(18.10 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Chtěl bych říci, že průmysl je a nadále bude klíčovým odvětvím naší ekonomiky z hlediska exportu, z hlediska podílu na národním důchodu, a bude klesat jeho role jak v podílu na národním důchodu, a to pozvolna, tak v zaměstnanosti, a to velmi rychle.
Zkušenosti všech vyspělých zemí ukazují, že v současnosti v podstatě nelze počítat s tím, že se bude zvyšovat průmyslová zaměstnanost. To není nic proti podpoře průmyslu. Jen to říká to, že chceme-li udržet vysokou zaměstnanost v naší zemi, musíme podporovat také celou řadu odvětví služeb, i když třeba nemají bezprostřední zahraniční a obchodní efekt.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedovi vlády Pavlu Mertlíkovi. Přistupujeme k další interpelaci, zřejmě bude poslední. Nyní bude interpelovat pan poslanec Tomáš Kvapil ministra školství Eduarda Zemana. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane ministře, před Velikonocemi začala naše veřejná i soukromá debata o Sigmundovu strojírenském učilišti v Lutíně. Ptal jsem se vás na to, proč kryjete současného ředitele Černého, který se negativně angažoval za komunistické normalizace, a co vám brání v jeho odvolání. Odpověděl jste mi, že to pro vás není důvod. Rád bych vás tedy informoval o práci současného ředitele.
Ředitel Černý stačil za necelý rok ředitelování opustit zahraniční spolupráci s Rakouskem a Velkou Británií, dosud nezahájil přípravu žáků na skládání tzv. mezinárodních výučních listů. Jde přitom o zkoušku, která trvá asi 25 a 35 hodin a má se konat v červnu na vybraných učilištích. V Lutíně ji v minulých letech získalo 66 učňů.
Dále vinou ředitele Černého propadlo asi 120 000 korun z mezinárodního projektu Leonardo da Vinci, protože tyto prostředky nedokázal vyčerpat do konce letošního března. Ředitel Černý také opustil česko-rakouský projekt o vzájemném uznávání českých a rakouských výučních listů v oboru nástrojař, a to přesto, že v tomto oboru se v Lutíně učí 23 žáků.
To jsou některé příklady zvláštních aktivit či vlastně neaktivit ředitele Černého. Řekl bych, že nedokáže ani pokračovat v tom dobrém, co jeho předchůdce ing. Petr Navrátil rozjel. Mimoto se také objevují signály o velmi špatné ekonomické situaci zmíněného učiliště.
Pane ministře, váš resort jmenoval ředitelem člověka, který se ve výběrovém řízení umístil až na 3. místě. Je to postup velmi neobvyklý, a proto se vás ptám, jak často váš úřad kontroluje práci současného ředitele a jak jeho práci hodnotíte.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Kvapilovi, odpoví ministr školství České republiky Eduard Zeman.Prosím, pane ministře.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Eduard Zeman: Pane předsedající, má odpověď bude velmi stručná. Papír, který zde držím v ruce, je odvolání pana ředitele Černého.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru školství Eduardu Zemanovi. Táži se pana poslance Kvapila, jestli chce položit doplňující otázku. Je tomu tak. Hovoří pan poslanec Kvapil.
Poslanec Tomáš Kvapil: Není to otázka, ale poděkování panu ministrovi. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. V tuto chvíli, kolegyně a kolegové, zjistím, kolik je hodin. Ještě stihneme zřejmě jednu interpelaci a interpelovat může paní poslankyně Zuzka Rujbrová pana ministra vnitra ČR Václava Grulicha. Prosím, paní kolegyně.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji. Vážený pane ministře, vaším rozhodnutím č. U 1342 z roku 1997 datovaným 17. 11. 1998 jste zamítl žádost Larisy Leonidovny Voroncovové, která se vztahovala i na její dvě nezletilé dcery a kterou požadovala přiznání statutu uprchlíka.
Paní Voroncovová je občankou Tádžikistánu, ruské národnosti, která opustila Tádžikistán v době občanské války v roce 1992. V té době zde řada občanů ruské národnosti se stala obětí fanatických muslimů. Její bývalý dům zničila bomba a návrat pro ni a pro její dvě nezletilé dcery znamená takřka jistou smrt. V České republice žije již sedmý rok, své děti vychovává v českých školách.
Byl jste si, pane ministře, vědom při svém rozhodnutí nebezpečí, kterému je Larisa Voroncovová a její dvě nezletilé děti vystaveny? Jste ochoten tento případ znovu posoudit? A jakým způsobem se postaví orgány Ministerstva vnitra k žádosti, kterou paní Voroncovová podala 4. května a kterou žádá, aby jí z humanitárních důvodů byl povolen trvalý pobyt v České republice. Za záchranu této rodiny se přimlouvá i kolektiv gymnázia, které studuje starších z obou nezletilých děvčat. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Rujbrové, reagovat bude ministr vnitra Václav Grulich. Prosím, pane ministře.
Ministr vnitra ČR Václav Grulich: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážení kolegové a kolegyně, jmenovaná Larisa Leonidovna Voroncovová, jejíž případ paní poslankyně Zuzka Rujbrová interpeluje, spolu se svými dcerami Julií a Valerií přicestovala v roce 1992 na pozvání do České republiky a zde jim byl do 31. 5. 1997 povolen dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání.
Dne 22. 4. 1997 podala paní Larisa Leonidovna Voroncovová i jménem svých dvou dcer žádost o přiznání postavení uprchlíka, neboť jak sdělila při podání žádosti o přiznání postavení uprchlíka, do Tádžikistánu se nechtěla vrátit, neboť svůj návrat považovala z důvodů rasových a náboženských za nemožný. Na základě žádosti, kterou podala, probíhalo u Ministerstva vnitra jako orgánu ze zákona o uprchlících oprávněného toto řízení provádět řízení o přiznání postavení uprchlíka, které bylo ukončeno zamítavým rozhodnutím ministra vnitra pod číslem jednacím U 1342/AŽ - 97 ze dne 17. 11. 1998, a to pro nesplnění podmínek stanovených zákonem o uprchlících, které nabylo právní moci předáním tohoto rozhodnutí žadatelkám, tj. dne 20. 1. 1999. Při předávání zamítavého rozhodnutí žadatelkám na cizinecké policii v Rokycanech jim bylo předáno též potvrzení, v němž byly mj. upozorněny na nutnost upravit si další pobyt na území České republiky podle zákona o pobytu cizinců, a bylo jim též sděleno, že vyřízení dalšího pobytu je v kompetenci cizinecké policie a pasové služby, na niž byly ještě téhož dne odkázány.
Paní Voroncovová, pokud jde o řízení ve věci přiznání statutu uprchlíka, nevyužila všech možností stanovených naším právním řádem. Konkrétně nevyužila možnosti cesty mimořádného opravného prostředku, jímž je žaloba k Vrchnímu soudu v Praze, požádat soud ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí ministra vnitra o přezkum zákonnosti vydaného správního rozhodnutí ve věci její žádosti o přiznání postavení uprchlíka.
Tato skutečnost byla zjištěna a ověřena telefonickým dotazem u Vrchního soudu v Praze. Dotazem na ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie bylo k uvedenému případu zjištěno, že v současné době byl paní Larise Leonidovně Voroncovové na základě její žádosti prodloužen její krátkodobý pobyt na území České republiky vystavením výjezdního víza do 22. 7. 1999. Dále bylo zjištěno, že do současné doby si jmenovaná nepodala žádost o jiný druh pobytu na území našeho státu a zdržuje se na adrese Zbiroh-Švabín, číslo popisné 6.
***