(pokračuje Jičínský)
Byli jsme minulý týden na konferenci Meziparlamentní unie v Bruselu. Byla tam i kolegyně Svobodová z poslaneckého klubu KSČM. Velmi pozorně jsme sledovali generální rozpravu a v té generální rozpravě všichni parlamentáři, tzn. představitelé vládních stran, představitelé opozice, kteří vystupovali z členských zemí NATO, všichni tuto operaci podporovali. Stejně ji podporovala většina parlamentářů z bývalých postkomunistických zemí. V jejich argumentaci se ozývaly rozdíly. Rozdíly např. v argumentaci polského představitele a maďarského představitele. Ale považuji toto za potřebné říci, protože si musíme uvědomit, v jakém kontextu se pohybuje i Česká republika. To patří do onoho chladného uvažování.
Zároveň ale také musím říci, že všichni ti, kdo vystupovali z Afriky, z Asie, z Latinské Ameriky, i když přirozeně odsuzovali etnické čistky, vyslovovali se proti tomu, aby se takovéto akce děly bez souhlasu Rady bezpečnosti, aby se vylučovalo OSN ze hry, aby si někdo osoboval právo rozhodovat o tom, co je správné a co nikoli.
Představitelé afrických zemí poukazovali na to, že se používá velmi nerovnoměrný selektivní metr. Myslím, že to byla zástupkyně z Burkina Fasa, která říkala, že 800 000 obětí ve Rwandě v podstatě nikoho z velkých evropských zemí nezajímalo. Stejně tak trvající etnické čistky v Súdánu, v Etiopii i jinde. Jde o to, abychom si skutečně uvědomili, jaký je kontext těchto věcí.
Říkám to proto, že tu existuje dilema. Česká republika za sociálně demokratické vlády byla přijata do NATO v době, kdy tato operace NATO byla rozběhnuta. Tím nechci říci, že ji chci zbavovat odpovědnosti. Jsme členy NATO a ke své odpovědnosti se musíme hlásit. Já si nemyslím, že teď je na České republice, aby se své odpovědnosti vzdala.
K těm kolegům, kteří vyzývají českou vládu, aby tak učinila a aby přišla s pozitivními návrhy na řešení této neobyčejně obtížné a tragické situace, která v Kosovu a v Jugoslávii vznikla, ty kolegy bych rád upozornil na to, že reálná role České republiky je velmi malá. V tomto směru opět jsem nucen připomenout chladný politický kalkul a v jeho rámci jsem samozřejmě pro to, aby Česká republika jako člen NATO v mezích svých možností podporovala, případně přicházela s určitými návrhy spolu s těmi zeměmi, které si také již uvědomují, že letecké operace nejsou cestou, která v Jugoslávii a v Kosovu skutečně přinese mír.
Jestliže tedy si klademe otázku, co letecké operace? Mohou letecké operace opravdu přimět Miloševiče ke kapitulaci? Ale i pokud by se to stalo, je cena, která se už za to zaplatí, odpovídající? Nechci tady měřit oběti, ale zničená ekonomika, zničená infrastruktura v Jugoslávii, to prostě není něco, co by mělo být necháno stranou jako něco nevýznamného. Slyšel jsem nebo dnes jsem si přečetl, že NATO dává přednost člověku před státem, tak si myslím, že to je neobyčejně hrubé zjednodušení i vzhledem k tomu, co jsem říkal předtím o tom, co se ve světě děje. I v bývalé Jugoslávii etnické čistky, které jsou teď v Kosovu, nejsou první a nebyl tu uplatňován stejný postup vůči všem aktérům těchto čistek.
Stalo se ovšem to, že se vytvořila situace, která je katastrofická, z níž, zdá se mi, žádné pozitivní řešení možné není, je třeba hledat nejméně hrozné řešení a je třeba podle mého soudu skutečně co nejdříve přejít k politickým prostředkům hledání tohoto řešení. Pokud jde o nás, jsem pro to, aby česká vláda se do tohoto procesu zapojila, ale buďme si střízlivě vědomi toho, co Česká republika může. A nemyslím si, že v této chvíli je vhodná situace k tomu, abychom vyvolávali u nás vládní krizi.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Převzal jsem v tuto chvíli řízení za kolegyni Buzkovou a byl bych rád, kdybych se nepletl, když budu konstatovat, že dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Vilém Holáň.
Poslanec Vilém Holáň: Kolegyně a kolegové, sdělím postoj k vládnímu návrhu, na němž se shodli členové klubu KDU-ČSL.
Za prvé: Klub KDU-ČSL vládou předložený návrh usnesení k vyslovení souhlasu s pozemními tranzity, přistáváním vojenských letadel a s pobytem příslušníků ozbrojených sil členských států Organizace Severoatlantické smlouvy přes a na území České republiky v souvislosti s operacemi NATO v prostoru bývalé Jugoslávie a v okolních zemích prováděných v zájmu řešení kosovské krize podpoří.
Za druhé: Klub KDU-ČSL si je vědom šíře i významu zmocnění tímto usnesením vládě poskytnutého. Zároveň očekává zlepšení komunikace a informovanosti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu a jejich specializovaných orgánů vládou.
Za třetí: Klub KDU-ČSL předpokládá, že vláda se bude chovat jako odpovědná vláda státu, který jako členský stát Severoatlantické smlouvy má v NATO svá práva i své povinnosti.
Za čtvrté: Klub KDU-ČSL dosavadní kroky NATO podporuje.
Zdůvodnění uvedeného postoje se neliší od zdůvodnění, které jsem podal v průběhu obecné rozpravy při projednávání žádosti vlády o souhlas s vysláním 6. polní nemocnice a jsou k dispozici ve stenozáznamu. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Miloslav Ransdorf, připraví se pan poslanec Svatomír Recman.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, pro tuto chvíli bych se soustředil pouze na jediný aspekt celého problému, který projednáváme, a jeden z důvodů, který mne vede k odmítavému stanovisku vůči předloženému návrhu je ta okolnost, že Česká republika poprvé tím, že podporuje akci Severoatlantické aliance, vlastně podporuje mezinárodní terorismus. Doložím to tím, že NATO, jak je zdokumentováno, v té či oné formě spolupracuje s UCK, tedy s Kosovskou osvobozeneckou armádou, na kterou se nepochybně vztahují řádky textu, který byl přijat před pěti lety, a sice 9. prosince 1994. Jedná se o deklaraci opatření k eliminaci mezinárodního terorismu. Je to deklarace č. 49/60.
Myslím si, že nesmírně důležitou okolností v této souvislosti je to, že prakticky přímo a nepřímo se UCK podílí na humanitárním stavu, který dnes v Kosovu je. Jestliže došlo k humanitární katastrofě, tak můžeme mluvit o celé řadě příčin.
***