(pokračuje Zvěřina)
Tím přece je, že to odporuje božímu přikázání. Buďme realisty. Nejvíce a nejsilněji vystupují proti tomu zákonu samozřejmě - a já jim dobře rozumím, jen jenom nevím, proč to neříkají - lidé, kteří soudí, že je to proti jejich morálnímu a ideologickému přesvědčení, a to především lidé, kteří jsou - a je to naprosto legitimní - zastánci morálních dogmat svaté církve římské. Myslím, že tohle je třeba říci, protože to tady neřekl nikdo ani z těch, kteří jistě byli motivováni. Pan poslanec Karas přece není odpůrcem tohoto zákona proto, že si prostudoval sexuologické příručky. To přece musí být jinak. Nevím, proč se to tady neříká.
Chtěl bych upozornit, že z hlediska lékařského, z hlediska vědeckého nebo racionálně vědeckého, jak chcete, homosexualita jistě je součástí lidské přirozenosti. Všechny obavy o to, že je to nepřirozená záležitost, jsou naprosto zbytečné, protože homosexualita tady byla odnepaměti, je tady a bude tady s námi pořád, protože je to prostě přirozená vlastnost lidského rodu tuto menšinu - velmi početnou, ale menšinu - produkovat. Čtyři procenta, která tady byla zmíněna, nebyla v posledních průzkumech nikde na světě potvrzena. Homosexuálních spoluobčanů máme nejspíš zhruba tak polovinu.
Chtěl bych upozornit, že vezmeme-li předpokládanou sňatečnost této menšiny gayů a lesbiček, jedná se opravdu z hlediska frekvence o záležitost nepříliš významnou. Dost dobře nevidím kromě ideologických námitek, proč je to předmětem tak emotivních a velmi zvláštních diskusí.
Katastrofické následky taková úprava, kterou tady navrhuje skupina předkladatelů, rozhodně nikde na světě nezpůsobila. Jednak proto, že se to týká opravdu malých počtů, a jednak to opravdu nikterak neoslabuje instituci rodiny. Jestli něco v posledních desetiletích oslabilo instituci rodiny, tak to byla velmi nízká porodnost našich žen a byla to přítomnost pečovatelských a sociálně pokrokových aspektů moderní společnosti, které tak trochu zvýhodňují lidi, kteří žijí osaměle, před lidmi, kteří žijí v partnerských vztazích. Je to zajímavé, ale setkal jsem se s údajem, že v jedné nejmenované evropské zemi lidé žijící v manželství žádají ústavní soud o zrušení své diskriminace, protože - jak známo - svobodní lidé pobírají vyšší dávky sociální podpory než lidé, kteří žijí v manželství. Takže všechna strašení nedozírnými následky - ona totiž smlouva o příbuzenském vztahu, o partnerském soužití přece neznamená jenom to, že ta dvojice chce dostat něco od státu. Ono to prakticky znamená také určitou zodpovědnost k partnerovi, a nemusím být žádný sociální specialista, abych věděl, že jeden pár pobere od státu na sociálních podporách mnohem méně než dva osaměle žijící jedinci. To je známá skutečnost. Znám partnerské dvojice lesbiček a gayů, kde jeden je velmi nízká příjmová kategorie a ten druhý naopak velmi vysoká. Za normálních okolností - pokud by mohli uzavřít registrované partnerství, tak ten nízkopříjmový by samozřejmě nečerpal vůbec žádné sociální dávky, neb by tam byla vyživovací povinnost a spoluúčast dalšího. Tohle je opravdu třeba diskutovat v celém spektru možností.
Není opravdu žádný vědecký důkaz o tom, že by slušní homosexuální jedinci nějak negativně působili na děti, které vychovávají. Dokonce mohu sloužit obrovskými výzkumnými daty o tom, že děti z takto orientovaných dvojic se vyvíjejí naprosto normálně. Dokonce jedna americká studie tam našla daleko víc heterosexuality než u dětí heterosexuálních párů. Statisticky to bylo dokonce významné. Docela bych souhlasil, protože to podporuje všechno, co o homosexualiatě jako sociálním, kulturním, přírodovědném jevu víme.
Co se týče sexuologických aspektů, které se týkaly úplně jiné věci, opravdu nechápu, jak se do diskuse dostalo umělé oplodnění, nesmysl s těhotným mužem z jistého bulvárního časopisu nedávno a potraty. To spolu vůbec nesouvisí, ale zaslechl jsem tady, že je vysoká potratovost. Dámy a pánové, to už není asi pět let pravda. Naše potratovost je na normálním evropském standardu a potratů spíše ubývá, protože naše společnost se chová sexuálně velmi zodpovědně. Neargumentujme si tedy těmito věcmi. Těhotný muž by se mohl samozřejmě vyskytnout jako produkt nějakého selhání lékařské vědy, jako produkt zločinu. To přece není žádný argument a vůbec to do této diskuse nepatří. Je mi trochu líto, že jsme se dostali až tam.
Závěrem mi dovolte říci, že si myslím, že by bylo dobře tento návrh zákona propustit do druhého čtení hlavně proto, aby se diskutovalo opravdu věcně o námitkách. Rád bych od někoho slyšel, čím může být tento zákon tak strašně zneužíván. Několikaletá zkušenost skandinávských zemí nic takového nepřináší, nedostal jsem jediný argument, který by svědčil o nějakých vysloveně negativních sociálních jevech spojených se zákonem o nějaké formě registrovaného partnerství osob stejného pohlaví.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Zvěřinovi.
Nyní bude hovořit pan poslanec Starec, připraví se poslanec Ransdorf. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Martin Starec: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, mám velmi ulehčenou situaci, protože už naprostá většina námětů pro i proti zazněla, takže už jen několik poznámek. Jedna z nich je v tom, že jsem v průběhu diskuse dostal hlad, což je také jedna z potřeb, takže budu určitě krátký. Mluvilo se tady o těhotných mužích. Když se na sebe podívám z profilu, domnívám se, že už ta doba nastala.
Strašně mě ale mrzí, že všichni, kteří vystupovali, zapomněli na to hlavní, to je určitá míra tolerance k těmto věcem a k tomu, co fakticky existuje. K toleranci bych chtěl vyzvat, protože snad upřímně řečeno nediskutujeme o té věci proto, abychom se dověděli, co si myslí jedni nebo druzí, ale diskutovali jsme proto, abychom něco vyřešili. Jedno z těch řešení musí přinést to, že je potřeba se u některých zákonů, a to je tento případ, podívat na věc také očima těch, pro které je připravován. Prosím, výzva k toleranci nechť je skutečně míněna alespoň trochu vážně, i když je to na konci diskuse a zazněla možná na začátku. Omlouvám se, protože jsem první příspěvky neslyšel. Myslím, že to je to hlavní, co si musíme z toho odnést.
Zcela jednoznačně budu jedním z těch, kteří zákon podpoří - určitě v prvním čtení. Ve druhém čtení si počkám na některé argumenty dílčí, protože předpokládám, že diskuse musí být vedena v odborných výborech.
Pokud si dobře pamatuji, zazněl tady návrh na prodloužení dvacetidenní lhůty. K tomu se připojuji, protože je to jedna z věcí, která ten čas potřebuje.
Co se týče semináře, přidávám se k těm, kteří tam skutečně byli. Seminář jsem asi hodinu nebo hodinu a půl sledoval. Myslím si, že to bylo poučné. Tenkrát mě seminář mrzel v tom smyslu, že na začátku byla spíše vystoupení těch, kteří zákon předkládali, a ne těch, kterých se týká. Myslím ale, že svůj účel splnil. Bylo by dobře, aby fundamentalisté z jedné i z druhé strany v tuto chvíli ne politického spektra, ale spíše názorového spektra, se takových věcí zúčastnili a názory tam statečně prezentovali, protože poznámky těch, kteří nemají děti a hovoří o výchově dětí, popřípadě dalších, jsou naprosto zbytečné a svědčí možná o právním purismu, ale nikoliv o řešení problému. Tolik k této věci.
Ještě jednou prosím, skutečně mějme toleranci. Propusťme zákon do druhého čtení a pokusme se všechny námitky právního charakteru, jež mnohé možná mohou být zcela jednoznačné a oprávněné, ve druhém čtení nějakým způsobem upravit tak, aby se naše země trochu víc přiblížila do Evropy, kam snad všichni směřujeme.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Starcovi. Hovořit bude pan poslanec Ransdorf a připraví se pan poslanec Jaroslav Lobkowicz. Prosím, pane kolego, máte slovo.
***