(10.40 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Já vím, že to jsou poměrně silná slova. Jenom nevím, jak jinak nazvat chování této vlády v oblasti rozpočtu. A tady začnu připomínat některá čísla, některé skutečnosti.
Návrh zákona o státním rozpočtu nám byl předložen zcela zjevně s falešnými předpoklady, s falešnými východisky. My jsme to konstatovali už v době, kdy byl předložen. Ta východiska zněla - připomenu: růst HDP +1,8 %, inflace 6,7 % a další. Na základě těchto východisek byl předpokládaný nominální hrubý domácí produkt v letošním roce ve výši 1 930 mld. Kč a deficit státního rozpočtu založený na tomto vývoji byl předpokládán ve výši 31 mld. Kč. Ten deficit, jak zdůrazňuji, byl založen na falešných číslech a na dalších falešných zbožných přáních, jako je např. zlepšený výběr daní apod.
Vláda přes naše varování do poslední chvíle tvrdila "ano, ta východiska jsou zcela správná". Pouhých 9 dní po schválení rozpočtu v parlamentu přišla vláda, jako by se nic nedělo, s novými čísly, kterými mimo jiné řekla, že původní čísla byla klamná. A ta čísla - znovu je připomenu - byla následující - nová čísla, únorová - odhad růstu hrubého domácího produktu -0,2 % místo +1,8 %, odhad inflace je 5, 1 % místo 6,7 %. Poměrně jednoduchým propočtem lze spočítat, jaký je pokles obou těchto čísel a k jaké změně nominálního domácího produktu v roce 1999 povede. Ta změna je následující: bylo by to 1 868 mld. místo 1 930 mld. A protože existuje poměrně jednoduché pravidlo tzv. daňové výtěžnosti, která je kolem 37 %, nejsou to jenom daně, ale i další poplatky, které splývají do státního rozpočtu, můžeme poměrně snadno spočítat, že to znamená pokles příjmů státního rozpočtu zhruba 25 mld. Kč, čili zvýšení deficitu na 56 mld. Kč.
Bohužel ve stejném okamžiku pan ministr financí vůbec nepřiznal vliv těchto změn na vývoj deficitu státního rozpočtu a tvrdil, že dopady budou v zásadě rozpočtově neutrální. Samozřejmě jsme tehdy upozorňovali na to, že nebudou. A také nebudou. Neuplynuly však ani celé dva měsíce, kdy vláda přišla s dalšími čísly. S čísly, která znamenají přiznání dalších nepravd, s čísly růstu HDP -0,8 %, inflace 3,6 %, a opět se jednoduchým propočtem dostáváme na nominální hrubý domácí produkt, od něhož se odvíjejí daňové příjmy, ve výši 1 827 mld. Kč, další pokles příjmů státního rozpočtu o 15 mld. Kč, celkový deficit zhruba 70 nebo 71 mld. Kč.
Já zde nebudu opakovat skutečnosti, které řekli předřečníci, zejména můj kolega Ivan Pilip, že z rozpočtového deficitu se vytratila předpokládaná ztráta Konsolidační banky, že se z něj vytratila předpokládaná ztráta hospodaření Fondu národního majetku, že do něj v rámci celé soustavy veřejných rozpočtů nejsou - do státního rozpočtu v užším slova smyslu - započítány ztráty transformačních institucí, ale také deficit Všeobecné zdravotní pojišťovny, deficity rozpočtu obcí atd.
Když to všechno spočítáme dohromady, a to i při zahrnutí určitého pozitivního vlivu na saldo státního rozpočtu, díky poklesu inflace, např. v podobě pozdějších valorizací, ten vliv je několik málo miliard, tak se nepochybně dostáváme do výše celkového deficitu veřejných rozpočtů kolem 90 mld. Kč v letošním roce. A 90 mld. Kč - zase jednoduchým propočtem - je někde kolem 4 až 5, spíše kolem 5 % hrubého domácího produktu. Dovolím si to tedy shrnout.
Musím konstatovat, že vláda sněmovně opakovaně lhala, a to ve východiscích, na nichž je založen státní rozpočet, a na svých falešných údajích dokonce trvala. Za druhé musím konstatovat, že schodek veřejných rozpočtů v letošním roce bude určitě mezi 4 až 5, ale pravděpodobně spíše k 5 procentům HDP. Za třetí musím konstatovat, že tato akcelerace deficitní katastrofy ve státním rozpočtu bude zjevně pokračovat i v roce 2000, a to do neúnosných výšek, a to prostě proto, že vláda nedělá vůbec nic, nenavrhuje vůbec nic, co by mohlo vést k přibrzdění růstu výdajů.
Já bych se u tohoto bodu s dovolením na chvilku zastavil. Pan ministr Špidla zde velmi plamenně hovořil proti snižování sociálních výdajů. Hovořil o tom, že kdo řekne A, musí říci B, o tom hovoří řada členů vlády. Já bych chtěl zdůraznit několik věcí. Za prvé nikdo nenavrhuje snižování sociálních výdajů. Co je ale potřeba navrhnout, je zabudování brzd do automatického zrychleného, zrychlujícího se růstu mandatorních výdajů ve formě brzd do valorizačních automatismů. Brzd do mechanismů, které vyzývají ke zneužívání. Brzd do takových mechanismů, jako jsou předčasné odchody do důchodu. Ale - pane ministře - výhledově i zvyšování věku odchodu do důchodu atd. Pokud se nedohodneme, a to v širším měřítku, na reformách tohoto druhu, bude deficitní hospodaření prudce akcelerovat v příštím roce a letech dalších, v letech, kdy všichni předpokládáme, i vláda předpokládá, že ekonomika se vrátí do směru pozitivního, bude růst. Jinými slovy budeme v situaci, kdy není nejmenšího důvodu pro deficitní hospodaření a už vůbec ne pro růst celkového deficitu veřejných rozpočtů.
Chtěl bych tady citovat z jednoho materiálu, který vláda přijala. Je to střednědobý rozpočtový výhled do roku 2002. Zdůrazňuji, že je to vládní - vládou projednaný a přijatý materiál. To, co z něj budu citovat, se týká právě těch mandatorních výdajů. Budu to citovat jako doklad toho, že pan ministr Špidla zde vystupoval ve zjevném rozporu s vlastním materiálem vlády. Na straně 11 tohoto materiálu, alespoň v té podobě, v jaké já ho mám v ruce, pod bodem Predikce výdajů státního rozpočtu se mimo jiné praví: Markantní charakteristikou výše uvedeného souboru čísel je vysoká a v čase se zvyšující váha sociálních transferů v celkovém objemu výdajů státního rozpočtu. Tato část mandatorních výdajů - část věty vynechána - se zvýší ze 40, 7 % v letošním roce až na 43 % v roce 2002, spolu s ostatním mandatorními výdaji, a pak budou ke konci prognózovaného období 2002, velice brzy, tvořit 61,1 % celkového objemu rozpočtových výdajů.
A nyní rozhodující citace: Je tedy evidentní - cituji z materiálu vlády - že prolongace tohoto trendu je velkou hrozbou pro jakoukoliv snahu vlády o prorůstovou výdajovou strategii, proto střednědobá fiskální politika vlády musí cíleně směřovat k omezení rizik vyvolaných rostoucím tlakem mandatorních výdajových programů zejména v sociální oblasti.
Pane ministře, pane místopředsedo vlády, myslím, že právě ve své funkci místopředsedy vlády byste měl vystupovat způsobem konzistentním s materiály vlády, které místopředsedáte.
Dovolím si ještě krátce pokračovat ve svém shrnutí. Poté, co jsem všechno řekl, bych musel nutně konstatovat, že jediným politicky korektním řešením této situace je přiznání chyb
ze strany vlády a její odstoupení, neboť klamání parlamentu ve věci státního rozpočtu nemůže mít jiný výsledek. Je těžké tuto vládu vyzývat k tomuto jedinému logickému kroku, a to z důvodů, které jsem již jmenoval - sankce vyslovení nedůvěry je v našem parlamentu zablokována. Proto si dovolím navrhnout pouze usnesení následujícího znění:
Poslanecká sněmovna
- konstatuje, že vláda opakovaně nepravdivě informovala parlament a veřejnost o východiscích státního rozpočtu,
- vyzývá vládu, aby v budoucnosti předkládala Poslanecké sněmovně pravdivé informace o státním rozpočtu.
Děkuji za pozornost.
***