(10.30 hodin.)
(pokračuje Recman)
Souhlasím s opozicí a věřím, že se shodneme i s vládou, že je potřebné učinit kroky, aby došlo ke změně nepříznivých trendů, abychom se z červených čísel dostali do kladných. Chtěl bych znát názor ministra financí nebo vlády ČR, jaké kroky podnikne v nejbližším období ke změně tohoto trendu.
Jednou z možností, hovořil o tom pan poslanec Kalousek, je otázka vázání rozpočtu, jinou z možností je předložit novelu zákona o státním rozpočtu na rok 1999 a jsou zřejmě i jiné možnosti, které má vláda a Poslanecká sněmovna k využití. Odvolám se v tomto směru jen na vystoupení pana místopředsedy vlády Špidly, který říkal, že i v minulosti byl státní rozpočet předložený pravicovými vládami jako vyrovnaný, ale skončil jako schodkový, a to v období 1996, 1997, 1998. Chci připomenout, že schodkem skončily i rozpočty v letech 1991, 1992.
Vážená sněmovno, tendence zvyšování deficitu, o nichž jsem hovořil a které zazněly v expozé ministra financí, jsou tendence, které by se naplnily, kdyby vláda a posléze i parlament na nepříznivou situaci nereagovaly. Předpokládám, že uvedená čísla vycházejí z varianty pasivní politiky vlády, tedy z předpokladu, že by kabinet ekonomiku nijak nepodporoval. Předpokládám, že Ministerstvo financí nebo vláda má připravenou aktivní politiku podpory ekonomiky a naplňování příjmů státního rozpočtu, že má aktivní program, který povede ke snížení nebo zastavení růstu daňových nedoplatků.
V materiálu Střednědobý výhled státního rozpočtu v bodě 6 v závěru je uvedeno, že- cituji - "účelem tohoto střednědobého rozpočtového výhledu nebylo formulovat návrhy na konkrétní opatření, která by směřovala k řešení výše uvedených rozpočtových problémů, nicméně určité náměty nabízí".
Zaregistroval jsem v usnesení vlády, že některé materiály mají být předloženy v termínu do 27. května, některé do 10. června letošního roku. Chtěl bych požádat ministra financí, jestli by nemohl v předstihu alespoň zde ve sněmovně formulovat některá opatření připravovaná v tomto směru Ministerstvem financí. Myslím, že by to pomohlo při rozhodování o případných návrzích usnesení, které zde byly předloženy, případně ještě zazní.
Druhá poznámka souvisí s výběrem daní a nedoplatků. Je to jeden z možných zdrojů naplnění státního rozpočtu. Podle mých informací z konce minulého roku dluh státu od různých subjektů je přibližně 82 mld. korun. Bohužel, tato dlužná částka neustále roste. Jsou tam zahrnuty jak staré dluhy před rokem 1993, tak i nové dluhy po zahájení daňové reformy.Chtěl bych se zeptat ministra financí, zda vláda nebo Ministerstvo financí připravuje nějaká opatření, která by vedla ke zlepšení této situace, případně alespoň k zastavení nárůstu dalších dlužných částek. Jsem si vědom, že dopad do letošního návrhu rozpočtu to mít nebude, ale každopádně předpokládám, že by to mělo mít podstatný dopad do rozpočtu roku 2000 a dalších. Jsem si vědom i skutečnosti, že určitá část této dlužné částky je dnes již nenávratně ztracená pro státní pokladnu.
Třetí poznámka se týká zadlužení obcí. Myslím, že tady je pro vládu a pro sněmovnu prostor pro jednání, protože dluhy výrazným způsobem, a to řádově, rostou. Pokud byly dluhy obcí v roce 1993 na úrovni 1 mld. Kč, koncem loňského roku už překročily částku 42 mld. korun. Znamená to, že nárůst během pěti až šesti let je více než čtyřicetinásobný. To jsou čísla varující, na která bychom měli reagovat, protože se výrazně promítají i do salda veřejných rozpočtů.
Chtěl bych rovněž Poslanecké sněmovně předložit tento návrh usnesení:
Poslanecká sněmovna žádá vládu ČR, aby provedla analýzu možností racionalizace příjmů a výdajů státního rozpočtu a po projednání ve vládě ji předložila Poslanecké sněmovně v termínu do 29. 6. 1999. Tento termín jsem volil z toho důvodu, že by se vláda měla do tohoto termínu problematikou zabývat, a zároveň 29. června začíná jednání Poslanecké sněmovny. V rámci této schůze bychom mohli tento materiál předložený a zpracovaný vládou předložit.
Úplným závěrem mi dovolte jednu poznámku, která se v širší souvislosti dotýká státních financí. Je to otázka Temelína. V tomto směru bych chtěl podpořit členy vlády, kteří na mimořádném zasedání hlasovali pro dostavbu Jaderné elektrárny Temelín. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Recmanovi. Jestli jsem dobře vyrozuměl vzkazu kolegyně Buzkové, s faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Kalousek, po něm předseda klubu Poslanecké sněmovny Unie svobody Karel Kühnl. Hovoří kolega Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Dovolte mi stručnou reakci na poznámku pana kolegy Plevy. Nikterak jsem si nechtěl mýt ruce nad hlasováním o státním rozpočtu. S plnou odpovědností jsme hlasovali pro návrh zákona o státním rozpočtu, protože to byla lepší varianta než rozpočtové provizorium v prostředí opoziční smlouvy.
Vím, že vláda přikročila k vázání výdajů. Vázání je ale k dodržení zákonem schváleného salda naprosto nedostatečné. Vím samozřejmě i to, že usnesení sněmovny není pro vládu ze zákona nikterak závazné. Stále ještě ale optimisticky předpokládám, že usnesení Poslanecké sněmovny vláda nemůže ignorovat. Pokud se někdo domnívá, že usnesení Poslanecké sněmovny a její žádost vládě ve věci státního rozpočtu vláda může ignorovat, aniž by cokoliv riskovala, tím pouze potvrzuje absurditu současného politického uspořádání a potvrzuje představy, jak by vypadalo rozpočtové provizorium v rámci opoziční smlouvy. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Nyní bude hovořit předseda poslaneckého klubu Unie svobody pan poslanec Karel Kühnl.
Poslanec Karel Kühnl: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, hovoříme tady o problematice státního rozpočtu a trochu příliš se soustřeďujeme na čísla. Omlouvám se předem za to, že se v části svého vystoupení také na čísla budu soustřeďovat.
Trochu zůstává stranou skutečnost, že státní rozpočet je něco mnohem více než čísla. Mě také z tohoto hlediska trochu mrzí, že při projednávání tohoto bodu je přítomna tak malá část vlády, ale i tak malá část Poslanecké sněmovny, protože státní rozpočet je velmi vážná věc i v jiné poloze než v poloze čísel.
Vím, že už vládu nudím neustálým opakováním skutečnosti, že vztah výkonné moci a moci zákonodárné v oblasti státního rozpočtu je prapodstatou a prapůvodem parlamentu od vzniku parlamentní demokracie. Chtěl bych tady připomenout, a to je velmi vážné memento, že už v minulosti arogance panovníků, svévole, dezinformace výkonné moci tehdy v podobě suverénů, tyto všechny věci mnohokrát vedly k pádu celých dynastií, vedly k zásadním revolučním změnám. Připomínám pouze Francouzskou revoluci z roku 1789.
Z toho vyplývá, že klamat parlament v oblasti vybírání daní a v oblasti rozpočtu se nevyplácí. Dnes žijeme v trochu mírnějších dobách, takže žádná Bastila nehrozí.
Problémem této vlády je, že jí vlastně nehrozí vůbec nic. Žijeme-li za situace, kdy jediná myslitelná ústavní sankce směrem k vládě, tj. vyslovení nedůvěry, je smluvně zablokována, je vláda v situaci, kdy jako každá zejména mocenská instituce nemající nad sebou žádný velký tlak z vnějšku, žádnou finální sankci, svým způsobem degeneruje jako instituce do polohy jakési vrchnostenské zpupnosti.
***