(11.30 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Potud by to bylo zcela v pořádku. V pořádku ale není, že skutečným cílem vypracování této zprávy se nezdá být nalezení východisek k řešení situace, ve které se nacházíme. Je zjevné, že cílem této zprávy je účelová, řekl bych nikoli interpretace minulosti, ale doslova reinterpretace minulosti pod heslem všechno je a bylo špatně. Nevidím ve zprávě bohužel žádnou snahu o poctivé zhodnocení a už vůbec žádnou snahu o poctivé zhodnocení mnohdy negativního přínosu samotné strany sociálně demokratické, např. z oblasti privatizace a přílivu skutečných investorů.
Už zde o tom byla řeč, jak vehementně a mnohdy s úspěchem se sociální demokracie stavěla proti příchodu skutečných investorů, skutečných peněz logicky většinou zahraničních investorů, a to nechám stranou nápady sociální demokracie typu zaměstnanecké akcie, které, pakliže bych i uznal, že kuponová privatizace díky nedotaženému právnímu prostředí přinesla některé velmi nechtěné výsledky, tak zaměstnanecké akcie rozdávané náhodně zrovna tomu, kdo v tuto chvíli pracuje v daném podniku, by přinesly úplně stejné a v praxi nakonec mnohem horší důsledky.
Zpráva do budoucna obsahuje řadu deklarací, ale bohužel právě deklarací. Deklarace nalezneme pomalu na každé stránce. Jsou to deklarace typu, co je třeba. Mnohdy se s těmito deklaracemi lze ztotožnit. Jsou to obecně platné postuláty o tom, kam bychom měli skutečně dojít. Zpráva ale neobsahuje vůbec žádné návody, jak k takovým cílům dojít.
Já jsem si dal velice mikroskopickou práci k tomu, abych alespoň nepatrně uchopitelné návody nalezl. Kolegyně a kolegové, musím říci, že výsledek je opravdu mizivý. Cílem je tedy zjevně získat alibi, a to přesto, že na první stránce dole v posledním odstavci úvodu svítí do prostoru následující věta, kterou si dovolím citovat: "Přestaňme vytvářet alibistické koncepty svádějící vinu na jiné." Následuje 220 stránek alibistického konceptu svádějícího vinu na jiné.
Já bych také dovedl - a každý z nás, kdo má trochu zkušeností s takovouto akademickou prací, by to dovedl - sestavit jistě účelově premisy tak, aby mu po tzv. analýze ve výsledku vyšlo to, co předem jako hypotézu, jako výsledek stanoví. To je bohužel přesně postup, jakým se vláda při sestavování této zprávy vydala. Ale každá analýza, ať je jakákoliv, je z definice věci bezcenná, pokud je prezentována bez syntézy, čili bez východisek.
Dovolím si vám tedy říci výsledky své detektivní práce, jíž jsem se snažil alespoň náznaky východisek nalézt. Nalezl jsem velice mělce naznačená zhruba tato tři východiska, která ale stále mají značně deklaratorní povahu. Vláda je toho názoru, že cestou z našeho nynějšího stavu je za prvé upevnění právního řádu - velmi to zjednodušuji, je to tam popsáno širšími slovy, za druhé zvýšení konkurenceschopnosti českých podniků, za třetí - jako velmi důležitý bod - zastavení procesu prorůstání ekonomicko-politických mafií. Znovu konstatuji, že vláda ovšem nepřidává žádné náznaky a návody k tomu, jak těchto cílů dosáhnout. Ale co je horšího, vláda má za sebou deset měsíců činnosti, takže ji můžeme hodnotit již z toho pohledu, jak pracuje v praxi k tomu, aby těchto tří cílů bylo dosaženo. Obávám se, že existuje řada důkazů o tom, že vláda pracuje přímo v protikladu potřebě dosažení těchto tří cílů. Dovolím si zde tyto protiklady říci.
Co udělala vláda dosud pro upevnění právního řádu? Nejdůležitější úkol - přibližování právního řádu České republiky k právu evropskému, k právu Evropské unie. Že v tomto směru vláda šlape na místě - doslova a do písmene - je všeobecně známo. Důkazem toho je také návrh, který budeme na této schůzi projednávat, návrh na změnu ústavy, který v jednom bodě, v nařízení vlády s mocí zákona, představuje doslova a do písmene legislativní kapitulaci. Představuje to vyhlášení legislativního bankrotu vlády. Vláda není schopná v rámci své legislativní činnosti, přípravy legislativních návrhů dodat a prosadit v parlamentu potřebné zákony. Proto si chce vytvořit takovýto zcela nestandardní a zcela nepřijatelný postup.
Co vláda ale dále udělala pro upevnění právního řádu? Dále neudělala rovněž nic. Co se stalo v oblasti konkursního práva, nepochybně potřebných změn konkursního práva? Vůbec nic. Plánuje zavést nějaké konkursní právo za dva roky. Totéž platí o potřebných korespondujících změnách obchodního zákoníku, v podstatě i trestního zákona. I tam jsou potřeba nějaké změny. Nic se nestalo v oblasti potřebné reformy soudnictví. A tak jediné, co vláda dosud udělala, je, že spolupomohla prosadit novely tzv. transformačního zákona. Včera jsme ho měli v definitivní podobě. Novelu, který ve své podstatě neznamená nic jiného než zrušení právního státu, nikoliv upevnění právního řádu.
Druhý bod - zvýšení konkurenceschopnosti českých podniků. Co v této věci vláda dosud udělala? Zatím se především vehementně snažila o snížení konkurenceschopnosti českých podniků návrhy na zvyšování nemzdových nákladů, na práci, na sociální pojištění apod. Vláda také přispěla ke snížení konkurenceschopnosti českých podniků svým naprosto neuvěřitelným 17% zvýšením tarifů ve státní správě, které odstartovalo celkový růst mezd, který nejenže o 4 - 5 procentních bodů bude převyšovat inflaci, čili 4 - 5 procentních bodů reálného růstu mezd, to by bylo samo o sobě v pořádku, to bych každému přál, ale děje se to v době, kdy dochází k poklesu produktivity práce. Mzdy rostou o 10 % rychleji než produktivita práce, která ve skutečnosti klesá. Dochází k prudkému snížení konkurenceschopnosti českých podniků a vláda svým původním rozhodnutím o zvýšení tarifů ve státě správě tento proces nastartovala.
Patří sem samozřejmě už zmíněná neprobíhající změna právního řádu. Legislativní smršť je nahrazena jakýmsi mrtvolným vánkem ze strany vlády, vánkem, který samozřejmě umožňuje řadě podniků, vzrůstajícímu počtu podniků, zahnívat ve stavu, kdy je nic nenutí k tomu, aby platily jeden druhému, aby platily nakonec i státu - jsou všelijaká pojištění, daně atd. - a dokonce aby platily vlastním zaměstnancům mzdy. Toto vše projde, podniky nemizí z trhu. Normální by přece bylo, aby takové podniky už dávno, už v první fázi, kdy si neplatí vzájemně, zmizely z trhu, neblokovaly zdroje v tomto naprosto neefektivním způsobu použití, a tyto zdroje byly uvolněny pro jiné, konkurence schopné, rozvoje schopné podniky. Nečinnost vlády přispívá k zabetonování tohoto stavu.
Samozřejmě konkurenceschopnost českých podniků potenciálně snižuje i zastavená privatizace, tedy kromě bank, ta ještě formálně zastavena - zaplať pánbůh - nebyla. Vezměme si např. otázku energetických distribučních společností. Vláda zastavila privatizaci. V tu chvíli tím samozřejmě pozvala všechny potenciální investory k tomu, aby se vydali do akcií držených obcemi a tímto způsobem zahájili tzv. divokou privatizaci distribučních společností. Stát, místo aby rychle, jak to minulé vlády předpokládaly, doprivatizoval státní podíly v těchto společnostech za podmínek stanovených státem, dovolil tuto divokou privatizaci a ztratil tak zcela vliv na budoucnost, resp. je nebezpečí, že ztratí vliv na budoucnost podniků, které jsou právě pro konkurenceschopnost české ekonomiky mimořádně důležité.
***