(pokračuje Exner)
Protože jde o věci, které se rozhodují přímo na základě povinnosti stanovené ústavou. A jestliže Poslanecká sněmovna nebo obecně parlament dá paušální svolení, potom ve skutečnosti rezignuje na své ústavní funkce.
V podkladovém materiálu se hovoří o postupu Severoatlantické aliance a proti tomu o krocích vedení Svazové republiky Jugoslávie. Zde je zjevná nerovnost a chci upozornit představitele našeho státu, že nejde o kroky vedení Svazové republiky Jugoslávie, že příslušné postoje v Jugoslávii schválily všechny ústavní orgány, které jsou k tomu určeny, zatímco v Severoatlantické alianci to schvaluje Rada Severoatlantické aliance, kde jsou jen vyslanci zemí, sice samozřejmě na základě zplnomocnění příslušných vlád, nikoliv však vždy parlamentu.
V materiálu se také hovoří o tom, jaké požadavky naposledy potvrdilo ministerské zasedání Severoatlantické rady dne 12. dubna. Tady se opakují věci, které již mnohokrát byly odhaleny jako nerovnoprávné, jako nepřijatelné pro jakoukoliv svobodnou, nezávislou zemi. Znovu se hovoří o dohodách z Rambouillet, ačkoliv by se správně mohlo mluvit jen o návrhu dohody z Rambouillet, a zcela se zanedbává, že v Rambouillet byla i druhá dohoda, podepsaná jugoslávsko-srbskou stranou a menšinami.
V materiálu se hovoří o tom, že Severoatlantická rada potvrdila, že cílem vojenských akcí je podpora politických cílů, a hovoří se o leteckých útocích. Hovoří-li se o leteckých útocích a jestliže Severoatlantická rada je schválila a jestliže zástupce České republiky v ní je také schválil, potom se podívejte na ústavu, co Česká republika schválila a jestli tento náš zástupce v Severoatlantické radě je k takovému schválení zmocněn.
Hovoří se o tom, že budoucí vývoj kosovské krize si může vyžádat rozhodnutí vedení NATO o dalších operacích, a zvláště o provedení operace k podpoře mírového urovnání v Kosovu včetně toho, že by mohlo jít o omezenou humanitární - ale myslí se vojenskou - operaci na území Svazové republiky Jugoslávie a Kosova k záchraně uprchlíků.
Za prvé, uprchlíci tam už pravděpodobně nebudou, protože před bombardováním a jiným neklidem a vojenskými akcemi, které tam jsou, již utekli. Za druhé mě těší, že ministr zahraničních věcí ve svém vystoupení prohlásil, že si neumí představit účast českých vojáků na pozemní operaci bez souhlasu vlády Svazové republiky Jugoslávie.
V té souvislosti, jak se o tom hovoří v materiálu jako o dosti pravděpodobné akci, bych viděl jako pozitivní výsledek, kdyby - pokud k ní dojde - ministr zahraničních věcí odstoupil, protože jeho představa o věci nebude naplněna.
Dovolte mi ještě se zmínit o tom, že nově se hovoří o situaci, jako by naše rozhodování mělo zachránit nebo ochraňovat vojáky České republiky, kteří se zúčastní akce SFOR. Tady se musím ptát, kdo je vlastně v současné chvíli ohrožuje, byla-li zaznamenána nějaká konkrétní hrozba ze strany některého státu nebo jestli se cítí ohroženi právě bombardováním, které se děje v prostoru, který je velmi blízko jejich působení. Analogicky najednou se začínáme obávat o svrchovanost a nezávislost Maďarské republiky a je potřeba se ptát, kdo tedy ohrožuje Maďarskou republiku. Je tady zase nějaká konkrétní hrozba, nebo to je to, že se v posledních dnech bombarduje také Subotica, která se rozkládá bezprostředně na hranicích s Maďarskou republikou, ve vzdálenosti 4 - 12 km?
Já se domnívám, že tyto záležitosti bychom si měli zcela jednoznačně vysvětlit, a jestli ohrožujeme naším rozhodnutím naše vojáky a Maďarskou republiku, pak znovu zvážit, jestli takové rozhodnutí připadá v úvahu.
Podobně pokládám za nesmyslné hovořit tímto způsobem o zajištění bezpečnosti České republiky a jejích občanů. Tím, že tady budou přistávat letadla, že tady budou procházet vojenské transporty, že tady bude "pobyt" munice a výzbroje, se v žádném případě bezpečnost České republiky nezvýší.
Hovořilo se také o tom, že je v našem zájmu současná solidarita s akcemi Severoatlantické aliance a účast na nich, aby byla zajištěna případná budoucí solidarita při ohrožení bezpečnosti České republiky. Která členská země je dnes v takovém stavu, abychom ji mohli pomoci chránit, protože je někým ohrožována? Je snad některá členská země Severoatlantického paktu ohrožována Svazovou republikou Jugoslávie?
Chtěl bych se dále zeptat, když Wesley Clark požádal o zvýšení počtu letadel a v rámci toho také byla oslovena Česká republika, aby poskytla omezeně letecké základny, kdy a jak se tak stalo, jakou žádostí a proč jsme s touto žádostí konkrétně nebyli seznámeni. Proč jsme také nebyli seznámeni s oficiální žádostí o transport vojenských sil v České republice?
Pan ministr říkal o tom, že někteří novináři jsou v této věci dosud dezinformováni, ale musím říci, že ani my poslanci nejsme nijak informováni o tom, jak tato žádost vypadá, kdo ji předložil, kdy ji předložil, atd.
Dovolte mi také, abych se zmínil o vystoupení poslance Titze. Velmi správně doložil, že bombardování dosud nevyřešilo žádnou předchozí válku. Ale tady jde o to, že my ho v dané chvíli podporujeme a děláme všechno možné, aby se dále rozšířilo. Hovořil o tom, že se máme snažit být lidští, ale jsme snad lidští tím, že bombardujeme s naší účastí nebo s naším souhlasem a rozhodnutím tisíce nevinných lidí, ničíme infrastrukturu a další věci v Jugoslávii? Už vůbec je pro mne nepochopitelné, jak hranice nemají být něčím nepřekonatelným, zvláště jestli myslel, že pro vojenské operace. (Z pravé strany sálu se ozývá bušení do lavic.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane poslanče, upozorňuji vás na to, že vám vypršel váš časový limit.
Poslanec Václav Exner: Druhý?
Místopředseda PSP Ivan Langer: Ne, samozřejmě první.
Poslanec Václav Exner: Já jsem se na přihlášce přihlásil dvakrát a mám nárok na dvakrát deset minut.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Dobře, měl jste tedy oznámit předsedajícímu, že hodláte vyčerpat svůj časový limit současně, nikoliv rozděleně.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedající, oznámil jsem vám to na přihlášce poznámkou k této věci, že se hlásím dvakrát do obecné rozpravy.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Kdybych chtěl být zapřísáhlým proceduralistou, tak bych řekl, že takováto poznámka je těžko akceptovatelná a že by bylo vaší povinností toto oznámit na mikrofon. Já vám odebírám v tuto chvíli slovo a znovu vám slovo uděluji, abyste mohl pokračovat v rámci druhého časového limitu.
Poslanec Václav Exner: Omlouvám se a jsem rád, že jsme si to vyjasnili.
(Poslanec Kasal přichází k řečništi a hlásí se s faktickou poznámkou.)
Dovolte mi, abych pokračoval. Faktické poznámky budou možné, až skončím své slovo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče.
Udělil jsem vám v tuto chvíli slovo v rámci druhého vystoupení, takže nemohu teď připustit faktickou poznámku pana předsedy Kasala. Může vystoupit poté, až dokončí své vystoupení pan poslanec Exner v časovém limitu deseti minut.
Poslanec Václav Exner: Pan poslanec Jičínský hovořil o tom, že se nemáme vzdát své odpovědnosti v rámci rozhodování, které právě probíhá. Já vás také všechny vyzývám k tomu, abychom se této odpovědnosti nevzdávali ani pro tento případ, ani paušálně, jak nám navrhuje předložené vládní usnesení. Hovořil o tom, že v dané operaci je malá role České republiky. Ale připomněl bych váženému kolegovi, že přece jsme tolikrát byli ubezpečováni, že v Severoatlantické alianci je nutná jednomyslnost ke schválení každé akce a že velcí i malí mají stejná práva. V tomto smyslu si prosím uvědomme, že o rozhodování kolem operace, o jejím pokračování, máme stejné právo a stejný hlas rozhodnout jako např. USA.
***