(pokračuje Matulka)
Jak možná víte, byl jsem minulý týden jedním ze čtyř poslanců této sněmovny, kteří se rozhodli navštívit SRJ, a měl jsem tedy možnost se na vlastní oči přesvědčit o určitých skutečnostech, o kterých hovořil již kolega Karel Vymětal, a o určitých hodnotách - v jeho projevu zmíněných - které zřejmě hodlají někteří kolegové s členskými státy NATO sdílet. My jsme ty hodnoty viděli a kolega Karel Vymětal je tady popsal.
Měl jsem také možnost si porovnat skutečný stav věci s tím, co o událostech v Jugoslávii prezentují sdělovací prostředky, ČTK a veřejnoprávní média nevyjímaje. Spolu se svými kolegy jsem dospěl k poznání, že v současné době probíhají v Jugoslávii války dvě, a to jak válka zbraní, tak válka informací. Až šokující pro mě bylo zjištění, v jak příkrém rozporu jsou někdy informace hlavních světových zpravodajských agentur i českých sdělovacích prostředků s tím, co se v Jugoslávii skutečně děje.
Účelově zkreslované informace o postoji jugoslávské strany a jejích nabídkách diplomatických jednání, zamlčované údaje o skutečných cílech brutálních leteckých útoků a způsobu jejich provádění, o ekonomických zájmech zřetelně vyplývajících z volby bombardovaných objektů nemajících nic společného s Kosovem atd. Jako naprostý výsměch požadavku objektivity a pravdivosti zpravodajství působí např. archivní, několik let staré záběry srbských uprchlíků z Krajiny, vydávané nyní za albánské utečence z Kosova, a další obdobné zpravodajské nepřístojnosti. Na několika dalších příkladech jsme se mohli přesvědčit o oprávněnosti postesknutí některých jugoslávských představitelů, že činnost mnoha západních zpravodajských agentur dokumentuje, jak organickou součástí mašiny NATO tyto agentury jsou.
Protože zpravodajství hlavních českých sdělovacích prostředků je obdobné - až na nepatrné výjimky se ani nejedná o zpravodajství vlastní, nýbrž nikterak neověřené a převzaté zprávy od cizích zpravodajských agentur - považuji po konfrontaci se skutečným stavem věcí za nezbytné se proti takovému postupu a proti takovému stavu zejména ve veřejnoprávních médiích ohradit.
Koneckonců i předkládací zpráva vlády se nikoli náhodou zmiňuje o zatím neověřených zprávách a tvrzení o údajné politice spálené země opírá vláda o zajímavý pojem "podle všech známek". Musím se stejně tak ohradit - a mrzí mě, že zde není dotyčný přítomen - proti publikovanému výroku úřadujícího předsedy KDU-ČSL Jana Kasala zveřejněnému ČTK 8. 4., že "komunističtí poslanci to, co řeknou médiím a veřejnosti, měli napsáno ještě dříve, než tam odjížděli". Konec citátu.
Je pochopitelné, že někde od piva a vepřo-knedla-zela se dá navykládat třeba i tiskové kanceláři kdejaký nesmysl, ale na druhé straně si jistě vzpomenete, kterak poslanecký klub KSČM na půdě Poslanecké sněmovny marně usiloval o vyslání oficiální parlamentní delegace k ověření situace v Jugoslávii a že k tomu nedošlo právě díky odmítavému postoji poslanců typu pana Kasala. Koneckonců vždyť i on sám mohl do Jugoslávie zrovna tak vyjet jako komunističtí poslanci a neprojevovat toliko pivní odvahu k nesmyslným řečem. I takové blábolení tzv. politiků totiž cílevědomě napomáhá k dezinformacím a veřejně šířeným nekřesťanským lžím o skutečném stavu věcí. (Potlesk komunistických poslanců.)
Protože není v působnosti ani v silách sněmovny vychovávat jednotlivé poslance, když už jejich výchovu k pravdomluvnosti zanedbal někdo jiný, chci předložit v podrobné rozpravě doplňující návrh usnesení ve vztahu k těm orgánům, které mají ze zákona uloženo dbát o co největší míru objektivity, pravdivosti a vyváženosti informací poskytovaných především veřejnoprávními médii a koneckonců i Českou tiskovou kanceláří.
Dovolím si tedy v podobné rozpravě předložit návrh směrovaný ke všem mediálním radám, tedy k Radě pro vysílání, k Radě pro ČT, pro Český rozhlas a pro ČTK, aby zpřísnily a zintenzivnily svoji zákonnou kontrolu nad dodržováním objektivity a pravdomluvnosti v činnosti médií. Děkuji. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Matulkovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Ransdorf, připraví se pan poslanec Zaorálek.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, sice jsme slyšeli z těchto míst, že když jsme v Severoatlantické alianci, tak bychom měli takříkajíc držet basu, ale přesto bych chtěl z tohoto místa vysvětlit některé důvody, které mě vedou proti jakékoli formě vojenské angažovanosti ČR na Balkáně a také pro nasazení civilní nemocnice v prostoru, o kterém se vede diskuse.
Za prvé bych chtěl upozornit na některé omyly, které se objevují v diskusi o současném bombardování SRJ. Omyl první se týkal toho, že vojenská hrozba je účinná nebo většinou účinná. Argumentovalo se Bosnou a předehrou Daytonských dohod. Připomínám klasické dílo O strategii konfliktu Thomase Schelinga, které vyšlo v roce 1960, kde se praví, že hrozba má úspěch jen za určitých podmínek, nejméně tří.
Za prvé hrozba musí být věrohodná, tj. dostatečně přesvědčivá, aby byla brána vážně. Za druhé hrozba musí splnit svůj cíl, tj. cíl pro hrozícího. Za třetí, a to je nejdůležitější v dané situaci, ten, jemuž je vyhrožováno, musí být s to hrozbu uposlechnout. Jestliže se podíváme na text, který byl předložen v Rambouillet, ten právě tuto podmínku nemůže splnit, protože jestliže by kterýkoli srbský politik uposlechl textu, který mu byl předkládán, jestliže by ho podepsal, spáchal by politickou sebevraždu. Má pravdu ekonom Karel Kříž, když v dnešní Mladé frontě Dnes říká, že je možné politiky nutit k tomu, aby vedli jednání, ale není možné je nutit k politické sebevraždě.
Thomas Scheling, autor zmíněného klasického díla O strategii konfliktu, říká, že pokud není splněn byť jen jeden z těchto předpokladů nebo je jeho vyplnění znemožněno, hrozba je neúčinná. To se stalo také v tomto případě, a jsme svědky katastrofálních následků.
Druhý omyl, který se objevuje v diskusi o balkánské krizi, se týkal toho, že Miloševiče nálety zastraší. Ukázalo se, že pánové, kteří takto uvažovali, neznají historii Balkánu, neznají historii srbského národa, který již za první světové války, když vedl své válečné operace v daleko horších podmínkách, ztratil 1 300 000 lidí, a přesto vydržel a dovedl válku až do vítězného konce, do zřízení Kraljeviny SHS.
Třetí omyl, který se objevuje v této diskusi a je šířen sdělovacími prostředky, je, že Rusko je mimo Evropu, aby se nám právě v důsledku tohoto konfliktu ukázalo, že nejenom je Rusko v Evropě, ale že v Evropě, v tom sjednocujícím se světě, jsou i mimoevropské velmoci, které bychom tam normálně nečekali.
V diskusi o balkánské krizi se objevují i některé mýty. Mýtus číslo 1 je, že zlí a válkychtiví Srbové nechtějí jednat. Jak je možné, že potom v Rambouillet předložili alternativní dokument, který šel velice daleko, ale který by zároveň neměl ony zvrácenosti textu, který předložili vyjednávači v Rambouillet, textu, který by poprvé v dějinách od sebe oddělil politickou a teritoriální suverenitu, textu, který zejména v dodatku B předpokládá, že by se spojenecké jednotky mohly chovat jako okupační mocnost na území suverénního státu a požívaly by veškerá práva exteritoriality včetně výsostných vod a vzdušného prostoru.
***