Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
20. května 1999 v 9.03 hodin
Přítomno: 178 poslanců
(Schůze opět zahájena v 9.03 hodin.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Kolegyně a kolegové, zahajuji 7. jednací den 13. schůze Poslanecké sněmovny a všechny, kteří zde jste, vás srdečně vítám.
Prosím, abyste se všichni, včetně mne, přihlásili svými identifikačními kartami a případně mi oznámili, že žádáte o vydání náhradní karty. Zatím takovou informaci nemám od nikoho, budeme je sbírat průběžně.
Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali pan poslanec Zdeněk Klanica - nemoc, pan poslanec Zdeněk Kořistka - vážné rodinné důvody, pan poslanec Stanislav Křeček - hospitalizace, pan poslanec Miroslav Ouzký - zahraniční cesta, paní poslankyně Olga Sehnalová - zahraniční cesta, jde o jednání výboru Rady Evropy v Paříži. Dále je omluven pro nemoc pan poslanec Evžen Snítilý. Z ministrů žádali o omluvení ministr průmyslu a obchodu pan Miroslav Grégr - zahraniční cesta, pan ministr Jan Kavan - zahraniční cesta, ministr pan Antonín Peltrám - zahraniční cesta, ministr pan Ivo Svoboda - zahraniční cesta.
Budeme nyní pokračovat projednáváním dalších bodů ve schváleném pořadí.
Dalším bodem podle schváleného programu schůze Poslanecké sněmovny, byť tomu přítomnost poslanců v sále neodpovídá, je
26.
Zpráva vlády o stavu české společnosti
Přestože mám pocit, že atmosféra v sále zdaleka neodpovídá důležitosti tohoto bodu, a doufám, že neodpovídá zájmu poslanců o stav této země, jsem povinen udělit v tuto chvíli slovo předsedovi vlády Miloši Zemanovi, aby předloženou zprávu uvedl.
Hovoří předseda vlády České republiky pan Miloš Zeman. Prosím, pane předsedo.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážený pane přicházející předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové.
Ať už účast na tomto jednání odpovídá či neodpovídá zájmu některých poslanců o stav naší země, dovolte mi stručný úvod ke zprávě, kterou jste dostali před delším časem a kterou jste tedy měli možnost v případě svého zájmu si skutečně prostudovat.
Chtěl bych úvodem jasně prohlásit, že je to opravdu zpráva vlády o stavu společnosti, a to zpráva sociálně demokratické vlády. A bylo by pokrytectvím tvrdit opak. Každá vláda, která budoucím poslancům bude předkládat svoji pravidelnou hodnotící "zprávu o stavu Unie", bude limitována svým názorovým rámcem, svými představami a svými hypotézami. Bylo by nepoctivé tvářit se objektivisticky, bylo by nepoctivé předstírat, že lze vypracovat jakousi všezahrnující, všeuniverzální zprávu.
A dovolte mi, abych to ilustroval pouze na jednom jediném příkladě.
Existují typologicky tři základní pohledy na naši společenskou transformaci, kterou tato zpráva analyzuje. Ten první pohled by se dal označit jako systémové odmítnutí transformace, jako považování transformace za pouhý majetkový převrat, a tento pohled je mnohdy spojen s nostalgickým vzpomínáním na minulost.
Nesdílíme tento pohled, ztotožňujeme se se základními myšlenkami společenské transformace a to, co na ní kritizujeme, je způsob jejího provedení, chyby a omyly, které se v jejím průběhu staly, nikoli transformaci samotnou.
Druhý pohled bych typologicky označil jako sebechvalný a lze do něj zahrnout výroky typu, že jsme středoevropský ekonomický tygr, typu, že transformace u nás skončila, a výroky podobného ražení.
Tomáš Ježek, jeden z protagonistů zvítězivší praxe transformačního procesu, již v roce 1993 prohlásil: "Nebude-li v České republice do pěti let ekonomický zázrak, dám hlavu na špalek." Nechci, aby se kutálela hlava Tomáše Ježka z popravčího špalku, nicméně mluvím-li o sebechvalném premiantském přístupu ke společenské transformaci, který nám nasadil jakési klapky na oči a zabraňoval nám včas si připustit naše vlastní chyby, pak je to ilustrovatelné i tímto citátem.
Myslím si, že je poctivé v jakýchsi dvou patrech popsat základní diference, které mezi námi mohou užitečně a oprávněně existovat.
***