(pokračuje Štrait)
Už jsem v minulosti tady připomínal neblahý osud pojišťovacího fondu Fenix, který byl za první republiky hanebně vytunelován. Tehdy se sice říkalo vykraden, ale bylo to v podstatě tunelování.
Považuji za nezbytné, aby důchodová reforma, pokud k ní dojde, byla předmětem velice široké diskuse a dosažení věcné shody celého politického spektra České republiky. Nepovažuji za moudré aplikovat systémy ze zemí, a také už to tu dnes zaznělo, kde jsou buď ryze kapitálové fondy, jako je třeba zkušenosti z Chile, anebo zase jsou takové superliberální systémy, jako je třeba Švédsko. Tyto modely nejsou v českých podmínkách nejvhodnější.
Pokud současná vláda má v úmyslu důkladně reformovat systém v naznačeném harmonogramu, tak naše poslanecká frakce bude vycházet z osvědčených principů, tedy - zdůrazňuji a podtrhuji - generační solidarity a zásluhovosti. První princip je bez diskuse, každá produktivní generace má a musí přispívat přiměřeným způsobem na důchody generací v poproduktivním věku, ale stejně tak je třeba odlišit výši důchodu podle příjmu v produktivním věku a respektovat minulý vklad pojištěnce do tohoto systému. Diskutovat je potřeba samozřejmě o zdrojích. Zásadní podmínkou pro jakýkoli dobře fungující systém je ekonomicky stabilní prostředí.
Základní příčinou možná i těch diskusí, které dnes startujeme, je skutečnost, že se nepodařilo nastartovat boom české ekonomiky. Pokud nedojde v dohledné budoucnosti k nastartování ekonomického růstu, mezd, platů, tak práce na harmonogramu budou svým způsobem plané a liché. Z větru kuličky vytvářet nelze. Především se nemohou na principu solidárního pojištění podílet nezaměstnaní a minimálně se také podílí na solidaritě velmi početná skupina občanů, kteří podnikají s minimálním efektem.
Bohužel také od r. 1993 do r. 1997, kdy bylo pojištění vysoce solventní, se rozpustilo - to tady říkám také už poněkolikáté - v jiných kapitolách státního rozpočtu 37 mld. A stejnou chybou, neméně hrubou, bylo to, že se populisticky před třemi lety snížila sazba důchodového pojištění z 27,2 % na 26 %.
Velmi také často se operuje s tím - a to tady dnes ještě nezaznělo - že se prodlužuje průměrná délka života. Domnívám se, že podobné úvahy jsou v dnešní době trochu předčasné.
Ještě k tomu principu zásluhovosti pár poznámek. Před r. 1989 byl rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším příjmem 1 : 6, dnes je poměr 1 : 60. Proto nelze souhlasit s návrhy, aby vyšším příjmům byly přizpůsobeny důchody. Je potřeba uvažovat o určité hranici pro výpočet důchodu. A zde je prostor pro ty jednotlivce a pro kapitálové fondy. Je dokonce žádoucí, aby se rozvíjelo důchodové připojištění s ohledem právě na tyto příjmové kategorie anebo s ohledem na ty jednotlivce, kteří chtějí odkládat spotřebu. Kapitálové fondy je však třeba koncipovat jako neziskové organizace pojištěnců. Současné pojišťovací fondy s příspěvkem státu - a hovořili jsme tady o tom v minulém týdnu - mají stále, dovoluji si tvrdit, velkou režii, nemají zcela transparentní hospodaření a nejsou, i když došlo k určitým pozitivním změnám, zabezpečeny proti dnes už zmíněnému vytunelování.
Vláda jako jeden z důvodů důchodové reformy konstatuje i nepříznivý demografický vývoj v České republice. Není pochyb, že vedle pozdních sňatků z důvodů ryze racionálních jsou příčinou nízké populace i nepříznivé podmínky mladých rodin. Pokud tento vývoj bude pokračovat tím tempem jako v současné době, tak skutečně kolem roku 2030 nastane určitá krizová situace. Příklad sousedního Německa, které řešilo problémy pracovních sil a natality poměrně benevolentní politikou legální imigrace Turků, případně z Balkánu nebo Peloponésu, přináší jiné a těžko předvídatelné důsledky, které v Německu řeší a řešit ještě budou.
Osobně vidím jako největšího nepřítele mezigenerační solidarity rostoucí nezaměstnanost. Nejkritičtější situace je v současné době třeba ve Španělsku, kde je dnes 18 % lidí bez práce a prakticky to znamená, že z 10 mladých lidí do 25 let jsou 4 bez práce.
Současný důchodový systém - na závěr říkám - korekci potřebuje, s tímto harmonogramem je možno vyjádřit souhlas. Změny by však měly být realizovány velmi obezřetně, měla by být zachována zmíněná míra mezigenerační solidarity, průběžného financování a zásluhovosti. Naši odborníci se také shodují v tom, že transparentnosti důchodového pojištění by prospěl i samostatný důchodový fond s plnou garancí státu. Orientovat část důchodového pojištění na soukromé kapitálové fondy, to podporovat nebudeme. Za rozhodující budeme vždy považovat, aby příjem seniorů a sociálně potřebných občanů byl důstojný, pravidelně valorizovaný a srovnatelný s dalšími zeměmi Evropy. Na budoucí koncepci důchodové reformy se chceme svým dílem také podílet.
Dovolte mi, abych shrnul naše záměry na nejbližší budoucnost, případně určitá vodítka pro naši participaci na tomto problému. Tedy za prvé, průběžné financování důchodového systému nadále považovat za nosnou formu financování důchodového zabezpečení populace, ostatní navrhované formy jako doplňkové. Zvýšit garance státu včetně trestních postihů - k tomu bude mluvit můj kolega - za solventnost financování důchodového systému.
Druhá premisa - nastartovat populační vlnu, daňově zvýhodňovat vícedětné rodiny, diferencovat výše nenávratných půjček na bydlení, zvýšit sociální pomoc vícedětným rodinám atd.
Ještě jsou tu tři naše doporučení. Důchodový účet posílit - to je tedy za třetí - o prostředky z privatizace národního majetku. Zákonný prostor pro to je. Čtvrté doporučení - uvážit případné platby státu do důchodového pojištění za vybrané sociální skupiny ekonomicky neaktivních jedinců, tedy něco podobného, jako je to u zdravotního pojištění.
Konečně pátá premisa - nově založit zaměstnanecké daňově zvýhodněné důchodové připojištění, u státních zaměstnanců jednoznačně. Tím podstatně zvýšit váhu zaměstnaneckého důchodového pojištění v důchodovém systému.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Druhým přihlášeným do všeobecné rozpravy je pan poslanec Stanislav Volák, připraví se pan poslanec Václav Krása.
Poslanec Stanislav Volák: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, je nás zde velmi málo, tak doufám, že snad se budeme poslouchat, i když v těchto odpoledních hodinách je asi téměř nemožné upoutat aspoň trochu solidní pozornost.
Chtěl bych velmi vážně debatovat o tom, co zde řekl pan kolega Špidla, a chtěl bych myslím naprosto věcně argumentovat. Nechci sem do toho zatahovat vůbec žádné ideologie ani vidění světa, ani hodnoty, jen fakta. Buď budeme schopni vidět svět takový, jaký je, s jeho realitou, která není příliš pozitivní, anebo bude svět naše představa - a teď to řeknu poněkud obecně - a velmi na to dojedeme. Velmi. Protože kdo ztrácí kontrolu realitou, velmi komplikovaně může řídit tento stát.
A teď ke skutečnosti. Chci předem říci, že za to nemohou ani komunisté, ani ODS, ani nikdo jiný. Téměř na nikoho se ten veliký problém, který musíme řešit, nedá shodit.
***