(9.10 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Pokládám za zcela legitimní, jestliže určitá část této sněmovny zastává koncept tržní ekonomiky bez přívlastků, pokládám za zcela legitimní, že jiná část této sněmovny zastává koncept sociální a ekologicky orientované tržní ekonomiky. Říkám to proto, že zpráva vlády v tomto smyslu bude kritizovat podceňování jak sociálních, tak ekologických aspektů, podceňování, které se podle mého názoru projevovalo především tím, že tyto aspekty byly vnímány jako jakési externality ekonomického vývoje, že nebyly internalizovány, že nebyly považovány za organickou součást samotné ekonomické reformy.
Ten druhý rozdíl při obecné shodě na nutnosti demokratizace naší společnosti pak spočívá v jiné míře důrazu, který je kladen na decentralizaci a samosprávu. Koneckonců včera jsme zde absolvovali vlastně první systematickou diskusi o reformě veřejné správy. Chtěl bych za ni sněmovně poděkovat a chtěl bych poděkovat i za to, že jsme se dokázali výraznou většinou shodnout na jedné z vládou předložených variant. Zdá se, že tento spor mezi centralisty a decentralisty, přičemž oba úhly pohledu jsou legitimní a žádný z nich nechci nálepkovat, se musí zákonitě projevit i v té zprávě vlády, která si do svého programu vetkla výraznou decentralizaci.
Je samozřejmé, že rozdíly akcentů - a tady bych opravdu zdůraznil akcentů, nikoli základních kontur - se projevují i v zahraniční politice. Klademe větší důraz na středoevropskou spolupráci, klademe větší důraz na náš návrat na předčasně vyklizené východní trhy, ale v onom základním proudu se samozřejmě hlásíme k euroatlantické spolupráci a zde jsme naopak v rozporu s tou částí sněmovny, která odmítá buď význam Evropské unie, nebo význam Atlantické aliance.
To, co bych chtěl ve svém vystoupení zvláště zdůraznit, je však rozdíl nikoli pouze názorový, ale rozdíl technologický. Zastávám mínění, že tranzitivní ekonomika a tranzitivní společnost, tedy společnost, která 40 let vyrůstala v totalitním režimu, nemá na to, aby přicházela s objevnými recepty, a má na to, aby s pokorou zkoumala použitelnost receptů zahraničních. Domnívám se, že jsme se takové chyby dopustili již při budování našich politických struktur. Občanské fórum bylo skvělým nástrojem pro destrukci minulého režimu, ale nebylo novou efektivní formou politické organizace. Stejně tak místo převzetí tradičních privatizačních metod snaha o českou invenci v podobě kuponové privatizace vedla pouze k budování kapitalismu bez kapitálu. A když se podíváte na tabulku uvedenou v této zprávě, hodnotící výsledky podniků privatizovaných jednotlivými metodami, snadno zjistíte, že nejlépe na tom jsou podniky privatizované za účasti zahraničního kapitálu, ve středním pásmu se pohybují státní podniky a nejhorší jsou naopak podniky privatizované kuponovou metodou.
Domnívám se, že všechny tyto analytické postřehy by neměly být na jedné straně zneužívány k jakémusi politickému obviňování a zbytečnému ideologizování, na straně druhé pak, že by neměla být zakrývána odpovědnost těmi, kdo tuto odpovědnost ve své době nesli. Právě proto bych si přál, aby tato diskuse byla diskusí o diagnóze naší společnosti, diskusí, v níž vláda vystupuje pouze s jedním úhlem pohledu vyjádřeným právě v této zprávě a je plně připravena přijmout i úhel jiný a vážně se zamyslet nad argumenty, které z něj vyplývají. Uvědomme si však, že některé chyby, kterých jsme se dopustili, jsou již společně sdíleny takovou většinou odborné veřejnosti, že je nelze ani při sebesofistikovanějším přístupu zakrývat. Mezi ně mimo jiné patří i podceňování právního rámce společenské transformace, podceňování institucionálního prostředí včetně průhlednosti kapitálového trhu a mnoho dalších, naprosto konkrétních věcí. Nestudujme tyto minulé problémy proto, abychom se vzájemně obviňovali, studujme je proto, abychom se vyhnuli jejich opakování.
Závěrem mi dovolte, abych se pokusil reagovat na námitku, která od některých opozičních poslanců při studiu této zprávy často zaznívala: a kde máte výhled do budoucnosti, kde máte návrh na konkrétní opatření? Tato námitka by se dala odrazit velice snadno poukazem na sám titul této zprávy, která je primárně analytická, která je primárně určena k deskripci a diagnóze, nikoli ke zmíněné terapii. Mohl bych poukázat na to, že vedle programového prohlášení vlády jsou této sněmovně postupně, v souladu s programovým prohlášením, předkládány rozvojové koncepce a programy, které představují vládní návrh a vládní představu této budoucí terapie.
A přesto mi dovolte závěrem říci, že se domnívám, že jakákoli vláda, tedy i vláda současná, může sice právem poukazovat na časové zpoždění, které existuje mezi jejími zásahy, ať už v hospodářské, sociální, legislativní či jiné oblasti, a efektem tohoto zpoždění, ale každá vláda dříve či později musí převzít odpovědnost za zemi, ve které vládne, a toto přejímání je kontinuální, nikoli skokové. Proto se také s plynutím měsíců naprosto přirozeně rozšiřuje i rozsah odpovědnosti této vlády. A předkládáme-li tuto shrnující zprávu dnes, předkládáme ji ještě v okamžiku, kdy ono časové zpoždění nedoznělo, předkládáme ji jako inventuru, abychom si uvědomili, v jakém stavu jsme tuto zemi zdědili, s jejími zjevnými i skrytými dluhy, ale také s potenciálem, který je podle mého mínění potenciálem naděje.
I když jsme vždy zdůrazňovali, že bude trvat dva roky, než vyvedeme zemi z ekonomické krize, kterou jsme sami nezavinili, chtěl bych vyjádřit naději, že již koncem tohoto roku se podaří naším společným úsilím zastavit propad hrubého domácího produktu a že ve 4. čtvrtletí poprvé nebudeme v červených číslech.
Když jsem zde vyzval k tomu, abychom se nepokoušeli o vzájemné obviňování, vyzval jsem také nepřímo k tomu, abychom se nepokoušeli o kauzální či monofaktoriální soudy.
***