(pokračuje Koháček)
A tvrdit nám dnes, že podporujeme teroristickou organizaci UCK - nechápu, co ho k tomu vedlo, protože nevím o nikom, kdo by chtěl podporovat UCK. Zde jde o to, vytvořit prostor, aby se mohli v klidu a pokoji vrátit obyvatelé Kosova do svých domovů, aby nebyli nadále vyvražďováni zločinným Miloševičovým režimem. O nic jiného nejde. Nejde zde ani o to, osamostatnit Kosovo, ani ho udělat součástí velké Albánie. Nic takového. Jde jen o to, zabránit dalšímu vraždění v této zemi. Děkuji. (Potlesk z pravé části sněmovny.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Uděluji slovo k faktické poznámce panu poslanci Ransdorfovi.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Chtěl bych na to říci, že podobná mírová stabilizace, podobná mírová operace byla opakována v dějinách vícekrát. Takový první případ známý z dějin je, když asyrský král Aššurnasirpal v 9. století před naším letopočtem jednu syrskou provincii zpacifikoval tím způsobem, že třetina obyvatel byla vyvražděna, třetina byla deportována a zbylá třetina zemřela hlady. V provincii nikdo nezbyl a v provincii byl takto nastolen mír. K tomu směřuje operace NATO.
Chtěl bych ještě říci, že nepodezřívám poslance Koháčka, že by chtěl spolupracovat s danou organizací, ale jenom připomínám, že je to právě Severoatlantická aliance, která takové kroky činí. Pokud jde o poslance Koháčka, chtěl bych se ho dotázat, zda mu nevadí, když má toto politické zaměření, že příslušná organizace se ohání frázemi a rétorikou, která pochází z doby Envera Hodži.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Kolegyně a kolegové, přestože někteří z nás mají na sobě terče, prosím, abychom nepokračovali v oné přestřelce faktických poznámek. Uděluji slovo dalšímu řádně přihlášenému poslanci do obecné rozpravy, kterým je pan poslanec Svatomír Recman.
Poslanec Svatomír Recman: Vážená sněmovno, vážená vládo, je přáním, abych si připjal terčík, samozřejmě to splním. (Pan poslanec odchází do své lavice.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane poslanče, nejsem si jist, zda můžete opustit řečniště, aniž byste tím ztratil pořadí. Nicméně vzhledem k tomu, že jste si šel připnout terč, já se do vás strefovat nebudu a slovo vám neodeberu.
Poslanec Svatomír Recman: Děkuji, pane předsedající. Slíbím, že se trefím i do limitu, takže nemusíte mít obavy.
Vážená sněmovno, sešli jsme se v krátké době jednoho týdne - a vzpomněl to zde už pan ministr Kavan - na mimořádném jednání Poslanecké sněmovny podruhé. Co mají tato jednání společného? Je to téma. Je to účast České republiky na agresi v rámci NATO do Svazové republiky Jugoslávie. Jsem přesvědčen o tom, že Česká republika - přesněji řečeno vláda i Parlament České republiky - stále více a výrazněji se angažují v této balkánské válce. To je pro mne jako pro občana, poslance i komunistu nepřijatelné.
Na druhé straně jsem rád, že s tímto názorem nejsem osamocen. Nyní nemám na mysli své kolegy z poslaneckého klubu KSČM. Když jsem přicházel na dnešní jednání Poslanecké sněmovny - bylo to před 18. hodinou - potkal jsem celou řadu našich občanů, kteří vyjadřovali i zde před sněmovnou svůj nesouhlas s účastí České republiky na tomto válečném konfliktu. Pokud hovořím o řadě našich občanů, bylo to skutečně několik desítek občanů, kteří takto protestovali. Chci jim z tohoto místa poděkovat za jejich postoj i za podporu úsilí, aby Česká republika nebyla zavlečena do tohoto konfliktu ještě hlouběji, abychom mohli i další roky prožít v míru, abychom do 21. století vstoupili v klidovém a mírovém stavu, jak se to dařilo realizovat po druhé světové válce.
Osobně jsem přesvědčen, že je zatím nedostatečné pouze zde ve sněmovně hlasovat proti tomuto přistoupení, proti usnesení, které předložila v tisku 188 současná vláda, ale že je potřeba svůj názor říci i hlasitěji. To byl jeden z rozhodujících důvodů, který mě přiměl k tomu, abych vystoupil ve sněmovně a řekl "NE" tomuto usnesení, abych vyjádřil svůj rozhodný protest.
Jsem proti účasti České republiky v Severoatlantické alianci. Jsem i proti účasti České republiky v konfliktu ve Svazové republice Jugoslávie. Jsem i proti transportu vojsk NATO přes území České republiky. Chci se z tohoto místa, paní poslankyně a páni poslanci, obrátit na vás, abyste nepodpořili usnesení k tisku 188, abyste odmítli vyslovit souhlas s tranzity, přesunem i pobytem sil NATO přes a na území České republiky právě v souvislosti s agresí NATO vůči Svazové republice Jugoslávie. Apeluji na vás z toho důvodu, dokud je ještě čas, dokud máme možnost toto zastavit. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Dalším přihlášeným poslancem je pan poslanec Václav Exner, připraví se poslanec Jiří Payne.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, páni ministři, dámy a pánové, to, co se děje kolem agrese vůči Jugoslávii, nám mnohým skutečně velice vadí. Dochází k zabíjení spousty nevinných lidí. Je třeba se k tomu všemu skutečně osobně také vyjádřit. Nebudu se vyjadřovat k politickým a věcným problémům, které už byly dostatečně prodiskutovány, budu jen krátce reagovat na některé věci z předloženého tisku 188 a na některá vystoupení v dosavadní debatě.
Za prvé - v tisku 188 a také v navržených usneseních se hovoří o kosovské krizi. Chtěl bych říci, že toto vyjádření je nesporně velmi nepřesné a že krize, a nejen krize, ale agrese a válka daleko překročily hranice jugoslávského a srbského kraje, který se správně nazývá Kosovo a Metochie.
Za druhé mi dovolte, abych konstatoval, že v návrhu usnesení se hovoří o věci, která je pro mne novinkou - a sice o pobytu výzbroje, konvenční munice a dalšího souvisejícího materiálu ozbrojených sil členských států NATO na území České republiky. Nevím, co to je - pobyt výzbroje, konvenční munice a dalšího souvisejícího materiálu. Možná, že to při té souvislosti u nás nějak ožije a bude to mít svůj vlastní osud, ale možná, že by tento termín mohl pan ministr vysvětlit.
Dále se v návrhu usnesení hovoří o tom, že chceme vztáhnout naše nabídky možnosti pobytu, transportu atd. také na ozbrojené síly států Partnerství pro mír. Chtěl bych se zeptat, na základě jakých smluv. Vždyť přece Partnerství pro mír jsme zde v Poslanecké sněmovně schvalovali jako vztah České republiky k NATO, a nikoliv jako vztah mezi dalšími zeměmi mimo NATO.
Chci také upozornit na naprosto zásadní záležitost, která spočívá v tom, že navržené usnesení nemá žádné omezení, pokud se týká doby, ani omezení, které se týká množství. Proč tato záležitost velmi vadí?
***