(pokračuje Exner)
Do února 1998, kdy začala operovat s pomocí dodaných zbraní Kosovská osvobozenecká armáda, odcházeli lidé z Jugoslávie, včetně Kosova, které je jednou z chudších oblastí Jugoslávie, především za prací, za zajištěním většího výdělku a zlepšení postavení svých rodin. Hovořilo se o těch, kteří se v tom případě vydali do zahraničí, o číslu kolem deseti tisíc, pokud jde o Kosovo. Do 24. března, kdy byly zahájeny útoky NATO, se hovořilo už o utečencích, ale číslo, které se uvádělo, bylo v nejvyšších hodnotách 100, 120 a výjimečně jsem četl 150 tisíc vyhnanců před vojenskými zásahy, ať už Kosovské osvobozenecké armády, nebo jugoslávských ozbrojených sil. Ale za poslední dny - 15 až 16 dní - se předstihují ti, kteří odhadují počet uprchlíků, v tom, jestli je to 400, 450 nebo 800 tisíc.
Pokud nejste zcela slepí, pokud nemáte zcela omezené možnosti používání mozku, uděláte si jistě sami představu o tom, jak se vyvíjela a vyvíjí - protože tento stav pokračuje - tato humanitární katastrofa. Bohužel je to NATO a v něm Česká republika, které v současné době vytváří zrychlenou silou tuto humanitární katastrofu v Evropě dosud nevídaných rozměrů s výjimkou druhé světové války.
Jsou spolehlivé důkazy o používání zakázaných zbraní - kazetových bomb. To jsou bomby, které po vybuchnutí vystřelí desítky malých bombiček jako ručních granátů, které po tom oddělení vybuchují a zvyšuje se tak nesmírně jejich účinnost. Používají se bomby se zpožděným výbuchem, kdy teprve ve chvíli, kdy k nim přijdou lidé, bomby vybuchnou. Rakouská delegace v minulých dnech také zjistila použití fosforových bomb při bombardování tabákové továrny v Niš.
Mezinárodní akční centrum v New Yorku vyslovilo podezření, že se používají střely a rakety, kde místo olověného jádra se - podobně jak to víceméně stoprocentně bylo prokázáno ve válce v Perském zálivu - používá vyhořelý uran. Pověsti o zvýšené radioaktivitě v řadě blízkých zemí, snad zatím nepotvrzené, by takovéto záležitosti nasvědčovaly.
Nechci v žádném případě vytvářet nějakou paniku v České republice, ale také v této souvislosti se domnívám, že je třeba doplnit naše usnesení.
Dámy a pánové, situace je taková, že - jak řekl poslanec Michal Lobkowicz - nelze páchat zločiny při různých důvodech. Jak se zdá, lze je páchat, když se někomu nelíbí vedení nebo orientace státu nebo prezident, který tento stát reprezentuje.
Mluvilo se zde o hodnotách a jejich ničení. Zkuste se podobně jako my postavit před rozbitý most v Novém Sadu a podívejte se do okolních domů, kde přibližně do vzdálenosti půl kilometru jsou rozbité okenní tabulky a jiná poškození. Zkuste těmto lidem vysvětlovat jako poslankyně Parkanová, že tímto způsobem chce aliance dosáhnout zlepšení stavu dodržování lidských práv, nebo dokonce to, že má být dosaženo větší vlády zákona.
Pan poslanec Laštůvka říkal, že lidé v této oblasti nepředstavitelně trpí. Já se domnívám, že na základě všech údajů, které máme k dispozici, lze tuto záležitost podpořit, potvrdit. Je jen otázka, jestli Česká republika má přispět k tomu, aby tam lidé bezprostředně trpěli ještě více.
Dovolte mi, abych se krátce vyjádřil k některým aspektům, které jsou uvedeny v předkládací zprávě. Předseda vlády Miloš Zeman nás vyzval, abychom v této souvislosti nehráli politické hry. Je ale třeba konstatovat, že tyto politické hry rozehrává vláda v dokumentech, které nám předkládá, a dokonce opakovaně. Předkládané informace jsou neúplné a jednostranné, některé jednoznačně chybné. Ale to není náhoda nebo nedostatek úředníků. To je záměr, aby věci vyzněly na podporu záměrů vlády. Domnívám se, že v tomto směru předchozí vlády se podobných manipulací nedopouštěly, ačkoliv jsem s nimi ještě více nesouhlasil než s vládou sociální demokracie.
Pan poslanec Payne v této souvislosti hovořil o kvalitnějším tisku. Snad ano, ale z jeho pohledu.
Nakonec před chvílí vystoupil pan poslanec Křeček a udělal v této souvislosti za sociální demokracii přiznání, které mě mimořádně zaujalo. Konstatoval, že vláda musí zaujmout nějaký postoj. Jsme malý stát, jsme mladý člen NATO. A i když mají ministři podle něj snad jiný názor, vzhledem k těmto okolnostem musí vláda postupovat tak, jak může. Jsem rád, že to je potvrzení ze současné vládní strany a že to staví do konkrétního světla situaci, jaká je v Severoatlantické alianci a v našem postavení v ní.
Předkládací zprávy: Především jsme si už zvykli, že se jugoslávská provincie bez bližšího označení jmenuje Kosovo. Jde ale o neúctu k suverénnímu státu, s nímž zatím kromě odvolání velvyslance máme normální oficiální styky. Oblast se, dámy a pánové, jmenuje Kosovo a Metochie. Právě větší část, která sousedí s Albánií, se jmenuje Metochie.
Druhá dezinformace - zde již několikrát komentovaná - je ta, že po několikatýdenních jednáních v Rambouillet a v Paříži dohoda byla podepsána pouze kosovskoalbánskou stranou. Přestože jsme zde několikrát hovořili - a při posledním jednání jsem dokonce předkládal anglický text včetně podpisů - že byla také podepsána ještě druhá dohoda ze strany Jugoslávské svazové republiky, ze strany Srbské republiky a národnostních menšin včetně Albánců, vláda o této dohodě zřejmě nechce vědět, nebude takovou možnost uvádět, protože se jí to nehodí do krámu.
Materiál v předkládací zprávě na straně 1 zároveň konstatuje, že současně se zahájením leteckých útoků NATO na území Svazové republiky Jugoslávie speciální síly Srbské republiky a jugoslávské armády začaly realizovat rozsáhlé, předem připravené vojenské operace vedoucí k vyhánění obyvatel albánské národnosti z Kosova.
***