(10.10 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Vláda signalizuje propad příjmů, který způsobí zvýšení deficitu. V tuto chvíli ho odhaduje zhruba o 50 %. Já jsem přesvědčen, že není možné to pouze konstatovat. Jakkoli byly indikátory státního rozpočtu označovány za možná mírně optimistické, nebo nebyly, v tomto případě nechci vládu vinit z toho, že ekonomická realita neodpovídá předpokládaným indikátorům, koneckonců - nebylo to poprvé. Indikátory navržené do státního rozpočtu na rok 1997 v roce 1996 byly realitě vzdálené ještě poněkud více. Tady se snad dá konstatovat, že tato vláda opakuje chyby minulých vlád. Ale není možné tento stav konstatovat a neučinit nic. Tisíce českých domácností je v situaci, kdy jejich příjmy neodpovídají jejich předpokladům. Musí na to reagovat tak, že o to sníží předpokládané výdaje. Myslím si, že požadovat po vládě, aby se chovala minimálně stejně odpovědně jako každá česká hospodyně, je v zájmu nejen makroekonomické rovnováhy, v zájmu nejen dodržování zákona, ale je to i zpráva veřejnosti o odpovědném chování vlády.
Proto si dovoluji navrhnout usnesení, kdy Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby v objemu předpokládaného propadu příjmů státního rozpočtu vázala jeho výdaje tak, aby bylo dodrženo saldo stanovené zákonem o státním rozpočtu na rok 1999, a upravenou strukturu výdajů předložila Poslanecké sněmovně do 15. 6. 1999.
Dovolím si připomenout, že již dvakrát jsem z tohoto místa navrhoval usnesení, ve kterém by Poslanecká sněmovna požádala vládu o regulaci výdajů vzhledem k velkému riziku propadu v příjmech. Ani v jednom případě toto usnesení nenašlo většinovou podporu, v tomto případě opakovaně o tuto podporu žádám. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Nyní prosím pana poslance Recmana, aby zůstal na svém místě, protože se mi přihlásil jeden předseda klubu a jedna faktická poznámka. Předseda klubu ODS má slovo.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi rovněž vystoupit k otázce vývoje státního rozpočtu.
Za prvé - dnešní vystoupení by mohlo spočívat v přečtení dvou předešlých vystoupení k tomuto tématu z konce minulého roku, protože vše, co bylo uvedeno na konci minulého roku, nejen stále platí, ale dokonce to platí o to víc, neboť mnohé z toho, co bylo v říjnu a v listopadu loňského roku zde uváděno, se dnes stalo realitou. Mohli bychom proto vycházet z teze, že opakování je matka moudrosti. Zdá se, že v tomto případě tato teze neplatí, zdá se, že opakováním faktů, popisováním reality a pravd z vlády ČSSD moudré neuděláme.
Všechno, co jsme uváděli, se stalo pravdou. Výdaje státního rozpočtu jsou ve skutečnosti větší než ty, se kterými vláda počítala. Příjmy jsou skutečně nižší než ty, se kterými vláda počítala. Tehdy diskutované tempo růstu hrubého domácího produktu se ukázalo jako číselně správné, bohužel se špatným znaménkem, přesně tak jak bylo tehdy uváděno. Ve státním rozpočtu nejsou zahrnuty žádné skutečné prorůstové efekty. Jediná jeho zjevná prorůstovost je neustálé zvyšování schodku.
Vláda není ochotna - jak se zdá - respektovat nejvyšší ekonomický zákon této země, který si navíc sama připravila ke schválení. Vláda dokonce tlačí tuto sněmovnu do velmi neobvyklé diskuse, neboť - všimněte si - nikdy v parlamentu v předchozích letech nebyl diskutován vývoj státního rozpočtu, aniž by k tomu vláda současně nepředkládala konkrétní opatření, jak tento rozpor řešit. Letos taková diskuse probíhá. Vláda nám sděluje, že realita, kterou sama předvídala, není naplňována, kritizuje kroky předchozích vlád, které údajně v minulosti na podobné situace reagovaly chybně, sama nereaguje vůbec. Je pravda, že kdo nic nedělá, nic nezkazí, kdo nic nenavrhne, v ničem se nezmýlí. Této zemi to ovšem bohužel také v ničem nepomůže.
Vláda není ochotna hledat úspory, což je jedna z možných cest, jak se vypořádat s rostoucím deficitem. Vláda není ochotna hledat řešení hlavního problému, kterým je růst mandatorních výdajů. Vláda nepředkládá žádné návrhy, které by tento zásadní problém státního rozpočtu řešil. Nedělá to přesto - nebo právě proto - že to byla sociální demokracie, která v minulosti využila všechny příležitosti k tomu, aby právě problém rostoucích mandatorních výdajů byl co největší.
Vláda nepřichází v tuto chvíli nejen se žádnými prorůstovými opatřeními, ale dokonce jako hlavní námět pro řešení dnešní situace chce zvýšit prakticky veškeré daně. Všechny návrhy, které v poslední době sociální demokracie předkládá, jsou nějak spojeny se záměrem vybírat více daní, zvýšit daňovou zátěž občanů a podniků. O tom, že zvýšené daně růst ekonomiky nenastartují, snad nepochybuje nikdo se základní vzděláním. Je jasné, že kdyby náhodou byla vláda úspěšná ve zvýšení daní, jenom dále prohloubí útlum ekonomiky, prohloubí snížený výběr daní.
Zároveň vláda tvrdí, že tím vším je překvapena. Zároveň tvrdí, že za to všechno mohou vlády předchozí. Že dnešní vývoj není ničím jiným než setrvačným vývojem ovlivněným chybami předchůdců sociálních demokratů. Dovolil bych si vyslovit hypotézu, že přinejmenším v jednom z těchto tvrzení se musejí sociální demokraté mýlit a musí vědomě lhát. Pokud by totiž dnešní vývoj byl jenom setrvačností chyb předchozích vlád, byl by zcela předvídatelný. Setrvačnost je totiž kontinuální proces. V setrvačnosti se dá prodloužením křivek přesně odhadnout bod, ve kterém stojí ekonomika nejen na konci minulého roku, ale i v tomto okamžiku a případně i v okamžiku dalším. Setrvačnost je totiž poměrně jednoduchý fyzikální jev a dá se poměrně snadno předvídat do budoucnosti.
Pokud tedy zároveň vláda tvrdí, že je překvapena, a nebyla schopna dnešní situaci předvídat, tím říká, že teze o setrvačnosti nemůže být pravdivá, protože totiž vláda kupodivu není schopna předvídat důsledky svých vlastních kroků. Jenom ty totiž mohou způsobovat, že vývoj systému kráčí jiným směrem, než by diktovala prostá setrvačnost minulých chyb. Bylo by tedy korektní, kdyby sociální demokracie sama označila jednu z těch tezí za záměrně nepravdivou. Buď musí v této chvíli přiznat, že dnešní vývoj už není setrvačností chyb předchozích vlád, ale důsledkem neschopnosti vlády sociální demokracie - to je jedna možnost - nebo - a to je jediná druhá alternativa, pokud by dnešní vývoj byl ovlivňován kroky sociálních demokratů - kroky, které provádí dnešní vláda, jsou zjevně chybné, zjevně ovlivňují negativně dnešní realitu. Abych to zrekapituloval: buď se sociální demokraté hluboce mýlí v tom, že dnešní ekonomika se nevyvíjí pod vlivem chyb minulých vlád, nebo je vláda sociální demokracie neschopná svými kroky na dnešní realitu reagovat.
***