(19.00 hodin)
(pokračuje Němcová)
Zazněla tady věta: "Viděl jsem v rakouské věznici matku přebalující dítě." Jsem milující matkou a mám to štěstí, že mám syna, který naši rodinu ctí a jsme jako rodiče ctěni. Toto bych přála všem rodinám. A jakkoliv si umím představit, že pro pana poslance, který viděl matku přebalující dítě ve vězení, to byl silný zážitek, tak já se ho potom ptám - a co dítě, které se začne ptát ve třech letech? Nepotřebuje matku, aby mu na jeho zvídavé a první důležité otázky odpovídala? Nepotřebuje ji ve chvíli, kdy se bude ptát na to, kde má otce, kde jsou ostatní děti, prostě otázky, které děti zcela přirozeně kladou? V ten moment máme dojem, že stát toto vyřeší lépe, protože se bojíme toho, že si dítě ve třech letech života zvykne na to, že je za mřížemi, a že toto přijme jako zcela normální model, až mu bude 15 nebo 16 roků a nastane situace, kdy on poruší zákon a nebude se bát toho, že půjde do vězení. Pro něj to bude prostředí známé, přirozené, které v něm nebude vzbuzovat žádné obavy, protože je bude mít spojeno s těmi nejkrásnějšími vzpomínkami na roky, které prožívalo se svou matkou.
Znovu protestuji proti tomu, abych byla označena jako nepřítel modelu matky, pečující o své dítě, a znovu opakuji, že má stát uplatnit takové instrumenty, aby dítě do vězení posílat nemusel.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní poslankyně. Byl bych rád, kolegyně a kolegové, abychom ukončili naše jednání v důstojné atmosféře, a opakovaně na vás apeluji, abyste umožnili vystupujícím v rámci obecné rozpravy v důstojné atmosféře svá vystoupení realizovat.
Prosím matky, které diskutují s panem poslancem Svobodou, aby šly diskutovat mimo jednací síň Poslanecké sněmovny.
Uděluji slovo paní místopředsedkyni Buzkové.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, problém dítěte, jehož matka je ve vězení, nemůže být nikdy vyřešen zcela správně, protože obě řešení mají svá úskalí, a to úskalí velice významná. Vždycky přijde období, kdy se bude dítě ptát, proč jeho matka vykonává nebo vykonávala výkon trestu odnětí svobody. To je ve třech, patnácti nebo pětadvaceti letech. S tím se bohužel nedá nic dělat a tento problém tímto zákonem nevyřešíme.
Nemyslím si ale, že řešením tohoto problému by byla možnost soudu dát delší odklad k nastoupení trestu odnětí svobody za dobu delší než jeden rok, protože pokud by se přistoupilo k takovéto úpravě, mohlo by to přinést značnou možnost zneužívání této instituce, a to bez ohledu na to, zda by se skutečně jednalo o matku, která má zájem vychovávat své děti, nebo zda by se jednalo o ženu, která by prostřednictvím stále pokračujících těhotenství znovu oddalovala odnětí svobody.
Jsem přesvědčena o tom, že pro vládní návrh hovoří ještě jeden argument, který nebyl zmíněn. Možná vám toto téma bude připadat jako téma poněkud pozoruhodné při projednávání Poslaneckou sněmovnou, ale já si myslím, že toto téma sem prostě patří. Není to pouze doba jednoho roku věku dítěte, kdy některé matky své děti kojí. Některé matky kojí děti podstatně déle a já si nedokáži představit, že právě kvůli nastoupení trestu odnětí svobody musela by některá žena přerušit kojení svého dítěte. Možná vám to srovnání bude připadat poněkud legrační, a nebude namístě, ale je to asi jedno.
Myslím, že každé prostředí, které je jiné než domov, pro dítě úplně malé, které je kojené, není úplně šťastné. Každá žena, která třeba vykonává i svoji práci, musí vykonat určité rozhodnutí. Já jsem své dítě kojila v budově Poslanecké sněmovny a nemyslím si, že to pro něj bylo zcela ideální prostředí. Nemohla jsem ale v té chvíli nic dělat, když jsem nechtěla své dítě přestat kojit. Myslím si, že by bylo nespravedlivé vůči ženám, které nastupují trest odnětí svobody, aby například kvůli tomuto nástupu musely přestat kojit své dítě. Nemyslím si, že by bylo možné toto dělat normálně ve výkonu trestu odnětí svobody, ale považuji to za možné a správné, i když pro řadu lidí je to trochu revoluční průlom do tohoto zákona. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji paní poslankyni. Nyní to vypadá tak, že vedle slova matek také zazní slova otců. Prosím, pana poslance Vymětala.
Poslanec Karel Vymětal: Protože mi kolegyně Němcová položila otázku, odpověděl bych jí jejími vlastními slovy. Ve svém prvním diskusním vystoupení řekla, že základní vztahy a návyky si dítě tvoří do svých čtyř let. Nejsem ochoten přijmout, aby tyto vztahy a návyky se tvořily v dětském domově místo ve vztahu matka - dítě.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji pane poslanče, to byla faktická poznámka. A nyní otec dvojčat, profesor Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, děkuji, vidím, že jste dobře informován.
Vážené shromáždění, chtěl bych v této souvislosti říci jednu věc, že se stalo to, co se občas v parlamentní diskusi stává, že totiž při diskusi o určitém složitém komplexu věcí jeden dílčí problém, jakkoli závažný, jistým způsobem hypertrofuje a zastře celou složitou problematiku této věci. Jakkoliv je tento problém důležitý, není to základní problém z hlediska zákona o výkonu trestu. To bychom si měli uvědomit. V tomto zákoně je důležité to, co bude platit na masy lidí, které jsou ve vězení. Toto jsou případy, které se budou týkat pár lidí. Z tohoto hlediska bychom měli rozlišit význam věci v této parlamentní diskusi. Tím ovšem nikoho neomezuji v právu vyslovit se jakkoliv.
Druhá věc. V takovýchto zákonech nebo souvislostech je vždycky diskutována problematika institutů, které nemohou být jednoznačné. Jsou argumenty pro a proti. Ty se vůbec nedají nijak matematicky vyjádřit. A ať už se rozhodneme pro to či ono řešení, v některých případech to dopadne dobře a v některých špatně.
Problém lidí ve vězení je velmi komplikovaný. Chtěl bych zde říci, že bychom se neměli bránit novým řešením a neměli bychom se stavět proti něčemu jen proto, že jsou s tím spojeny určité obavy. Víme, že ve světě stoupá počet lidí, kteří jsou odsuzováni k trestu odnětí svobody, a že normální místa pro výkon trestu nestačí. Proto se v řadě zemí přistupuje k tomu, že se výkon trestu odnětí svobody vykonává jako domácí vězení. Nemyslím, že toto je dnes možné u nás, ale my se nemůžeme tvářit, jako by se nás to do budoucna netýkalo. Jsem přesvědčen, že i u nás počet lidí, kteří budou odsuzováni k trestům odnětí svobody, nebude klesat, ale nemyslím si, že můžeme perspektivně rozšiřovat počet věznic. Chci tím jenom říci, abychom se nebáli určitých řešení, která jsou netradiční, protože v tom je také perspektiva.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Ptám se, kdo se ještě chce přihlásit do obecné rozpravy. Žádnou přihlášku nevidím, prosím tedy pana ministra spravedlnosti. Stále tedy ještě probíhá obecná rozprava.
Prosím, všechny vás, kolegyně a kolegové, kteří se nechcete zabývat problematikou, o které nyní diskutujeme, abyste opustili jednací síň a umožnili vystoupení ministra spravedlnosti.
Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, neobyčejně si vážím zásadových a kontroverzních postojů, které se osvědčily v této obecné rozpravě nad novým zákonem o výkonu trestu odnětí svobody. Zde se velice otevřeně až vášnivě diskutují dva fragmentální problémy této normy.
***