(11.00 hodin)
(pokračuje Štrait)
Zbrojní průmysl má schopnost tyto věci rozptýlit. Bohužel.
Další rysem je vysoká regionální nezaměstnanost a diference mezi jednotlivými oblastmi. Od 2,1 v Praze-východ až na 16,7 % v Mostu, Chomutově a v Karviné. To ještě není to nejhorší. Máme ještě jiné oblasti. U nás je to oblast Moravskotřebovska, kde se to blíží až 25 %.
Dále se zvyšuje dlouhodobá nezaměstnanost. Již asi 30 % nezaměstnaných je doma déle než rok. Pak je tam ještě vzpomínaná vysoká nezaměstnanost absolventů škol a odborných učilišť - podtrhuji odborných učilišť. Tam se profesní znalost vysloveně ztrácí. U věkové hranice 15-19 let je míra nezaměstnanosti 13,3 % a u odrostlých adolescentů mezi 20 - 24 lety nebo po vojně dokonce 19,4. Jsou na tom stejně, jak jsem připomněl minule, jako Španělsko.
Samozřejmě je vysoká míra nezaměstnanosti zdravotně postižených a také - a říkám bohužel se všemi důsledky - romského etnika.
Ještě jedna věc. Vláda se sice snažila přijmout návrh národního plánu zaměstnanosti. Je tam řada pozitivních opatření, ale nebere se v úvahu a bohužel na to nereagují další resorty, aby se zvýšila dopravní obslužnost regionu, to znamená, aby lidé fakticky mohli za prací někam dojíždět, aby dostali šanci.
Teď jenom krátce, jestli jsou určitá řešení. Za prvé by to měla být zřejmě asi daleko hlubší novela zákona o zaměstnanosti. Ještě se dá mezi druhým a třetím čtením něco udělat. Chystáme se na zásadnější návrhy, než jsou dosud uvedeny. I výbor pracoval dostatečně v tomto směru.
Za druhé za součást národního plánu zaměstnanosti považovat iniciativu poslaneckého klubu KSČM na postupné zkracování zákonné pracovní doby až na 35 hodin při zachování mzdy. Dále daňový a odpisový mechanismus nastartováním výstavby firemních bytů a opatření ke zvýšení dopravní obslužnosti území. Nejsou to věci s 35 hodinami tak vzdálené. Dokument ještě jednou připomenu. Je to i názor odborářů, ač přítomní odboráři v této sněmovně se k tomu nepřiznávají, tak když zasedají, zasedá druhý sněm Českomoravské komory odborových svazů, tak má jiné mínění. Ještě se k tomu jednou vrátím.
Prostředky na státní politiku zaměstnanosti zvýšit na úroveň zemí Evropské unie, tj. minimálně na 3,5 % HDP. Není tajemstvím - a pan ministr to bohužel dostatečně nezdůrazňuje nahlas - že chybějí peníze na aktivní politiku zaměstnanosti.
Další doporučení. Měl by se zřídit určitě fond zaměstnanosti. Na ten by se mělo vrátit to, co se v uplynulých osmi sedmi letech odčerpalo, co si lidé na svoji potenciální nezaměstnanost "spoří" nebo se pojišťují. Jde o částku 61,6 miliardy korun.
Nemám v úmyslu nezaměstnanost v České republice nějak absolutizovat, spíše se snažím hledat řešení, ale novela se zaměřila především a byla tak i vyvolána ještě svého času ministrem Vodičkou na zpřísnění pravidel na zaměstnávání cizinců, což ovlivní koneckonců nezaměstnanost v České republice málo. Otevřeně si řekneme, že pokud nedojde k nastartování ekonomického růstu, budeme se s nezaměstnaností smiřovat jako většina států Evropské unie. Privatizace bohužel místo boomu přivedla většinu českých firem na pokraj zhroucení. Nastal čas se také ptát, ale to je jiný bod programu, kdo za celý stav nese odpovědnost.
Nesdílím optimismus pana ministra Špidly, že se mu podařilo získat souhlas všech partnerů tripartity. Pokud se seznámil a on se s tím určitě seznámil, tak závěry zmíněného druhého sněmu, březnového sněmu Konfederace odborových svazů jsou uveřejněny v Ekonomu č. 11 na straně 27. Tam je třeba jasný názor na výši podpor v nezaměstnanosti. Cituji: "Pokud nezaměstnaný skutečně nemůže práci sehnat, neumožňuje mu příspěvek pro uchazeče o zaměstnání vést důstojný život." Pak je to tam kvantifikováno. Vrátím se k tomu až v podrobné rozpravě. Jsou tam samozřejmě i jiné citace, ale ty přímo do tohoto bodu nepatří.
Děkuji vám.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Jako třetí se přihlásil pan poslanec Stanislav Volák.
Poslanec Stanislav Volák: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, je tomu podle mého soudu více než rok, kdy v podstatě identický tisk až na několik málo změn projednávala Tošovského vláda. Tehdy bylo projednávání tisku odloženo kvůli nepochopení Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničí, které se týkalo smluv o zaměstnávání cizinců. Tehdy, a již to zde naznačil pan kolega Štrait, jsme byli v naprosto jiné situaci. V České republice bylo "jen" 280 tisíc nezaměstnaných. Nezaměstnanost byla na úrovni 5,4 %. Rok s rokem se sešel a nezaměstnanost vzrostla téměř o 150 tisíc na 8,2 %, to znamená přes 423 tisíc. Proto se divím, jak to, že vládě resp. Ministerstvu práce a sociálních věcí trvalo 7 měsíců, než bylo schopno předložit identický tisk zákona o nezaměstnanosti k projednávání ve sněmovně. Pro mne je to v podstatě nepochopitelná liknavost.
Nyní bych se rád vyjádřil ke dvěma změnám, které do tisku, a které již projednávala Tošovského vláda, vsunulo stávající Ministerstvo práce a sociálních věcí. První změna je tak závažná, že pokud by prošla, tak Unie svobody nebude moci hlasovat v závěrečném hlasování pro tento zákon. Tato změna znamená další zvýšení rigidity trhu práce, znamená, že zaměstnavatel, který se dostane do potíží a nemá zakázky, bude muset v podstatě zaměstnávat nebo platit část svých zaměstnanců, i když je nebude potřebovat, po dobu šesti měsíců. Měsíc před kolektivním propouštěním bude muset oznámit úřadu práce, že hodlá zaměstnance propustit, další tři měsíce je výpovědní lhůta a další dva měsíce platí odstupné. Jsem přesvědčen o tom, že toto do zákona o zaměstnanosti protlačily odbory. Domnívám se, že je to hrubě proti zaměstnancům. Místo aby firma propustila třetinu zaměstnanců nebo 20 %, tak zbankrotuje celá a nezaměstnanost bude dále prudce narůstat. Za těchto okolností se ohánět směrnicemi Evropské unie je podle mého soudu naprosto bezpředmětné.
Druhý problém, a to bych se chtěl naprosto vážně zeptat pana ministra, je problém zvýšení hmotného zabezpečení, zvýšení podpor v nezaměstnanosti o 10 %. První tři měsíce z 50 na 60, další tři měsíce ze 40 na 50.
***