Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Tlustému a nyní otevírám obecnou rozpravu, do které je přihlášen pan poslanec Pavel Hojda, kterému udílím slovo. Připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Pavel Hojda: Vážená paní předsedající, vážená vládo, milé kolegyně, vážení poslanci, vládní návrh zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a o změně některých souvisejících zákonů je rázným krokem ke změně poměrů a hledání cesty ochrany nároků a práv poškozených provozem vozidla, ale i ochranou zájmů státu v oblasti týkající se dopravy na pozemních komunikacích. Místo povinného pojištění pouze jedinou státem určenou pojišťovnou navrhuje tento zákon možnost pojištění u omezeného počtu pojišťoven. Zde je zapotřebí se při uplatnění a uvedení zákona v platnost vyvarovat podobných dopadů jako u zdravotního pojištění, kdy došlo v poměrně krátké době k nástupu velkého množství pojišťoven, které v prvé řadě vkládaly velké prostředky do nových budov, někdy honosných sídel, aby zakrátko zbankrotovaly a připravily tak státu velmi horké chvíle a ze systému zdravotního pojištění odčerpaly nemalé prostředky.
Rovněž nejasně formulované podmínky a výpočet pojistného nedávají záruku, že pojistné s platností tohoto zákona enormně neporoste, na což by doplatil zejména běžný občan, který nemá možnost náklady odečíst z daňového základu. Z návrhu zákona není patrné, že pojistitelé budou povinni vydávat potřebná potvrzení k zákonnému pojištění bezplatně, viz např. problém zelených karet a České pojišťovny, která je vydávala za úplatu.
V § 6 se vůbec neuvažuje o úhradě nákladů spojených se zapůjčením vozidla po dobu nutné opravy vozidla poškozeného. V § 10 se místo o pojistníkovi hovoří o pojištěném, což neodpovídá vymezení pojmu pro návrh tohoto zákona. Rovněž v § 10 postrádám, co je podstatnou náležitostí pro uzavření pojistné smlouvy. V § 15 odst. 2 se mi jeví jako rozporné předložit nejprve doklad o pojištění, přestože ještě není přidělena SPZ. Jedná se o první uvedení vozidla do provozu. V § 16 odst. 1 se mi jeví navrhovaná pokuta 20 000 Kč za porušení povinnosti jako poměrně nízká a domnívám se, že by odpovídající mohla být vyšší, třeba padesátitisícová pokuta. V § 19 odst. 2 by měl každý člen shromáždění počet hlasů, aby odpovídal výši jeho příspěvků.
Velký přínos navrhovaného zákona oproti tomu vidím v možnosti odškodnění poškozených, kteří byli poškozeni neznámým pachatelem nebo řidičem s nepojištěným vozidlem. Velmi přínosné je stanovení sankcí za provozování nepojištěného vozidla a zejména by tento zákon mohl zajistit v krátké době konečně pořádek do evidence provozovaných vozidel a jejich zákonného pojištění. Ve svém důsledku by to mohlo přinést více peněz do systému zákonného pojištění provozu motorových vozidel.
Navrhuji tento zákon propustit do druhého čtení s tím, že nedostatky mohou být odstraněny návrhy ve druhém čtení a schváleny potom ve třetím čtení. Rovněž navrhuji zkrácení termínu k projednání. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Hojdovi. Slovo má pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, návrh zákona, který teď posuzujeme, předkládá vláda sociální demokracie a já jako poslanec této strany samozřejmě nebudu dávat návrh na zamítnutí nebo na vrácení předkladateli k dopracování. Ale to neznamená, že bychom v souvislosti s tímto návrhem se neměli zamýšlet nad určitými otázkami, protože odpovědi se mi zdaleka nejeví tak jednoznačné, jak je z návrhů, důvodové zprávy i ze zprávy ministra, který návrh odůvodnil, podáno.
Setkáváme se tu s problémem, který jsme diskutovali již v souvislosti s problematikou cestovního ruchu a pojištění cestovních kanceláří: jakým způsobem se má transformovat právo nebo směrnice EU do našeho práva. To je problém, se kterým se setkáváme i tady. Je také otázka, jakou vlastně povahu má tato služba, je-li to čistě soukromá záležitost, anebo není-li to jen soukromá záležitost, nepřevažuje-li v těchto institucích moment veřejnoprávní. Smyslem tohoto pojištění je přece ochrana občanů poškozených provozem motorového vozidla. To je základní smysl. Veřejnoprávní moment je tady velmi silný.
Když se tento návrh připravoval, tak byly diskuse i mezi právníky a experty na právo EU, jak směrnici vykládat, protože tady je možnost, aby - převažuje-li veřejný zájem - stát služby reguloval zákonem, a tato služba v podstatě má povahu služby veřejné. Smyslem opravdu není pouhá soukromoprávní úprava vztahů mezi pojištěným a pojistitelem, ale smyslem je zabezpečit ochranu těch, kteří mohou být ohroženi enormním růstem provozu motorových vozidel. To byl smysl, proč svého času se normální soukromoprávní pojištění stalo zákonným. Nebylo to spjato jen s tím, že v našich podmínkách byl státní monopol.
Z tohoto hlediska kladu otázku, zda zákonné pojištění, abstraktně řečeno, nemyslím v té konkrétní podobě, jak u nás existuje, není vyšší formou než to povinně smluvní pojištění. Otázka také je, zda některé očekávané výhody se skutečně splní. Myslím, že pojištění se stane pro provozovatele motorových vozidel dražší, že konkurence nepovede ke snížení pojistného, naopak že povede k opaku. Nejsem si vůbec jist, zda pro ty, kdo budou poškozeni, systém, kdy bude více pojišťoven, usnadní řešení jejich pojistných událostí, zda je to zrychlí. A pokud jde o ten vztah pojišťovny a evidence motorových vozidel, to není nic co by záleželo na dosavadní právní úpravě. Tady byly chyby v provázanosti úpravy pojišťovny a těch orgánů, které odpovídají za evidenci motorových vozidel.
Jsem někdy skeptický, pokud jde o pozitivní očekávání občany a motoristickou veřejností. Spíš myslím, že musíme počítat s tím, že tu budou nepochybně určité komplikace, protože na dosavadní stav byli lidé zvyklí a měnit jisté zaběhané způsoby chování vůbec není jednoduchou záležitosti.
Abych uzavřel, hovořím o tom proto, že i v této souvislosti je vhodné se zamyslet nad tím, že jistá řešení nejsou tak jednoduchá v tom, že by byla mnohem pozitivnější oproti těm dosavadním, že to rozlišení není černobílé, že to rozlišení pozitiv a negativ je složitější. Tento konkrétní příklad nám ukazuje, že i v minulosti jsme k řešení některých otázek přistupovali poněkud jednostranně.
Opakuji, nebudu dávat žádný návrh proti propuštění do druhého čtení, ani nejsem proti zkrácení lhůty. Chci jen, abychom se v této souvislosti zamysleli nad tím, že řešení, které přijmeme, zdaleka nebude tak jednoznačné, bude mít řadu negativních důsledků. Zejména na začátku je třeba s nimi počítat.
***