(10.40 hodin)
(pokračuje Štrait)
Tito lidé obývají určité byty atd., to všechno se dnes devalvuje a znehodnocuje. Nedostatek příjmů navíc důchodcům omezil prostředky na kulturu. Dnes už je problém, aby důchodce jel do lázní, na rekreaci, a tyto jistoty v minulosti byly. Byrokracie, pokud jde o sociální dávky nezaměstnaným, je také spojena s tím neustálým běháním z místa na místo. Dnes se nezaměstnaný musí ucházet o podporu na třech místech a byrokracie neodpovídá, jak jsem o tom hovořil, skokovému nárůstu nezaměstnanosti.
Se sociální oblastí také úzce souvisí tržní ekonomika - a pan místopředseda Špidla o tom hovořil dost podrobně - která postrádá v České republice sociální dimenzi. Zhoršují se mezilidské vztahy. Mám za to, že to také patří do sociální oblasti. Za uplynulé období nadprůměrně, přesně o 1055, vzrostl počet vražd. Zaznamenali jsme desítky sebevražd kategorie lidí, které bychom mohli nazvat zoufalými, jsou to matky samoživitelky, nezaměstnaní, bezdomovci. Umírají drogově závislí a vznikla tu bohužel sociální vrstva vyděděnců společnosti, jako jsou bezdomovci, žebráci, prostitutky, prostituti.
Elaborát se taktně vyhýbá kritice existence lustračního zákona od mezinárodních institucí. Ta kritika samozřejmě trvá. Jen k tomu dodám "vždyť jde jen o pouhých 12 tisíc lidí".
A konečně ještě jednu poznámku. Materiál tomu věnuje pozornost, ale já to zkoncentruji. Transformační ztráty, které tady byly, lze přesně kvantifikovat. Termín "zpackaná privatizace" se už dnes užívá. Státní majetek v hodnotě dva a půl bilionu korun nebyl dosud lidem této země vyúčtován. Máme to zpracováno v rámci dostupných možností, a to jsou především statistické ročenky. Chybí 760 miliard Kč převážně z velké privatizace. Ty se pochopitelně nevytratily, jsou jen na jiných účtech. Miliardář Kožený se svými osmi miliardami není zdaleka sám. Napadá mě snad jediné - Lomikare, Lomikare atd." Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Nyní bude hovořit pan poslanec František Pejřil, připraví se pan poslanec Miroslav Grebeníček.
Poslanec František Pejřil: Vážené vedení Poslanecké sněmovny, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte i mně, abych vyslovil několik postřehů ke zprávě. Vládní zpráva o stavu české společnosti je zvláštním dokumentem. Zvláštním dokumentem je hned v několika směrech. Každý manažer provádí hodnocení předešlého stavu po nástupu do funkce, nikoli více než po půl roce svého působení, kdy se na mnoha ukazatelích už sám citelně podepsal.
Podle mého ČSSD nepochopila svou úlohu vládní strany a úkoly z toho plynoucí, to je spravování této země. Místo toho vytvořila dokument opozičního typu. Zpráva manipuluje s čísly tak nehorázným způsobem, že se musím ptát, proč tuto neseriózní studii vůbec vyráběla. Ta čísla nejsou objektivní.
Celá tato zpráva je pokračováním volebního boje v černém a negativním vidění světa. Čteme zde např. o vytunelování důchodového účtu vládou, o poškození snad všech myslitelných odvětví, o tom, že se vládní a parlamentní představitelé vyjadřovali pohrdavě o české armádě, což mělo vést k pádu její prestiže. Zpráva se často ohání snahou ČSSD o vstup do Evropské unie. Sama tato zpráva je však navýsost poškozujícím dokumentem pro jakéhokoli zahraničního partnera. Bude-li Evropská komise hledat negativa pro svou každoroční kritickou zprávu o České republice, stačí tato negativa opsat z této studie.
Po léta se snaží sociální demokracie přesvědčit občany, že žijí ve spálené zemi. Může to být jednou pravda, bude-li sociální demokracie dále vládnout. Vláda, která nepravdivě poškozuje tuto zemi, je vládou nezodpovědnou. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Pejřilovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Miroslav Grebeníček, připraví se pan poslanec Jaromír Kohlíček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, chci především zdůraznit, že Zpráva vlády o stavu české společnosti přichází na program jednání sněmovny se značným zpožděním. Nemám na mysli časový příslib, který byl vysloven v programovém prohlášení sociálně demokratické vlády v létě loňského roku. Nemám na mysli ani to, že debata měla proběhnout již při dubnovém zasedání sněmovny. Zpoždění má daleko závažnější charakter.
Stalo se v posledních měsících příliš mnoho, aby byl dokument, který je nám předkládán, plně aktuální. Evropa prožívá agresi vojsk Severoatlantického paktu, její politické a ekonomické důsledky, rozbombardování zastupitelského úřadu členského státu Rady bezpečnosti, mnoho dalších nevinných obětí, přímý podíl České republiky na likvidaci suverénního státu, podpora, kterou sněmovna nesmyslným útokům poskytuje, bianco šek, který od nás požaduje vláda, vytváří novou situaci.
Nemůžeme se v těchto nových poměrech zabývat výlučně tím, co bylo v České republice v 90. letech, v jejich první polovině. Z tohoto faktu a z poznání jeho souvislostí je nutno posuzovat vše, co nám vláda předkládá. Přesto chci zdůraznit: za poslední léta pravicová exekutiva necítila potřebu složit v ucelené podobě účty ze své práce. Její okázalý nezájem o názory poslanců, přesvědčení o vlastní neomylnosti, nechuť korigovat své postupy a zákonodárné iniciativy je podstatnou příčinou hospodářské a sociální krize, v níž se nachází Česká republika.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane předsedo, omlouvám se, na chvíli vás přeruším. Myslím, že by ten shluk poslankyň a poslanců mohl jít diskutovat mimo jednací sál. Atmosféra se již ztišila, takže můžete pokračovat.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Přiznám se, že jsem nevnímal tento vzruch, ale děkuji vám za příznivější klima.
Zpráva vlády o stavu české společnosti stojí za prostudování především proto, že sděluje nesporná fakta, že se pokouší vymezit jejich vazbu. I když je zřejmé, že současná exekutiva za hospodářské propady nebo za jejich podstatnou část nenese bezprostřední vinu, očekával bych jasné pojmenování osob, které odpovědnost nesly. Dnes při posuzování nápravných opatření nešetří zásadními výhradami a zpochybňují nesporná fakta. Soudím, že zpráva není ničím jiným než odrazem špatného způsobu vládnutí Klausova a Tošovského kabinetu a konformního chování většiny poslanců. Nechci někoho mistrovat, spíše pobídnout k nepředpojatému hledání východisek.
Jestliže na jedné straně oceňuji snahu předložit sněmovně ucelený pohled na situaci v této zemi, na druhé straně si dovedu představit dokument daleko kritičtější a věcnější.
***