. Nyní udílím slovo místopředsedovi vlády panu Vladimíru Špidlovi.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, jsou činy, které mají hodnotu absolutní. Generál Klapálek v době druhé světové války, v nejhorší situaci našeho národa, se vydal na všechny fronty, které mu byly k dispozici, kde bylo možné se nasadit se vším úsilím, se vším rizikem. V těchto absolutních situacích obstál. Obstál jako velitel, obstál jako statečný voják, obstál vždy. Myslím si, že je velmi odvážné, abychom v okamžiku, kdy naše zkušenost zdaleka nedosahuje takové hloubky, abychom mohli vůbec posoudit, co to bylo. Co to bylo, opustit zemi, co to bylo, opustit zemi, která nevedla válku, a rozhodnout se postavit na stranu boje proti zlu.
Každý život s sebou nese stíny, ale jenom málokdo byl postaven do situace, kdy jeho rozhodnutí mělo absolutní hodnotu, a v tomto rozhodnutí obstál. Zaráží mě, jak malicherně přistupují někteří poslanci k osobě pana generála Klapálka. Zaráží mě, jak jsou ochotni přistupovat povrchně, lhostejně a nezodpovědně k osobnostem jiným tohoto řádu. Protože naše dějiny jsou bohužel dějiny kruté. Dějiny velkých vzestupů a velkých pádů. Dějiny velkého hrdinství a dějiny i morálních poklesků.
Ale ať pohlédnu na tyto dějiny z kteréhokoli hlediska, ať pohlédnu na pana generála Klapálka jakkoli přísným okem, nemohu zapomenout na to, že to byl voják, který byl postaven do nejtěžší situace, která je pro občana a vojáka, totiž rozhodnout se mimo svůj ústavní systém, splnit svou vojenskou povinnost. A on svoji vojenskou povinnost splnil. Splnil ji jako vynikající důstojník a jako statečný muž. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu místopředsedovi Špidlovi. Slovo má pan poslanec Petr Mareš.
Poslanec Petr Mareš: Paní předsedající, dámy a pánové, ve svém vystoupení jsem - jestli se dobře pamatujete - nikterak nezpochybnil zásluhy generála Klapálka jako velitele v průběhu druhé světové války. Pan kolega Špidla stejně tak jako pan kolega Martínek vědí, že spolu s generálem Klapálkem odcházeli do zahraničí mnozí další. Mnozí další, kteří stejně hrdinně jako on bojovali na západní i na východní frontě. Právě tyto své kolegy pan generál Klapálek svými podpisy po únoru 1948 posílal do výslužby. Posílal do výslužby bez ohledu na všechny zásluhy, které zde velmi hezky popsal pan místopředseda Špidla.
Jen jsem chtěl, abyste věděli i o této stránce jeho života, nic víc, nic méně jsem zde neřekl. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Marešovi. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Pan poslanec Macháček má slovo.
Poslanec Antonín Macháček: Dobrý den, paní předsedající, členové vlády, dámy a pánové, původně jsem neměl v úmyslu vystupovat, ale slova, která zde vyřkl místopředseda vlády Vladimír Špidla, mě inspirovala k tomu, že bohužel se musím zeptat předsedy podvýboru pro státní vyznamenání, proč nebyli do seznamu zařazeni dva pánové, kteří jsou známi nejen v České republice, ale v celém světě, a to ing. Hanzelka a ing. Zikmund. Nebudu zde nyní zdůvodňovat, proč byli právě tito dva muži světového významu navrženi, ale to, co zde řekl Vladimír Špidla o jejich absolutním odkazu, tak právě tito dva muži tento absolutní odkaz splnili. To, co dokázali, před nimi nedokázal nikdo, po nich s velkým odstupem s podstatně vyšší technikou. To, co dokázali, jejich morální kredit, jejich morální přístup, může sloužit ještě dnes vzorem všem.
Uznávám, že podvýbor měl velmi těžkou práci vybrat několik a vybrat objektivně a poctivě. Proto chci pouze, aby zde na mikrofon zaznělo zdůvodnění, proč tito dva mužové nemohou být mezi těmito vyznamenanými. Děkuji.
***