(pokračuje M. Lobkowicz)
Ta hodnota tkví v tom, že Evropa už nechce dopustit a nedopustí, aby se opakovaly hrůzy, které zažila Evropa během druhé světové války, aby bylo možné vyhnat statisíce lidí z jejich domovů jenom proto, že jsou jiné národnosti, aby bylo možno páchat zvěrstva na civilním obyvatelstvu jenom proto, že patří k jiné národnosti, aby bylo možno vraždit, znásilňovat, vyhánět lidi z domovů, jinými slovy, aby byla možná genocida na jiném národě.
Opakuji: Situace v Kosovu nepochybně není jednoduchá, není černobílá. ÚČK nese svůj významný podíl viny na tragických událostech v Kosovu. Ale i kdybychom snad přijali tezi, že k masivnímu vyhánění kosovských Albánců došlo až po započetí úderů NATO - a já tedy tuto tezi nesdílím - nicméně i kdybychom přijali tuto tezi, tak jsem přesvědčen, že přesto nic neospravedlňuje genocidu civilního obyvatelstva, nic neospravedlňuje politiku Slobodana Miloševiče, aby masivním způsobem v počtech desetitisíců a statisíců lidí vyháněl lidi za hranici státu, jehož jsou občany.
To jsou hodnoty, o kterých teď hovoří aliance, to jsou hodnoty, které vedly mimo jiné k zásahu v Kosovu. Další takovou hodnotou je hluboké přesvědčení v alianci, že zlu je třeba odporovat, že kdo neodporuje zlu, stává se de facto jeho spolupachatelem.
Myslím, že málokterá země jako Česká republika by měla mít pochopení pro tyto hodnoty, málokterá země zažila ve své vlastní historii nezájem mezinárodního společenství o to, co se děje v naší zemi a v našem okolí. A proto myslím, že bychom měli rozumět těmto důvodům, které vedly mezinárodní společenství k rozhodnému zásahu vůči politice Slobodana Miloševiče.
Druhý podstatný aspekt, který podle mého názoru nese situace v Kosovu, je, že každá země má v mezinárodním společenství jistý druh odpovědnosti. Zvláštní odpovědností, kterou má Česká republika, je nedopustit, aby letošní vlna rozšiřování aliance byla vlnou poslední. Jsem přesvědčen, že toto je v zájmu aliance, že to je v zájmu Slovenska, v zájmu Slovinska, v zájmu Rumunska, v zájmu dalších států, které chtějí být členy aliance. Jsem ale také přesvědčen, že toto je i v zájmu samotné České republiky. Příští vlna rozšiřování aliance nepochybně nebude jednoduchá. Kdo by si toto myslel, nechť si vzpomene na první vlnu v době, kdy jsme byli přijímáni my. Připomínám, že jedním z nejvážnějších argumentů proti přijetí České republiky byl argument, že přijetí těchto postkomunistických zemí oslabí soudržnost aliance, oslabí její akceschopnost, že ty země nebudou schopny nejenom věcně, ale i politicky dostát závazkům, které z přijetí vyplývají.
Nevím, proč si myslíme, že oponenti rozšíření na tyto své argumenty zapomenou, nevím, proč si myslíme, že tento argument nebude použit, až budou přijímány země, které jsou nám nepochybně tak blízké, jako je Slovensko.
Rád bych zde citoval amerického senátora Beidena, který patří mezi klíčové podporovatele rozšiřování aliance, byl klíčovým bojovníkem za rozšíření v našem případě. Tento senátor řekl v počátcích kosovské krize - pokusím se přesně citovat: "Teď je jedna z klíčových chvil aliance, teď je jedna z chvil, kdy se láme chleba. Vy buď budete loajální a podpoříte nás, nebo zapomeňte na další rozšiřování, zapomeňte na Slovensko."
Samozřejmě, že toto jsou vážné argumenty a že pakliže nedostojíme našim spojeneckým závazkům, pak velmi ztížíme další proces rozšiřování. Myslím si, že nezajímá-li nás tento argument z projevů, z důvodu solidarity vůči zemím, jako je Slovensko, Slovinsko, Rumunsko a další, mělo by nás to zajímat z důvodu našich vlastních zájmů, protože jsem přesvědčen, že rozšíření NATO je v našem vlastním národním zájmu.
Třetím vážným problémem, který s tímto souvisí, je hlas, který z České republiky zaznívá do světa. Rád bych citoval ministra zahraničí pana Kavana, kterého zde také vidím, což oceňuji, který prohlásil, že na české politické scéně zaznívá kakofonie hluků, které nemusí dělat dojem rozhodné solidarity, kterou od nás aliance očekává.
Obávám se, že toto je poměrně přesné vyjádření toho, co se děje v České republice. A chtěl bych proto se přimluvit za to, abychom udělali znova to, o co jsme se už několikrát pokusili na půdě této sněmovny, a to, abychom se pokusili najít konsensus v zahraničně politické otázce, klíčové zahraničně politické otázce, tak jako se nám to podařilo už několikrát v minulosti. Připomněl bych, že Poslanecká sněmovna se složitě, ale úspěšně pokusila obrousit hrany rozdílných politických stanovisek v otázkách zahraniční politiky, které byly složitější, a to v otázce Česko-německé deklarace, v otázce samotného vstupu naší země do aliance. I tehdy se to podařilo. Věřím, že i tentokrát se nám podaří najít společný jmenovatel. A proto bych na závěr rád řekl, že my jako klub Unie svobody samozřejmě podpoříme vyslání polní nemocnice, jejímž cílem bude napomoci při řešení konfliktu v Kosovu.
Nicméně považujeme za důležité, abychom se pokusili také najít společného jmenovatele v otázce našeho postoje k akcím aliance a abychom tím smazali ten trošku disharmonický dojem, který Česká republika vysílá, přičemž já se také kloním k názoru, že to je spíše dáno různými dezinterpretacemi, různými pokusy vysvětlovat složitými slovy věc, která je velmi jednoduchá, a věřím tomu, že tento konsensus je možné najít.
Proto bych rád avizoval, že v podrobné rozpravě navrhneme doplnění usnesení, které předložila vláda, a to bod II, který bude znít, že Poslanecká sněmovna vyjadřuje plnou podporu akcím Severoatlantické aliance v souvislosti s řešením konfliktu v Kosovu.
Domnívám se, že takovéto jednoznačné vyjádření, zřetelné a jednoznačné vyjádření, ale bez nějakých dalších doprovodných vysvětlujících vět a větiček, je klíčovou záležitostí pro to, aby naši alianční partneři, ale možná také nebo možná zejména naši občané zřetelně cítili, že je politická vůle k tomu, aby Česká republika dostála svému aliančnímu závazku, že je politická vůle k tomu, aby se Česká republika aktivně snažila o vyřešení tragické situace v Kosovou. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Michalu Lobkowiczovi.
Technické sdělení. Oznamuji, že pan poslanec Gross má náhradní kartu č. 9.
Nyní bude hovořit paní poslankyně Vlasta Parkanová, připraví se pan poslanec Vilém Holáň. Hovoří paní kolegyně Parkanová, prosím.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Ještě před vstupem České republiky do NATO bylo mnohokrát zdůrazněno, že nevstupujeme jenom do vojenského paktu, ale také do aliance sdílených hodnot západního demokratického světa. Zdá se, že ne všichni, kdo pro náš vstup hlasovali, si uvědomovali, o co se vlastně jedná.
Jsem přesvědčena, že základním předpokladem pro sdílení hodnot je stejná interpretace pojmů, jako jsou lidská práva, vláda zákona, spravedlnost, ale i terorismus, etnické čistky, genocida atd. Na první pohled je to velmi banální konstatování, které má však svůj velmi podstatný význam. Není totiž náhodou, že nedemokratické, autokratické a totalitní režimy jako vůbec první věc ve svém panování provedou zmatení jazyka. Představitelé různých zločinných režimů používají sice stejná slova jako demokratický svět, avšak často ve zcela opačném významu. Potom se nelze divit, že se s nimi nemůžeme shodnout ani na základním popisu reality. Oběť se pro ně běžně stává viníkem, pachatel poškozeným, při dosazování kladných nebo záporných znamének v pojmech typu útok a obrana, příčina a následek, válka a mír, spravedlivý a nespravedlivý jim vždy vychází opačný výsledek.
Naše vlastní zkušenost s komunistických režimem a jeho slovním eskamotérstvím je v tomto ohledu velmi poučná.
Na zákrok NATO v Jugoslávii nepochybně existují dva možné základní pohledy. Ten první říká, že bombardování je v rozporu s mezinárodním právem a Chartou OSN, a proto je třeba jej odmítnout. Druhý přístup sice připouští, že k zákroku nemá NATO žádný šířeji pojatý mandát, avšak ospravedlňuje jej nepřijatelnou brutalitou Srbska k části vlastních obyvatel.
***