(16.30 hodin)
(pokračuje Šojdrová)
Předkladatelé chtějí vytvořit podmínky pro zrovnoprávnění vzdělávání ve školách bez rozdílu zřizovatele. Chtějí tím umožnit snížení až odstranění školného a chtějí umožnit volnou soutěž mezi jednotlivými subjekty poskytujícími vzdělání.
Jaká je tedy situace soukromých škol? Legislativní zakotvení je dáno zákonem č. 29/1984 v úplném znění a zákonem č. 564/1990 v úplném znění. Tyto zákony odrážejí politickou vůli otevřít a rozšířit vzdělávací nabídku, umožnit rozvoj nestátního sektoru.
Na ekonomickém zabezpečení se od počátku podílel stát. Až do roku 1996 v průměru 90 % provozních výdajů na jednoho žáka srovnatelné státní školy, a to bez omezení jakýmikoliv podmínkami. V roce 1996 začala diferencovaná podpora soukromým školám spočívající ve snížení nárokové složky dotace a zvyšování nenárokové složky dotace. Podmínkou pro navýšení se stává mimo jiné hodnocení České školní inspekce, stanovisko obce a úřadu práce.
Číselná bilance je taková, že ve školním roce 1995/96 narostl počet žáků soukromých škol na 102 688 při počtu 665 soukromých škol, v letošním roce je při poklesu na 79 747 žáků a počtu 612 škol průměrně 130 žáků na jednu školu. Jedná se o výrazný pokles počtu žáků při malém poklesu počtu škol. V systému normativního způsobu financování znamená tento pokles pro některé školy ohrožení existence.
Za této nepříznivé bilance přikročila vláda na podzim roku 1998 ke změně financování soukromých škol vládním nařízením č. 321/1998 Sb. Tímto nařízením se zásadně mění dosavadní přístup vlády k financování soukromých škol, a to tím, že
- odděluje normativ státní a soukromé školy stejného typu,
- procentuální navýšení dotace podmiňuje mimo jiné neziskovostí, stupněm hodnocení ČŠI a omezením výběru školného.
Na tuto změnu podmínek financování soukromý sektor nebyl připraven.
Aktuální situace je tedy pro soukromé školy kritická v tom, že se omezuje finanční podpora státu a klesá počet uchazečů o studium na těchto školách, to znamená pro některé školy jejich zánik. Přirozeně že se zřizovatelé a ředitelé těchto škol brání a hledají cesty, jak školy zachovat. Jednou z cest má být změna financování změnou zákona. Kolegové Mareš a Bartoš přicházejí se zásadní změnou ve financování soukromých škol. 100 % normativu by mělo jít na každého žáka - podle jejich záměru do jakékoli školy, bez rozdílu zřizovatele. Myšlenka jednoduchá, podle mého názoru až příliš jednoduchá. Nabízí se totiž otázka, proč se tak dlouho trápíme, proč jsme to neudělali už dávno. Proč tento systém neexistuje v žádné zemi Evropské unie? Prostě proto, že vzdělání je hodnotou a službou, o kterou stát musí pečovat a musí být také garantem její kvality. Kdo jiný může garantovat ústavní právo občana na bezplatné vzdělání na středních a základních školách? Žádná politická reprezentace se tohoto úkolu i výsady zároveň nemůže vzdát.
Ve vztahu k soukromým školám může stát dát možnosti i finanční podporu, a to v míře, na které existuje obecná shoda. Předkladatelé zákona mění dosavadní přístup státu zcela zásadně. Co je vede ke stoprocentní dotaci soukromých škol mimo investiční prostředky? Nevidím žádné obecné důvody, které by opodstatňovaly tuto zásadní změnu, kromě důvodu ryze účelového, kterým je zabránit vládě finančně omezovat rozvoj soukromých škol.
Kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vyslovila nesouhlas s tímto zásadním obratem ve státní dotační politice soukromým školám, a to především proto, že kromě onoho účelného opatření prostě neznám žádné zásadní důvody, které by tuto změnu měly iniciovat. Takovým důvodem by bylo např. selhání státních škol nebo naopak výrazný kvalitativní rozdíl ve prospěch soukromých škol. Ani jedno neplatí.
Dovolte, abych uvedla další důvody, které návrh zákona zpochybňují. Předkladatelé vycházejí z předpokladu, že při dotaci 100 % normativu na žáka nebude škola vybírat školné. Pak ale musím zákonitě dospět k tomu, že půjde o neziskový sektor. Jaký důvod by mohl mít soukromý podnikatel k neziskové činnosti? To je otázka pro předkladatele. Bude-li stát u soukromých škol hradit plně výdaje, pak si bude také klást 100 % požadavků na plnění povinností, které mají školy státní. Ptám se tedy předkladatelů, zda skutečně chtějí plnou závislost soukromých škol na státu - finančně, organizačně i obsahově. Jaký budou mít tyto školy potom smysl? Ať mi prominou, ale to je skutečně likvidace smyslu, který soukromý sektor má. Předkladatelé navrhují stoprocentní podporu soukromých škol zařazených do sítě za stávajících nedostatečných možností hodnocení kvality. S tímto přístupem nemohu souhlasit.
I předkladatelé jsou si vědomi problematičnosti nového návrhu vzhledem k velkým rozdílům v kvalitě jednotlivých soukromých škol. Snaží se proto v § 6 návrhu umožnit snížení dotace, a to až o 60 % na návrh České školní inspekce, resortní kontroly, a to rozhodnutím školského úřadu. Předkladatelé dávají tímto do rukou úředníků moc rozhodovat o zásadní výši dotace, a tedy i o existenci školy, a to i při vědomí nedokonalosti stávajících evalvačních nástrojů a kritérií.
Dovolte mi, kolegyně a kolegové, abych výše uvedenou analýzu shrnula.
Předkladatelé se snaží řešit kritickou situaci soukromých škol. V tom je pozitivum a děkuji jim za to, že tuto iniciativu měli, ale jejich řešení neodpovídá reálné situaci ani perspektivě, kterou je kvalita vzdělávání.
Předkladatelé reagují na vládní nařízení, které omezuje státní dotace soukromým školám. Vláda tímto omezením řeší nedostatek financí ve školství a šetří. Ubírá peníze soukromým školám, a to způsobem, se kterým ani já nesouhlasím. Domnívám se, že vláda nemůže rezignovat na svoji povinnost být garantem kvality vzdělávání jenom proto, že neumí vyřadit školy, které v síti už dávno nemají co dělat, jen proto se uchyluje k plošnému omezení státních dotací.
Domnívám se, že z hlediska nabídky, dostupnosti i kvality je žádoucí, aby existovala možnost konkurence v podobě nestátního sektoru. Aby tu mohly být školy, které budou poskytovat kvalitní vzdělání, musí být jasná pravidla existence a při splnění podmínek musí mít jistotu výše státní dotace garantovanou dlouhodobě. Z hlediska dlouhodobého bude rozhodující nový školský zákon. Domnívám se, že jeho přijetí bude náročným úkolem pro další dva roky. Není možné ponechat financování soukromých škol neřešené. Nesouhlasím s tím, abychom špatné vládní nařízení nahrazovali nedokonalým zákonem.
Pokud vláda odmítá změnit svůj přístup k financování soukromých škol a pokud existuje politická vůle k zákonnému omezení rozhodování vlády, pak za možné řešení považuji změnu zákona č. 29/1984. Taková změna je možná a já se k této změně hlásím. Domnívám se, že je možné hledat řešení vyvážené. Budu takový návrh předkládat.
V tuto chvíli doporučuji, aby návrh kolegů Mareše a Bartoše, jejichž iniciativy si vážím, byl odročen a projednán na příští schůzi Poslanecké sněmovny. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní zpravodajko. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli 8, resp. 9 přihlášených, a to v pořadí písemné přihlášky: pan kolega Záruba, pan kolega Pícl, pan kolega Zuna, pan kolega Brousek, pan kolega Bartoš, pan kolega Zvěřina, paní kolegyně Dostálová a pan kolega Miloslav Kučera starší. Nicméně o slovo požádal ministr školství pan Zeman, kterému samozřejmě uděluji slovo jako osobě s přednostním právem vystoupit. Prosím, pane ministře.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Eduard Zeman: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, máme před sebou návrh zákona, o kterém lze v dobrém říci jednu věc: Chce něco napravovat.
***