(pokračuje Volák)
Nikdo nemůže za to, že po skončení druhé světové války se pět nebo šest let rodilo přes 200 tisíc dětí každý rok, nikdo nemůže za to, že od roku 2004 tyto populační ročníky začnou odcházet do důchodu a v těchto ročnících bude 150 až 160 tisíc lidí.
Nyní bych prosil především pana kolegu Štraita a všechny, kteří chtějí nastartovat populační vlny, aby poslouchali. Nejvíc dětí se rodilo po skončení první a druhé světové války v Evropě, a to byla pochopitelně nejnižší životní úroveň. V okamžiku, kdy v západní Evropě začala stoupat životní úroveň, prudce začal klesat počet dětí, které se rodí. Pokud si vezmeme obyvatelstvo naší republiky, jednoznačně nejvíc dětí se rodí v rodinách s nejnižší životní úrovní, nejméně dětí se rodí v rodinách s nejvyšší životní úrovní. Zbavme se iluzí - opakuji ještě jednou - že můžeme nastartovat dlouhodobě populační růst.
A nyní k tomu - a to mě zamrazilo - o čem zde hovořil pan kolega Špidla. Na jedné straně mluvíme o tom, že chceme snižovat počet lidí, kteří u nás pracují z cizích zemí, a bránit ilegálnímu zaměstnávání občanů, na druhé straně chceme řešit demografický problém tím, že otevřeme brány Evropy přistěhovalcům snad z Asie. Já tomu opravdu nerozumím. Tomu už nerozumím vůbec a skutečně mě mrazí.
Nyní bych si dovolil říci ještě nějaká fakta. V současné době je průměrný věk nás všech 38 let. Pokud nenastane válka nebo morová epidemie, v roce 2010 tento věk bude již 41 let a v roce 2020 se bude blížit letům 45. Uvědomme si, že Evropa stárne, evropská civilizace se dostává do ohromných problémů a my tyto problémy musíme řešit racionálně, a ne tím, že svět bude naše představa.
Z tohoto více či méně filozofického úvodu fakta nejčerstvější. Populační ročník, který odcházel do důchodu, čítal v roce 1998 90 tisíc lidí. Přesto se nám podařil malý zázrak a do důchodu odešlo 115 tisíc lidí. Opakuji to stále. V loňském roce, kdy měl klesat počet důchodců, vzrostl počet starobních důchodců o 26 tisíc, přičemž 10 tisíc důchodců nás stojí 800 milionů korun. Počet důchodů měl klesnout, ale stoupl z toho prostého důvodu, že do předčasného důchodu odešlo 55 tisíc lidí.
(Výkřiky v sále: Nekřič!)
Nechci křičet, omlouvám se, ale jsem zvyklý na to, že když něco povídám - pokud to není úplně hloupé - tak ostatní to alespoň trochu poslouchají. Alespoň trochu. Nemohu za to, léta jsem učil. Je to samozřejmě profesionální vada.
Nyní k tomu, co by se mělo dělat. Protože vláda a nikdo jiný nese zodpovědnost za tuto zemi, měla by v nejbližší možné době navrhnout stabilizační opatření stávajícího průběžného důchodového systému. O reformách, jak zde hovořil pan místopředseda Špidla, můžeme debatovat delší dobu. Jak o reformách uvnitř průběžného systému, tak o tom, jak nastartujeme kapitálové fondy.
Vláda by se měla za prvé jednoznačně pokusit snížit počet předčasných odchodů do důchodu tím, že zvýší sankce za tyto předčasné odchody. Vím, že je to kousnutí do kyselého jablka, ale to vláda udělat musí, protože je vláda. Za druhé - vláda by měla prodloužit povinnou dobu pojištění z 25 let na minimálně 35 - 40 let. Za třetí - vláda by měla udělat něco s náhradními dobami: buď ať je platí z daní, nebo je zredukuje. A nyní to nejdůležitější - neobejdeme se bez toho, abychom dál prodlužovali věk odchodu do důchodu. Je nezbytné říci tomuto obyvatelstvu naprosto jasně, protože demografický vývoj a fakta o tom hovoří, že v roce 2020 se bude do důchodu - jak muži, tak ženy - odcházet v 65 letech. Jinak důchodový systém nikdo není schopen zafinancovat. To je naprosto vyloučené. Pokud budeme dále demagogičtí, neuvidíme realitu takovou, jaká je, tak na to všichni ohromným způsobem doplatíme. Tentokrát už ohromným způsobem. To už není hra, to už není nemocenské pojištění. Zde jde o 86 % celého sociálního pojištění, zde jde o 175 miliard. Půjde o daleko a daleko víc.
Mně už je přes padesát. Rád bych jednou bral slušný důchod, proto odmítám tyto hry na zdržování. Mám děti. Byl bych velmi nerad, aby už v roce 2009 platily na sociální pojištění 42 % - a stávající vývoj bohužel tomu nasvědčuje - a aby v roce 2020 moje děti a moji vnuci platili jenom na sociální pojištění přes 50 %. Nebo se to doplácelo z daní, pane místopředsedo. To je samozřejmě stejné, když se to bude doplácet z daní. To je prašť jako uhoď.
Proto navrhuji, aby tento harmonogram, který je naprosto nedostatečný, byl sněmovnou zamítnut a aby sněmovna přijala následující usnesení:
Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby do 31. 12. 1999 - jsem velmi tolerantní - předložila komplex právních předpisů, jimiž budou realizovány korekce stávajícího důchodového systému.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dříve než udělím slovo dalšímu přihlášenému do všeobecné rozpravy, požádal o slovo ministr kultury Pavel Dostál, který má přednostní právo vystoupit, a proto mu uděluji slovo.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Chtěl jsem jen vaším prostřednictvím poprosit pana kolegu Voláka, aby neodcházel. Já jsem ho opravdu velice dobře poslouchal. Chtěl jsem ho slyšet, chtěl jsem slyšet jeho argumenty. Prosím, aby doplnil své argumenty, kterak sladit předčasné odchody do důchodu s nezaměstnaností lidí ve věku kolem 58 - 60 let. To mi v jeho projevu chybělo. Je to mé soukromé přání, ale potřeboval bych mít v tom jasno. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Věřím, pane ministře, že vám pan poslanec Volák poskytne individuální konzultace. Hodlá ale vystoupit s faktickou poznámkou.
Poslanec Stanislav Volák: Nechci pochopitelně poučovat ctěnou vládu, ale jde o to, aby předčasné odchody do důchodu byly jen převedeny na pojišťovací princip. Jinými slovy, aby sankce za předčasný odchod byla tak vysoká, aby - když někdo do předčasného důchodu půjde - na tom v podstatě nevydělal a systém na tom neprodělal.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Dalším písemně přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Václav Krása, kterému uděluji slovo.
Poslanec Václav Krása: Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, věřím, že mi udělíte kus vaší pozornost, přestože nemluvím z řečniště, a budete poslouchat moje vyjádření.
Jsem velmi překvapen vystoupením pana ministra Špidly. V programu jednání Poslanecké sněmovny je bod "Harmonogram prací na reformě systému důchodového pojištění". Pan ministr použil tento bod více méně k argumentaci proti kapitálovému systému v důchodových penzijních systémech. Musím říci, že jsem trochu překvapen. Skutečně bychom se měli velmi seriózně bavit o tom, jakým způsobem postupně vytvářet jednotlivé procesní normy, jednotlivé zákony k tomu, abychom co nejrychleji provedli důkladnou a základní reformu důchodového systému.
***