(10.40 hodin)
(pokračuje Bendl)
Změn, po kterých stávající systém volá, je celá řada. Jen tak namátkou budu jmenovat - je třeba najít rozumnou míru kontroly zadluženosti obcí. Je třeba vyřešit nefunkčnost vztahu okresních shromáždění a okresních úřadů. Je zde nedostatečná kontrola zákonnosti usnesení samosprávných orgánů a diskuse na téma ustavení správních soudů, které jsou v řadě zemí Evropské unie považovány za standardní, apolitický systém kontroly výkonu činnosti veřejné správy. Je třeba optimalizace drahé existence dekoncentrovaných pracovišť jednotlivých ministerstev, je třeba zjednodušit a odbyrokratizovat množství agend a zlepšit informační servis, především občanům. Přenos některých činností z okresních úřadů na obce a z ministerstev na vyšší územní samosprávné celky. Je potřeba naplnit ústavu o vyšších územní samosprávní celky tak, aby nebyla na úkor financí a kompetencí obcí. Zefektivnění výkonu některých agend a snížení počtu úředníků placených z daní daňových poplatníků. Potřeba hledání cesty pozitivní motivace ke slučování obcí. V neposlední řadě je také naplňování a postupné přistupování České republiky k dalším článkům Charty místní samosprávy by mělo být také cílem předpokládané reformy.
Mohl bych zde dlouho mluvit o možnostech a potřebách pozitivních změn v systému veřejné správy tak, jak je dnes definována, ale zjednodušeně řečeno cílem reformy pro mě osobně je funkčnost, jednoduchost, efektivnost a maximální snaha naplnění ducha veřejné správy, kterým není a nemá být snaha o řízení života lidí, ale snaha o poskytování služeb na úrovni, snaha, která by neměla být bezhlavým převzetím některého ze systémů veřejné správy, existujících např. v zemích Evropské unie, už proto, že země Evropské unie samotné mají každá svůj systém, který jí vyhovuje, šitý sobě na míru.
Vládní materiál, který máte před sebou, by zcela jistě a po právu mohl být s úspěchem kritizován v některých jeho částech. Nechci zde ale jitřit emoce a napadání se navzájem. Mám pocit, že bych tím ničemu a nikomu nepomohl. Proto nebudu podrobovat kritice variantu 1 a 3 vládního návrhu reformy veřejné správy jednak proto, že to za mě dnes zcela určitě učiní jiní, jednak proto, že jsme tak učinili na výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a ve shodě se všemi představiteli politických stran jsme se dohodli na usnesení výboru, které máte ve svých materiálech a které vám tímto doporučuji ke schválení.
Jde o dopracování a předložení reformy veřejné správy ve shodě s variantou řešící sloučení státní správy a samosprávy v jednu veřejnou správu, tedy variantou č. 2 předloženého materiálu, která ve svém důsledku představuje z předložených variant tu, která nejlépe dle mého názoru odráží potřebu změn ve výkonu veřejné správy a po jejím dopracování má dle mého názoru jako jediná šance na plnění smyslu reformy tak, jak si jej, věřím, všichni přejeme.
Kolegyně a kolegové, o tomto tématu by se dalo zcela jistě diskutovat celé hodiny. Nevyužil jsem tohoto prostoru, snažil jsem se být konstruktivní, k čemuž nyní nabádám i vás. Podpořte usnesení výboru pro veřejnou správu regionální rozvoj a životní prostředí. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Bendlovi a jako šestý je přihlášen pan poslanec Miroslav Beneš.
Poslanec Miroslav Beneš: Pane předsedo, čtyři členové vlády, kolegyně a kolegové. Já myslím, že by bylo dobré, abychom se zabývali dvěma body programu, kterými jsou Zpráva vlády o přípravě ustavení vyšších územních samosprávných celků a Návrh koncepce reformy veřejné správy. Problém je v tom, že pan ministr ve svém úvodním vystoupení za prvé volal po tom, abychom nepolitikařili. Já bych ho chtěl ubezpečit, že kdyby se zúčastnil projednávání v jeho mateřském výboru, tak by zjistil, že jsem se vždycky snažil k věci přistupovat velmi korektně. To, co napíše některý z noviců žurnalistiky, je pak věc druhá.
Dále, bohužel, se trošku do toho pustil, protože hovořil z tohoto místa a volal po neměnění počtu VÚSC. Asi všichni víme, z kterého klubu přišel návrh na měnění počtu VÚSC, a pak se, prosím vás, nedivme a nebraňme, že je tato diskuse na stole. Nejen že je, ale nutně bude provázet celé naše další kroky. Trošku mě zamrzelo, že se pustil i do kontrol na okresních úřadech a začal hovořit o odvolávání přednostů. Samozřejmě, když chceme hůl najít, tak samozřejmě si ji najdeme. Nemyslím si, že by tomu v některých případech bylo nutně tak, naopak myslím si, že v některých případech by ty důvody byly určitě objektivní, jen mě mrzí, že když tedy tak objektivní jsou, proč ve zprávách vlády - v důvodových zprávách - proč nejsou uváděny. Byť samozřejmě vím, že nutně tomu tak být nemusí.
Pan ministr uvedl, že základním heslem je demokratizace, kterou rozšířil do takových slov - dekoncentrace, decentralizace, profesionalizace. Já v rámci bodu 1, tzn. zprávy vlády o přípravě ustanovení VÚSC, bych chtěl upozornit tuto sněmovnu na některé kroky, které vláda učinila, resp. chtěla učinit - bylo to omezování živnostenských úřadů, resp. převod živnostenských úřadů pod jakýsi státosprávní orgán - je to snižování počtu matričních úřadů, je to převod některých agend z Policie ČR, samozřejmě že na okresní úřady. Tady nelze tak jednoznačně hovořit o krocích k decentralizaci, k dekoncentraci. Možná profesionalizaci, ale na to samozřejmě každý z nás máme trochu jiný pohled.
Já bych si dovolil z hlediska té zprávy říci, co vlastně se přihodilo. Vláda, resp. Ministerstvo vnitra ustavilo náměstka - chcete-li náměstkyni - pro reformu veřejné správy paní Streckovou, která se s určitou - určitě mě poslouchá, tak potvrdí - buldočí zarputilostí pustila do naprosto přirozeného elementárního sporu. Sporu mezi resorty, sporu mezi centrem a samosprávou. Do sporu, který vždycky každý z těch, který je účastníkem sporu, vykládá tak, jak on potřebuje. Každý si v rámci Evropské unie nalezne dostatek příkladů pro ten svůj model.
My jsme na našem výboru velmi vstřícně přistoupili k tomuto materiálu a 20. ledna, hned krátce poté, co byla zpracována první varianta, jsme projednávali tento materiál a pana ministra jsme požádali, aby pro projednání ve vládě požádal vládu o předložení tezí reformy veřejné správy Poslanecké sněmovně. Prostě proto, že jsme věděli, že tyto elementární spory zde existují, že tyto spory zde jsou a musí být. A chtěli jsme, aby sněmovna právě tyto elementární spory rozhodla. Očekávali jsme, že se budeme rozhodovat v tezích, zda jdeme spojením, nebo oddělením, zda jdeme symetrií, nebo nesymetrií, zda jdeme snižováním počtu článků ve státní správě, nebo ponecháním a zřizováním dalšího. Nestalo se tak.
Vláda 30. března tak trošku šalamounsky projednávala návrh reformy veřejné správy. Kolega Kvapil už tady o tom hovořil. V čem spočívá ono šalamounství? Za prvé vláda materiál vzala na vědomí. V terminologii Poslanecké sněmovny je to poměrně silné usnesení, v terminologii vlády je to, že ji neschválila. Za druhé vláda nezrušila usnesení Tošovského vlády z 23. března 1998, které říkalo, že výkon státní správy na úrovni kraje bude svěřen v souladu s článkem 105 ústavy orgánům vyšších územních samosprávných celků. Čili to je také takový šalamounský krok. A pozor, vláda - já to přečtu: uložila ministru vnitra soustředit se v legislativní přípravě reformy veřejné správy na návrhy zákonů týkající se zřízení krajů a jejich kompetencí a funkcí a předložit tyto návrhy jako variantní, a to bez předkládání návrhů věcných záměrů těchto zákonů, a to ve lhůtách podle plánu legislativních prací vlády.
***