(pokračuje Exner)
Důsledek? Jedna strana hrubě porušila dohody, které byly uzavřeny, včetně deseti bodů kontaktní skupiny, napadla Svazovou republiku Jugoslávii, a zřejmě naše vláda očekává, že druhá strana dá ruce do kapes, odejde a bude čekat, co se stane.
Ano, bombardování je tam podle naší vlády asi proto, aby se vytvořilo prostředí podobné biblickému ráji, na které občané ať už Kosova a Metochie, nebo celé Jugoslávie zřejmě s napětím čekají.
V materiálu není vysvětleno, když tam posíláme humanitární pomoc, vojenskou nemocnici, proč má být podřízena organizaci NATO. To přece není nijak samozřejmé, chceme-li pomoci lidem, kteří tam trpí, zřejmě všem, kteří to potřebují, když má jít i o dětské lékařství, gynekologii apod. Nemluvíme už o dohledu nad mírovou operací, ale např. pokud jde o vyslání nemocnice, chceme ji začlenit pod vedení sil rychlé reakce NATO. Jaká bude asi reakce, a proč má být tak rychlá?
Jde o pomoc zemi, jejíž vnitřní stabilitu významně ohrožuje konflikt v Kosovu, píše se v materiálu. Co se počítá do toho konfliktu? Je také bombardování NATO součástí toho konfliktu, nebo konflikt tam probíhá, aniž by se NATO tohoto konfliktu zúčastnilo, a to je tam právě pro vytváření příslušného ráje s lidskými právy?
Operace v Albánii, říká se ve zprávě, má však i svá politická a bezpečnostní rizika. Vláda nám ale nevysvětluje, o jaká rizika jde a ani proč je vlastně neurčuje.
Jsem rád, že pokud jde o organizační strukturu, bylo už u tlumočníka vynecháno to, že bude tlumočit ze srbštiny, protože pravděpodobně podle záměru vlády toto tlumočení potřebné nebude.
Dámy a pánové, já nezávidím těm, kteří tam dobrovolně pojedou v rámci vojenské nemocnice - pokud to bude schváleno - ani těm, kteří tam budou létat letadlem, jejich platy, které s příplatky vynesou kolem 80 tis. Kč měsíčně, ale bráním se zvykat si na to, že Česká republika bude vysílat dobře placené žoldáky v cizích zájmech a pro cizí cíle do cizích zemí.
Dovolte mi, abych vás informoval o tom, co jsme v Jugoslávii viděli, ještě z jiného pohledu. My jsme viděli, že bombardování NATO dokázalo Jugoslávii zcela sjednotit. Například devět stran v srbském parlamentu, ve Skupštině, z nichž pět dosud bylo opozičních, je najednou zcela zajedno, pokud jde o názor na bombardování NATO. Nesetkali jsme se - od pohraničního policisty po recepční v hotelu, ministra zahraničních věcí a mnoho dalších občanů všech úrovní - ani s jediným náznakem toho, že by kdokoliv z těchto občanů pokládal bombardování NATO za potenciální pomoc jugoslávskému lidu.
Také mi dovolte, abych vás informoval, že i v této situaci jsme se v našich nesčetných rozhovorech a setkáních nesetkali ani s jedním případem jakéhokoliv náznaku národnostní nenávisti vůči Albáncům nebo jiné národnosti žijící v Jugoslávii. Mohu vám ale doložit, že jsme navštívili v Novém Sadu vojvodinské rádio a televizi, protože jejich budova také byla zničena a celá přední stěna a výkladní skříně jsou vytlučeny jako druhotný důsledek bombardování Mostu svobody v Novém Sadu. Vojvodina má z hlediska ústavy stejné postavení kraje jako Kosovo a Metochie. Na této vojvodinské instituci jsme viděli nápisy v šesti jazycích - srbsky, maďarsky, romsky, rusínsky, slovensky. Jestli jsem něco zapomněl, mohu to doplnit. Taková je situace, kterou jsme my viděli.
V této situaci ale ti, kteří jsou odpůrci bombardování, nejsou jenom u nás, nejsou jenom v Jugoslávii, ale jsou v celém světě, a také zranění a postižení už nejsou jen v Jugoslávii a jejím okolí. Zraněn byl např. belgický novinář Michel Collon, když byl v Bruselu vyhlášen zákaz demonstrací a řada odpůrců bombardování v Belgii právě proti této věci demonstrovala. Je až dojemné, jak na tuto skutečnost odpověděla jedna srbská žena. Říkala: "U nás v Srbsku je také těžko."
Nová situace je např. v Bělehradě. Dětí musejí být v krytu místo ve školkách a v jeslích a bělehradští herci se rozhodli, že budou hrát právě dětem v krytech. Myslím, že to také na něco ukazuje. Denní vystoupení na Náměstí republiky v Bělehradě je navštěvováno desetitisíci mladých lidí, které v daném případě nikdo nemusí nutit do politiky, protože se přihlásili ke svému politickému postoji sami.
Každý den probíhají demonstrace na celém světě, a jsou většinou daleko silnější než v České republice, i když ani o těch, které jsou nám blízko, náš tisk v mnoha případech buď vůbec neinformuje, nebo je vydává za skupinu komunistických důchodců. Tak například na tuto sobotu v poledne je znovu vyhlašována celosvětová akce, kde jen v USA je organizace připravena ve více než 100 městech pod heslem "Zastavte bombardování, zastavte válku proti Jugoslávii". Mohu vám jen jako příklad uvést, že tato města jsou např. New York, San Francisco, Clermont, Los Angeles, London, Minneapolis, Washington, Norfolk, Chicago atd. Připojujeme se k těm, kteří jsou proti bombardování, proti této politice. Jsme proti tomu, aby Česká republika - byť jen vojenskou nemocnicí - lezla do špinavé, agresivní války v Jugoslávii.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Exnerovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Výborný, po něm bude hovořit pan poslanec Zuna.
Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a pánové, mám faktickou poznámku. Za prvé reaguji na průběh rozpravy, speciálně pak na velmi komunistický projev pana poslance Exnera. Vyjímám z něj jenom jednu záležitost. S velkým potěšením pan poslanec Exner citoval z dopisu jugoslávskému velvyslanci, z dopisu, který údajně podepsala více než polovina delegátů sjezdu ČSSD. To je samozřejmě podle mého názoru velká chyba těchto delegátů a velká chyba ČSSD, nicméně bych chtěl říci, že děkuji ministrovi zahraničních věcí, že v této věci velmi rychle a účelně reagoval v průběhu tamější politické debaty a chyby z toho vyplývající se snažil rázně odstranit.
Za druhé navrhuji procedurálně, abychom se usnesli, že omezíme řečnickou dobu na deset minut, protože se mi zdá, že řečníci chtějí spíše obstruovat, přičemž je upozorňuji, že můžeme hlasovat i po 19. hodině, protože se neprojednává návrh zákona ani návrh mezinárodní smlouvy.
***