(pokračuje Šulák)
K poznámkám o referendu, které zde také zazněly - vzpomínám si na postoje poslanců pravicových stran k předloze ČSSD k zákonu o referendu. Ty postoje byly a dodnes jsou negativní. Udivuje mě tedy, když se nyní někteří z nich dovolávají práva na referendum.
Jinak se domnívám, že přistoupení k Evropské sociální chartě by pro země ucházející se o členství v Evropské unii mělo být samozřejmostí. Proto mi nejsou jasná obstrukční vystoupení některých mých kolegů. Mám pocit, že řada mých kolegů z pravé strany našeho politického spektra ztrácí smysl pro realitu, slyší-li slovo "sociální", a bohužel ztrácí i soudnost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Šulákovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Cyril Svoboda, připraví se pan poslanec Štrait.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, původně jsem nechtěl vystupovat, ale mám dvě poznámky.
Za prvé - Rada Evropy řešila klíčový konflikt, zda je nutné napřed splnit přísné podmínky členství a potom přijímat nové členy, nebo přijmout nové členy a skrze ně měnit podmínky v průběhu času. Zvolila druhou variantu, podle mě špatně, ale zvolila ji. Máme proto země, které jsou členy Rady Evropy, a přesto vykonávají tresty smrti. Máme členy Rady Evropy, kteří dlouhá léta neratifikovali Evropskou úmluvu o lidských právech. To je moje reakce na to, co jsem slyšel od pana poslance Bendy, to znamená, že není cestou tlačit Evropu, aby něco měnila tím, že nebudeme přistupovat k ratifikačnímu procesu. Naopak. Chceme-li něco měnit, musíme napřed říci "přistupujeme k tomuto procesu a jako plnoprávní účastníci tohoto procesu vyvíjíme tlak, aby se změnil standard uvnitř toho procesu". Já jsem tudíž pro to, aby se sociální charta projednala v Poslanecké sněmovně. To je první poznámka.
Druhá poznámka. Je pravda, že je v rukou Poslanecké sněmovny, aby rozhodla formální znak, nikoliv obsahový, zda podle našeho právního řádu charta má charakter lidsko-právní, tudíž má mít charakter kvaziústavního zákona nebo ne. Je to v našich rukou, ale mám dojem, že nám musí jít o smysl, aby tato charta byla součástí našeho právního řádu, a protože podle mého názoru obsahuje pel-mel různých ustanovení, od konkrétních po ryze obecná, tak vlastně by měla projevovat zásadní vůli, kam má směřovat právní řád naší země. Když si porovnám množinu základních lidských práv a především hospodářských a sociálních práv, která máme v Listině základních práv a svobod, tak mám pocit, že tento velmi obecný deštník pokrývá všechno, co je jinak různě rozváděno v chartě, kterou nyní projednáváme. Proto si myslím, že má být součástí našeho právního řádu, má být součástí jako normální smlouva, nikoliv jako lidsko-právní, protože nevím, kde je ta množina, kde se nekryjeme s obecnými ustanoveními v Listině základních práv a svobod. Jakmile tuto chartu povýšíme na ústavní zákon, dostáváme se do situace, že si více problémů přiděláme než ubereme, a to především pro různá ustanovená, která tady byla citována.
Kdybych šel do detailů, porušil bych princip obecné rozpravy. Toto je mých několik poznámek. Hlavní poznámka je - chceme-li to změnit, musíme přistoupit.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji poslanci Svobodovi. Hovořit bude pan poslanec Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem končil ve svém vystoupení slovy, že přijímat takto oktrojovaný dokument není žádné velké štěstí, ale přesto se za to minimum přimlouvám. Někteří moji předřečníci by se zachovali čestněji a upřímněji, kdyby byli ještě otevřenější a neskrývali se jen za formální a procedurální důvody. Sleduji totiž proces přibližování k Evropské sociální chartě již dlouhou dobu v tisku. K tomu chci říci tři poznámky.
Zásadní výhrady k turínskému dokumentu z roku 1961 vyjádřil svého času Václav Klaus, který chartu označil za "chybné vítězství evropské levice a uzákonění některých věcí, které ODS v žádném případě nesdílí", a tím vlastně předurčil postoj ODS. To se dnes v debatě víceméně promítá.
Dále se kriticky vyjádřily pravicové politické strany třeba k článkům, že si každý má možnost svobodně volit práci, právo na bezpečné pracovní podmínky, spravedlivou odměnu, právo na sociální zabezpečení. To je druhá skupina problémů.
Zásadní odpor konkrétně ODS vyvolává první článek, jenž jako cíl určuje dosažení plné zaměstnanosti.
Já vyjádřím v závěru určité podezření. Jsme svědky nejen ping-pongu levice a pravice, možná v tomto případě zásadního, ale ještě něčeho jiného. Do NATO jsme se dostali, pod deštníkem NATO jsme, a protože se přibližujeme Evropské unii, mohou nám být evropští byrokraté "ukradeni".
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Další přihlášku do obecné rozpravy nemám. Obecnou rozpravu uzavírám. Nyní prosím o závěrečné vystoupení nejprve předkladatele, místopředsedu vlády České republiky a ministra práce a sociálních věcí pana Špidlu.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, rozprava, která byla vedena k Evropské sociální chartě, byla velmi zajímavá a v některých okamžicích pozoruhodná. Myslím, že nemá význam rekapitulovat každý její detail, snad jen obecnou poznámku na začátek.
Naprosto zřetelně se projevila různá pojetí sociálních práv a různé představy o moderní společnosti. Dotkl bych se těch věcí, které považuji za nejzajímavější, protože nějakým způsobem zasahují skrytější podstatu a za druhé se v nich zřetelně projevuje postoj.
Pan poslanec Kühnl se vyjádřil, že existuje určitá nutnost minimálních sociálních standardů. Ano, tato nutnost existuje a v současném ekonomickém systému není jen dána naší představou o tom, co je spravedlivé, co je správné, co je morální a co není morální. Minimální sociální standardy jsou ochranou rovné a férové soutěže. Tak jako Evropa má obavy ze sociálního dumpingu např. ze strany České republiky, tak se Česká republika dostává do tlaku sociálního dumpingu např. z Ukrajiny. Ukrajinští dělníci, kteří zde pracují, jsou typickým projevem sociálního dumpingu. Kdyby systém Ukrajiny dosáhl stabilnějších standardů, byli bychom vystaveni daleko menšímu tlaku. Z toho důvodu je možné si uvědomit, že tyto standardy nejenže jsou podmínkou pro férovou soutěž, kterou považujeme za důležitou, ale současně jejich postupné rozšiřování je i ochranou našeho trhu.
Pokud jde o pana poslance Payna, tak si myslím, že stojí za zmínku opět jeho základní úvaha, zda máme vyčkat, až všechny naše předpisy budou v souladu s chartou. Jakožto teoretická úvaha je tato věc možná, ale chtěl bych ho upozornit, že Velká Británie byla jedním z prvních států, možná prvním, který Evropskou sociální chartu ratifikoval asi v roce 1962, ale přitom několik let se dostávala do rozporů s Evropskou komisí právě proto, že ač ratifikovala zákaz nucené práce, tak nucenou práci důsledně aplikovala ve svém obchodním loďstvu. Teprve po řadě let upravili právní systém takovým způsobem, že nucená práce v obchodném loďstvu není možná.
***