(pokračuje Dostálová)
Mám na mysli dobrovolné zachovávání věrnosti jednomu partnerovi, omezení vlastních sobeckých potřeb v zájmu soužití, prohlubování soucítění. Toto všechno jsou hodnoty, které bychom zvláště v dnešní době měli ocenit. A také takto chápu funkci bezdětných manželství já. Ať jsou to muž, žena nebo páry stejného pohlaví, hodnoty vyplývající z jejich společného soužití zůstanou zachovány.
Jsem přesvědčena, že přijetím zákona o partnerském soužití nikoho a nic neohrozíme. Ani rodinu, ani lidovecké poslance, ani naše daňové hospodářství. Jediným a největším efektem bude to, že konečně naše společnost dá prokazatelně najevo svůj respekt k nezvolené odlišnosti. Pak snad přestane být takovým problémem pro některé naše spoluobčany přiznat se ke své přirozenosti.
Na závěr bych ještě rád poznamenala, že podobný zákon již platí v mnoha zemích Evropy, nejen v Norsku, Švédsku, Dánsku, ale také v religiózním Španělsku. Diskuse v současné době probíhá v Německu, Francii a Finsku.
V roce 1961 jsme byli první zemí ve východním bloku, která zrušila trestnost homosexuality. Já bych si přála, abychom v budoucnu nepatřili mezi poslední stát v Evropě, který takovýto zákon přijme. Proto navrhuji propustit tento návrh zákona do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Dostálové. Nyní bude hovořit pan poslanec Benda, připraví se pan poslanec Jičínský.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, mnohé už bylo řečeno a já to nebudu opakovat. Zejména bych se chtěl přihlásit k projevu paní kolegyně Parkanové, která podle mého názoru velmi přesně vystihla rozdíl mezi soukromoprávní smlouvou a tradičním institutem manželství. Přesto si myslím, že k probíhající rozpravě je potřeba několik věcí říci.
Paní místopředsedkyně Buzková zde na začátku ve velmi emotivním projevu upozorňovala sněmovnu, abychom využili ustanovení jednacího řádu o rozdílu mezi prvním a druhým čtením. Já to naprosto respektuji, ale toto je možné, pokud jsou v návrhu zákona drobné legislativní nebo i věcné chyby, které je možné při jednání výboru opravit. Já tvrdím, že tomu tak není. Upozorňoval jsem na zcela zásadní chyby a problémy, které zákon obsahuje, již při minulém projednávání tohoto návrhu zákona. Navrhovatelé to nevzali v žádném případě v potaz. Vracejí to sem ve stejné podobě. Na některé věci už upozorňoval kolega Payne. Z institutu, který má velmi specifický způsob, např. rozchod, který manželství zabraňuje, aby bylo v masové míře zneužíváno - a dobře víme, že zneužíváno je např. k získávání občanství či dalším věcem - tento posun k registrovanému partnerství, které opravdu jeden den zaregistruji a druhý den odregistruji, prostě předložením smlouvy bez šance, aby to jakýkoli státní orgán zastavil, protože se jedná o podvod, může docházet k velmi hlubokému zneužívání.
Já jsem říkal při minulé schůzi, kdy byl tento návrh projednáván - být svobodný a nemít obavu z toho, že budu stíhán za bigamii, žádný majetkový převod bych už nikdy neprovedl jinak než přes registrované partnerství. To, kolik ušetřím, mi bohatě vynahradí případné úšklebky. To je první věc, kterou bych chtěl říci. Takže nepleťme se. V hlasování v prvním čtení tato sněmovna je povinna hlasovat o návrhu zákona, o tom, zda návrh zákona propouští. Tato sněmovna nehlasuje o něčem, co jsem v jednom svém rozhlasovém vystoupení nazval toleranční patent. Ten by musel vypadat úplně jinak. O toleranci se tato sněmovna má a musí bavit. Myslím, že opravdu některá vystoupení mých předřečníků byla za hranicemi tolerance. Mrzí mě, že zazněla. Ale sněmovna rozhoduje o zákonech a musí si tohoto rozhodování o zákonech být vědoma.
Tento návrh zákona sice tvrdí, že není o manželství, ale o registrovaném partnerství, ale je absolutně a ve všem o manželství s výjimkou právě výchovy dětí. Řekl bych dokonce, že tato úprava je ještě daleko nešťastnější, než byla v minulém návrhu zákona, protože tato úprava umožňuje osvojování dětí jedním z partnerů tohoto registrovaného partnerství nebo partnerského soužití dvou osob.
Jestli žije někdo v iluzi, že požadavkem homosexuální minority nebude výchova dětí, musím říci z toho, co běží v diskusi jak ve světě, tak z toho, co jsem absolvoval diskuse v posledním měsíci v televizi apod., požadavek samozřejmě přijde. Přijde, samozřejmě se začne říkat, vždyť na tom není nic špatného. Zde to dokonce zmínil pan kolega Dostál na příkladu svého kamaráda. Říkám, že příklad jednoho jeho kamaráda je mi velmi málo. Mám pocit, že strašení malými dětmi je výrazně podpořeno argumenty. Dobře víme ze všech možných i nemožných psychologických výzkumů, že tradiční rodina s otcem a matkou zajišťuje daleko lepší výchovu v globále. Samozřejmě že jsou lidé chybní a lidé, kteří zkazí své děti, nebo naopak dokáží své děti vychovat i v nevýhodném prostředí, ale v globále zajišťuje daleko lepší výchovu než například rozpadlá manželství. Tvrdím, že nepochybně zajišťuje i daleko lepší možnosti výchovy než homosexuální páry, kde zjevně řekněme příklad dítěti bude dávám velmi špatný.
Třetí věc, která by měla korektně zaznít: Jsem připraven se bavit o návrhu zákona, který bude opravdu o partnerském soužití, ale který si nebude hrát na manželství s problémy, které zde už byly zmíněny. Paní kolegyně Fischerová zmiňovala maďarský model. Chtěl bych upozornit, že velké země, které diskutují dnes o registrovaném partnerství - zde chci upozornit, že se paní kolegyně Dostálová mýlí, Španělsko nemá žádnou podobnou úpravu - např. Francie, v žádném případě nediskutují o manželství dvou osob stejného pohlaví. Francouzská debata je o tom, že by se zřídilo cosi jako manželství 2, jakási nižší úroveň manželství, které by nebylo tradiční kategorie, tradiční ochrany, ale bylo by to něco, co některé země znají jako "žití na hromádce". Náš právní řád to zná jako druh a družka. Dokonce by v tomto zákoně nebylo stanoveno, že se to týká i osob stejného pohlaví, ale pouze soudní judikaturou by se došlo k tomu, že tomu tak je. Já tvrdím, že i dnešní právní řád České republiky de facto umožňuje, aby se soudní judikaturou došlo k tomu, že vztah druh a družka je aplikovatelný i na osoby stejného pohlaví. Chtělo by to jen se o to trochu zasazovat.
Ale pokud bude předložen návrh zákona, který řekne "registrované partnerství nebo partnerské soužití osob téhož pohlaví má stejné právní následky jako druh a družka", možná ještě něco navíc, myslím, že je legitimní o něm diskutovat.
Zde nám je předkládán zdánlivě jednoduchý návrh, který ovšem ve svých sedmi paragrafech zahrnuje novelu několika set - mnohdy nepřímou novelu - zákonů této země. Samozřejmě i všech zákonů budoucích. Kdykoli se rozhodneme pro další úpravy rodinného práva, podle tohoto zákona samozřejmě budou dopadat i na registrované partnerství, resp. partnerské soužití osob téhož pohlaví. Zde se jedná o zásadní chybu. Výzvy, které zde mnohdy zaznívají, mnohdy velmi emotivní, výzvy k toleranci, k tomu, že by mělo být to či ono umožněno, nechť jsou sepsány. Najednou se v diskusi nad tím, co má být umožněno, můžeme mnohem věcněji bavit, co je ještě správné umožnit jenom kvůli vztahu dvou lidí, i když tomuto vztahu přikládáme velkou váhu, a co je manželství a rodině dáno z jiných důvodů, např. právě z důvodů výchovy dětí.
***