(11.10 hodin)
Ministr vnitra ČR Václav Grulich: Pane předsedající, dámy a pánové, v tomto případě se samozřejmě nejedná o středisko pro utečence např. z Kosova, ale jedná se - na základě readmisních dohod - o záchytné středisko pro ty ilegální běžence nebo migranty, kteří přestoupili naše území, naše hranice nedovoleně a v případě Poštorné vstoupili na území Rakouska, kde byli zachyceni a podle těchto dohod jsou nám vraceni.
Podobné zařízení máme na západě Čech na Plzeňsku, poblíž Karových Varů, v Balkové.V nedávných dnech jsem si ověřil, jak toto středisko je vybaveno, jakým způsobem funguje v krajině, jakým způsobem je nebo není v souladu s požadavky a názory místních obyvatel.
K mému potěšení několik dnů přede mnou byli v tomto středisku i představitelé obcí Poštorná, Břeclav a okolí. V Poštorné a okolí byly obavy, že tito lidé budou narušovat klid a pořádek, že budou chodit krást do zahrad, že budou dělat výtržnosti v místních restauracích, že svým chováním a obtěžováním naruší turistický ruch atd.
Je třeba říci, že toto zařízení je přísně uzavřené zařízení, které se vyrovná všem ostatním zařízením vězeňského typu. Z tohoto zařízení nejsou povoleny žádné vycházky, ani ve skupinách, ani individuální. Vycházky na zdravý vzduch se provádějí na ohrazeném prostoru pod dohledem příslušných policistů.
V Balkové stoupla zaměstnanost o 100 %, protože ve všech případech, kdy bylo možno využít místních obyvatel, se jim nabídlo zaměstnání a většinou ho přijali, protože nezaměstnanost tam byla velice zlá. V tomto ohledu je obec velice spokojena, že tam zařízení má.
Kolem Balkové je velká rekreační chatová oblast, obdobně rekreační jako v případě Poštorné, i když kolem Balkové jsou krásné lesy a chat je tam zřejmě daleko víc. Od začátku listopadu, kdy toto zařízení funguje, klesla trestná činnost vykrádání chat a chalup - a teď dobře poslouchejte - na nulu. Správa tohoto zařízení udělala dohodu se správou chatové osady i se starostou Balkové o tom, že policisté, kteří tam slouží, pravidelně i nepravidelně objíždějí nejen obec, ale i chatovou oblast. Tam, kde byla dřív dost velká trestná činnost související s vykrádáním chat, za toto období se neprojevilo nic.
Naprosto padaly důvody, že by tito běženci mohli narušovat pořádek, páchat trestnou činnost. Na můj dotaz, kolik útěků za ten půlrok mají, se ředitel v Balkové jen pousmál a řekl: pane ministře, ani jeden. Rozhlédněte se kolem sebe, zda je to možné. Tito migranti jsou k nám do Balkové vraceni z Německa, a nikoli z Rakouska, i když teď jsme nuceni je vozit i tam, protože nemáme jiné podobné zařízení.
Tito lidé se tam zdrží nejvíce 30 dnů, průměr však je daleko kratší. Závisí to na identifikaci těchto běženců, na spojení s jejich zastupitelskými úřady a na rychlosti, s kterou se podaří je expedovat do jejich mateřské země.
A teď k vhodnosti nebo nevhodnosti umístění z hlediska teritoria blízkosti hranic. Na Karlovarsku jsme také měli snahu využít našeho zařízení, kde dřív byla střední policejní škola, pro kterou jsme už neměli využití. Snažili jsme se také mít toto zařízení poblíž německých hranic, protože není vhodné tyto předané migranty vozit na velké vzdálenosti. Podobně výhodné bude mít toto druhé zařízení v blízkosti rakouských hranic, protože se bude jednat v naprosté většině nebo úplně právě o běžence, které nám vrací rakouská strana. Bylo by zcela neúčelné vozit tyto lidi někam ku Praze nebo třeba na sever Čech či Moravy a pak třeba za dva až tři dny je vozit zpátky, protože naprostou většinu těchto běženců předáváme slovenské straně, pokud se prokáže, že k nám ilegálně přestoupili slovenskou hranici, nebo je transferujeme do země jejich původu, z Rakouska to velmi často bývá Rumunsko. Samozřejmě jak autobusová, tak vlaková přeprava z našeho jihovýchodního cípu je daleko výhodnější, než je vozit tam a zpět přes celou republiku.
Když navštívili představitelé obcí, o kterých jsem se zmínil, Balkovou bylo jim ochotně všechno předvedeno. Ředitel zařízení si však posteskl, že získal dojem, že přijeli už s hotovým názorem a že měli velmi malý zájem o to, aby se seznámili se skutečným stavem věci.
Do obcí na okrese Břeclav i do okresního města a do Poštorné pojedu 28. května, to je v prvním týdnu po skončení Poslanecké sněmovny, hned jakmile mi to můj časový režim dovolí. Na 28. května na 16. hodinu pro mne i pro odborné pracovníky včetně policejního prezidenta vyjednávají moji úředníci setkání se starosty, s funkcionáři zainteresovaných obcí, se zastupiteli a s občany, kteří budou mít zájem se setkat. Budu ochoten trpělivě vysvětlovat, že toto zařízení nikoho z místních nemůže ohrozit a nikoho nemůže poškodit. Naopak je naprosto pravděpodobné, že přinese určité výhody.
O objektu, který patří Ministerstvu vnitra, samozřejmě máme právo rozhodovat suverénně my. Bylo by však nerozumné nechtít se s obyvateli domluvit a nechtít s nimi vycházet ve shodě. Proto také děláme pro tuto záležitost vše, co je jenom možné. Jsme přesvědčeni, že to může pomoci Poštorné jak v zaměstnanosti, tak i k zajištění větší bezpečnosti. Koneckonců ve stejném objektu je a zůstane dál pohraniční policie, která tam byla i předtím. Toto je dřívější pohraniční rota.
Musím říci, že mám velmi zainteresovaný zájem na tom, abychom dřívějších objektů pohraničních rot, které jsou ve velmi zdevastovaném stavu a kde dochází k velkým ztrátám na majetku a také na financích, využili. V říjnu a v listopadu jsem si nechal zdokumentovat stav těchto pohraničních rot. Pokud je nebudeme schopni podobným způsobem využít a dosáhnout ekonomických úspor, pokud je nebudeme schopni třeba zdarma předat na obce nebo blízká města, budeme mít problémy, jak tyto roty zlikvidovat. Jsou to totiž objekty, které chátrají a které se řadu let rozkrádají. Je problém, co s nimi udělat.
***