(12.40 hodin)
(pokračuje Kavan)
Nejlepší diplomatická iniciativa je ta, která není veřejně vyhlašována. Jen ta má naději na jistý úspěch. A zejména důležité je takto postupovat v těch případech, kdy je nutné zachovat soudržnost mezinárodního společenství. Proto jsem se v té době rozhodl úvahy a jednání přerušit a zahájili jsme je znovu před několika týdny. Skutečně shodou náhodných okolností jsme se na poslední tečce společného návrhu česko-řeckého shodli dvě hodiny předtím, než jsme obdrželi stanovisko G8. Jednání probíhala tady v Praze.
Na základě společného stanoviska nejdůležitějších zemí G7 a Ruska jsme se ihned, jak česká, tak řecká strana, rozhodli plně podpořit stanovisko G8, a proto zdůrazňuji, že naše politická iniciativa nemá být teď chápána jako alternativní mírový plán. Naopak, vnímáme ji jako komplementární iniciativu, jako soubor podnětů, námětů, návrhů, které mj. dáváme k dispozici i politickým ředitelům G8, kteří v těchto dnech pracují na přípravě rezoluce Rady bezpečnosti OSN, což silně podporujeme, neboť to odpovídá našemu přesvědčení vyjádřenému i ve společném česko-řeckém dokumentu, že je velmi zapotřebí posílit roli OSN v řešení kosovského konfliktu.
Hlavním záměrem českého a řeckého úsilí je tedy přispět ke snaze mezinárodního společenství co nejdříve převést proces řešení kosovské krize z vojenské do politické roviny. Východiskem našeho společného postoje je pět základních požadavků vůči Svazové republice Jugoslávie, které formulovalo mimořádné ministerské zasedání Severoatlantické rady v Bruselu 12. dubna a které potvrdil washingtonský summit NATO 25. dubna a které dále rozpracovalo ministerské zasedání skupiny G8 v Petersbergu 6. května.
Praha a Atény tímto způsobem zamýšlejí doplnit existující návrhy na mírové řešení tak, aby obecně formulované zásady řešení krize co nejdříve nabyly podoby konkrétních kroků všech zúčastněných stran.
Cílem je tedy navrhnout praktická opatření v určitém časovém sledu, což by mělo, alespoň doufáme, vyústit ve znovunastartování politického procesu. Zdůrazňuji, že není úmyslem České republiky ani Řecka tříštit dosavadní mezinárodní úsilí zaměřená na mírové řešení krize, ale právě, jak jsem řekl, navrhnout některé praktické modely k postupnému naplňování závěrů mezinárodního společenství tak, jak to toto mezinárodní společenství uzná za vhodné.
Společné česko-řecké stanovisko je strukturováno do tří částí. První, úvodní část obsahuje rozbor situace v Kosovu a celém regionu po zahájení leteckých úderů aliance 24. března. Poukazuje mj. na vojenské, politické, humanitární, ekonomické, ekologické a další důsledky vývoje situace v tomto období, a to i z hlediska nežádoucích dlouhodobých dopadů na celý region. Podtrhuje podporu, kterou Česká republika i Řecko jako členové aliance poskytují její politice vůči Svazové republice Jugoslávie, a hlásí se k závěrům washingtonského summitu, včetně nezbytnosti posílit úlohu aliance při zajišťování bezpečnosti euroatlantického prostoru. Obě země též zdůrazňují podporu zásadě, že aliance nevede válku proti lidu Jugoslávie. A konečně, zvýrazňují své tradiční vztahy s balkánským prostorem, s národy tohoto regionu, včetně národů Svazové republiky Jugoslávie, a mj. i proto se právě cítí být povolány společně s mezinárodním společenstvím se podílet na hledání východisek ze situace.
To je tak asi shrnutí první části, ale přečtu vám několik ukázek z první části jako ilustraci toho, co jsem teď řekl. Následující věty jsou citací, byť nebudu číst celou první, poměrně dlouhou část.
Kosovská krize je největší výzvou, které aliance čelí od konce studené války. Její dosah výrazně překračuje rámec regionu. Hrozí závažné nebezpečí vzniku dlouhodobého destabilizujícího potenciálu v celé oblasti, přičemž slepé síly polarizace a násilí podkopávají vyhlídky na mír, demokracii, smíření a proces obnovy. Myšlenky demokracie, lidských práv, mírového soužití národů a mírového řešení sporů jsou součástí naší historie. Tyto hodnoty s úctou dodržujeme. Česká republika jako nový člen aliance a Řecká republika jako tradiční člen aliance mají zvláštní zájem na posilování role NATO v euroatlantickém bezpečnostním prostoru při zachování silné transatlantické vazby. Česká republika a Řecko, stejně jako ostatní členské země NATO, schvalují postup aliance ohledně situace v Kosovu. Silná historická pouta mezi národy Jugoslávie, Čechy a Řeky však Praze i Aténám umožňují zformovat specifický pohled na současnou krizi a zformovat naději, že obě země by mohly sehrát pozitivní roli při hledání mírového řešení. Praha i Atény důsledně vycházejí z toho, že NATO nevede válku proti lidu Jugoslávie, a této zásady se aliance musí vždy držet při výběru cílů pro vzdušné údery.
Dnes, půldruhého měsíce od zahájení leteckých útoků, se domníváme, že nastal čas pro přípravu mírového návrhu v intencích politiky a cílů NATO a Evropské unie. Tento návrh poskytne stranám přímo zúčastněným na konfliktu příležitost vrátit se k jednacímu stolu za účelem hledání politického řešení, které by zaručilo práva kosovských Albánců, zajistilo širokou autonomii této provincie v rámci Svazové republiky Jugoslávie, ale také zaručilo právo ostatních etnických komunit pokojně žít v multietnickém, multikulturním Kosovu.
Podporujeme každou snahu, jejímž cílem je zaručit mír. Oceňujeme iniciativu generálního tajemníka OSN, podporujeme rezoluci Rady bezpečnosti OSN stanovící rámcové řešení pro Kosovo. Vyslovujeme uznání G8, Rusku, USA a německému předsednictvu Evropské unie za jejich úsilí v tomto směru. Oceňujeme jako pozitivní kroky, které Jugoslávie nedávno podnikla, např. přijetím principu přítomnosti mírových sil v Kosovu.
***