Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, v interpelaci na ministra vnitra bylo vyjádřeno znepokojení ze situace v Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Bylo konstatováno, že v době, kdy se blíží konec promlčecích lhůt pro vyšetřování některých trestných činů, je nepřijatelné blokovat po dlouhé měsíce práci ÚDV. Dál byla vyjádřena obava, že skutečným důvodem kontrol a komisí a dalších zásahů do ÚDV je snaha zabránit dalšímu vyšetřování zločinů komunismu.
Pan ministr konstatuje - cituji: "Zločiny komunismu nebagatelizuji a nemám žádný důvod nějak bránit jejich vyšetřování." Pro toho, kdo je zvyklý analyzovat opatrné výroky politiků, není tato odpověď uspokojivá. Něco jiného by ovšem bylo, kdyby pan ministr konstatoval, že udělá vše pro to, aby mohly být zločiny komunismu vyšetřeny.
Neuspokojivá je i odpověď na dotaz, proč pan ministr zabránil vedoucím představitelům ÚDV zúčastnit se mezinárodní konference o vyrovnání se s komunistickou minulostí ve Spolkové republice Německo. Neobstojí konstatování, že na konferenci měl jet pan senátor Václav Benda, který na úřadu již údajně nepůsobí. Pan Benda zůstává i po svém zvolení senátorem zaměstnancem ÚDV, toliko zproštěným práv a povinností. Na konferenci byl zván jako bývalý ředitel. Navíc pan senátor několik dní předem cestu na konferenci odřekl, protože mu v době konání konference bylo předáváno státní vyznamenání.
V každém případě ale obstojí konstatování pana ministra, že - cituji - po formálně právní stránce se jedná o rozhodnutí, které je zcela v mé kompetenci, a nemusím se z něj nikomu zpovídat. Bohužel nás tato větička utvrzuje v tom, že pan ministr nemá zájem podpořit odhalování zločinů komunismu.
Účast ÚDV na konferenci se připravovala ve spolupráci s Gauckovým úřadem. ÚDV nebyl pouhým řadovým účastníkem, ale jeho referát byl očekáván jako prezentace instituce svým způsobem jedinečné v bývalém východním bloku. Práce ÚDV, zejména pak spolupráce s úřady Bavorska ve věci šetření tragických událostí na česko-německé hranici v letech 1948 až 1989, je ze strany Německa vysoce hodnocena a je dle vyjádření německé strany nemalým přínosem k vytváření dobrých vzájemných vztahů.
Pan ministr dále zdůrazňuje, že k nynější situaci nemuselo dojít, kdyby úřad v minulosti pracoval alespoň standardně výkonně. Odhalování zločinů všeobecně nelze úkolovat, plánovat ani poměřovat jedině a jedině statistikou. Na základě takového přístupu by musel být úřad pana Wiesenthala ve Vídni, stíhající nacistické zločince, již dávno zrušen. Jedná se o odhalování zločinů několik desítek let starých, kde mnoho archivních materiálů bylo úplně nebo částečně zničeno a ty, které se zachovaly, jsou do určité míry účelově zavádějící, lživé a dodnes tajné. Příslušníci represivního aparátu totalitního státu, pokud žijí, se dovolávají povinnosti mlčenlivosti nebo informace záměrně zkreslují. Vyřízení žádosti o odtajnění archivních materiálů trvá 2 až 3 měsíce a totéž platí o žádostech adresovaných panu ministru vnitra týkajících se zbavení povinnosti mlčenlivosti bývalých příslušníků StB.
Úřad má od samého začátku svého působení vzhledem k rozsahu práce málo pracovníků. Pro porovnání Gauckův úřad v Berlíně má jen ve svém analytickém oddělení tolik pracovníků, kolik má ÚDV dohromady. ÚDV je od začátku trnem v oku mnoha bývalým pracovníkům i agentům Státní bezpečnosti a je logické, že právě proto je již od svého vzniku terčem jejich stálého zpochybňování.
Snaha o paralyzování ÚDV pokračuje. Úřad má být přestěhován a lze se domnívat, že se jedná o záměrné zdržování v době, kdy se blíží konec promlčecích lhůt pro vyšetřování některých trestných činů. Konkrétní nesrovnalosti v odpovědi pana ministra nebudu pro jeho nepřítomnost rozvádět a věřím, že se jimi podrobně bude zabývat branně bezpečnostní výbor.
Pan ministr na některé dotazy uvedené v interpelaci nedal uspokojivou odpověď. Domnívám se, že by měl znovu prověřit, zda se tvrzení, která sloužila jako podklad pro jeho odpověď na interpelaci, zakládají na pravdě. Proto dávám návrh na toto usnesení:
"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra vnitra na interpelaci ve věci Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu."
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Páralové a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Ptám se, zda se do ní někdo hlásí. Žádnou přihlášku do rozpravy nevidím, končím tedy rozpravu k tomuto bodu. Konstatuji, že paní poslankyně Páralová návrh usnesení přednesla. Je to návrh usnesení v tom smyslu, že Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra vnitra Václava Grulicha na interpelaci poslankyně Aleny Páralové a dalších ve věci Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Já vás v tuto chvíli všechny odhlašuji a prosím o novou registraci.
O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 64 a ptám se: Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 64 byl tento návrh přijat, když se pro něj z přítomných 159 pro vyslovilo 80 a 71 bylo proti. (Potlesk v části sálu.)
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, v tuto chvíli vyhlašuji polední přestávku, a to do 13.45 hodin.
(Schůze přerušena ve 12.09 hodin.)
***