Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru financí Ivo Svobodovi.
Nyní prosím, aby se připravil pan poslanec Tlustý jako zpravodaj rozpočtového výboru.
Konstatuji, že tento harmonogram projednával rozpočtový výbor, jehož usnesení jsme obdrželi ve sněmovním tisku 70/1. Předseda tohoto výboru a zároveň zpravodaj k tomuto bodu pan poslanec Tlustý nás bude informovat o jednání výboru a také zřejmě přednese návrh usnesení Poslanecké sněmovně.
Hovořit bude pan poslanec Tlustý. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Harmonogram dalšího postupu privatizace státního podílu s významnou účastí státu byl projednán rozpočtovým výborem 7. ledna a jeho usnesení je obsaženo v tisku 70/1. Upozornil bych, že v tomto tisku došlo k chybě, která byla napravena v tisku 70/2. Chyba se týkala lhůty, ve které má reagovat vláda na případné usnesení sněmovny. Pro jistotu bych opravu v tisku 70/2 přečetl:
Žádáme příjemce sněmovních tisků, aby si laskavě vyměnili sněmovní tisk 70/1. Při zpracování byl omylem uveden termín, který výborem nebyl schválen. A následuje opravená stránka usnesení č. 83.
V termínu šlo v podstatě o to, že vláda by pro reakci na případné usnesení sněmovny měla mít realistický termín, ve kterém by mohla reagovat, nikoliv termín pevně stanovený, který by velmi pravděpodobně nemohl být fakticky naplněn. Omlouvám se sněmovně za chybu, která vznikla v administrativě rozpočtového výboru. A nyní k vlastnímu textu.
Rozpočtový výbor ve svém usnesení konstatuje, že návrhy privatizace, tak jak jsou obsaženy ve vládním materiálu, jsou málo konkrétní. O dalším postupu privatizace ve většině případů neobsahují jasné vize vlády o dalším postupu privatizace, a proto rozpočtový výbor požádal ministra financí, aby
a) jednotlivé konkretizované návrhy u jednotlivých podniků předkládal k projednání rozpočtovému a hospodářskému výboru. Aby v případě podniků, které jsou v tisku 70 obsaženy, informoval s předstihem rozpočtový výbor o takovýchto zásadních krocích, změnách ve statutárních orgánech apod. a aby - a tady je právě problém termínu - v co nejkratším termínu předložil k projednání koncepční pohled na institucionální a procesní rámec privatizace a kritéria pro přístup státu k výkonu jeho vlastnických práv, zejména z personálního pohledu.
Rozpočtový výbor doporučuje Poslanecké sněmovně, aby přijala následující usnesení: následuje text, nebudu ho číst, je součástí tisku 70/2. Návrh usnesení je v podstatě symetrický, kdy sněmovna se obrací na vládu v podstatě s týmiž žádostmi, s nimiž se ve svém usnesení obrátil rozpočtový výbor na ministra financí.
To je výsledek jednání rozpočtového výboru. Při jednání i zástupci navrhovatele konstatovali, že námitky rozpočtového výboru proti malé konkrétnosti tisku 70 jsou opodstatněné, a proto považuji přijetí usnesení, tak jak je navrhl rozpočtový výbor, za bezproblémové.
Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji zpravodaji rozpočtového výboru, jeho předsedovi Vlastimilu Tlustému. V tuto chvíli přistoupíme k rozpravě.
Zahajuji všeobecnou rozpravu a konstatuji, že do ní nemám žádnou přihlášku. Žádnou přihlášku ani neregistruji - registruji, bude hovořit ministr průmyslu a obchodu pan kolega Grégr.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, jsem rád, že mohu uvést některá východiska a principy, kterými jsme se řídili při zpracovávání požadovaného harmonogramu další privatizace v podnicích, které náleží do působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu, tedy úřadu, který řídím.
Základní východiska Ministerstva průmyslu a obchodu při formulování požadovaného harmonogramu lze stručně charakterizovat následovně:
Přednostně musí být formulována a schválena průmyslová a energetická politika, a teprve pak je možné rozhodovat o možnostech a konkrétních krocích další privatizace, tzn. navrhovat konkrétní postup, časové horizonty a metody privatizace. Bude dána přednost kvalitě přípravy před rychlostí, dlouhodobé prosperitě před okamžitým ziskem s pochybnými následky. Tyto požadavky nejsou nové, neměly by tedy překvapovat nikoho, kdo zná zásady našeho přístupu k hospodářství v našem státě, a neměly by vést k závěrům, že jsme proti privatizaci nebo že ji chceme zdržovat.
Vždy jsme kritizovali spěch, s jakým předchozí vlády převáděly majetek státu na jiné osoby, a vždy jsme poukazovali na rizika volených metod. Na jedné straně byl majetek prakticky rozdáván za kupony, jejichž cena byla vůči privatizovanému majetku a zejména v současné době v převážné většině případů naprosto zlomková. Na druhé straně byl výběr ve veřejných soutěžích zúžen na jediné kritérium, tedy na výši nabídky kupní ceny, což se v řadě případů vrátilo jako bumerang, protože přehnané kupní ceny zatížily některé nabyvatele natolik, že jim fakticky znemožnily pracovat na rozvoji podniku. Výběr nabyvatelů, který by zohledňoval dlouhodobý kvalitní podnikatelský záměr či jejich způsobilost, byl spíše výjimkou.
V předloženém podkladu pro Poslaneckou sněmovnu jsou záměry po roce 1998 formulovány podle našeho názoru dostatečně vypovídajícím způsobem, což umožňuje získat představu o celé problematice u konkrétních strategických společností. Vzhledem k tomu, že průmyslová i energetická politika mají být předloženy do konce 1. čtvrtletí 1999, bylo by v současné době předčasné, kdyby Ministerstvo průmyslu a obchodu harmonogram nyní dále více precizovalo a konkretizovalo. Přitom nejde jen o termíny dalšího postupu, ale např. i o otázky velikosti majetkových podílů v jednotlivých společnostech, které budou nabízeny k privatizaci, resp. které zůstanou ve vlastnictví státu.
Otázka na téma, zda si stát chce ponechat nějakou minoritní majetkovou účast, např. 34 % akcií, tzv. blokační minimum, pro možnost ovlivňování společnosti z pozice akcionáře, je možné odpovědět, že to není předem vyloučeno. Zkušenosti ale ukazují, že je nutné hledat alternativní formy, umožňující účinně působit na akciové společnosti jinak než prostřednictvím majetkové účasti. Očekáváme v tomto směru přínos převzetím zásad OECD pro správu korporací, ve kterých se stanoví jak větší informační povinnosti, tak také umožnění mimoakcionářských vlivů.
V zásadě tedy nebude vždy naším cílem rezervovat určitou část akcií v držení státu. Za účinnější považujeme stanovit nabyvateli takové podmínky, jejichž plnění bude ze strany státu kontrolovatelné, popř. vymahatelné. Dovolím si několik slov k vlastním konkrétním návrhům další privatizace, tedy volbě metody.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane ministře, přeruším vás. Není nás tady mnoho, ale hlučíme tedy dosti. Požádal bych všechny, pokud potřebujete něco hlasitě vyřizovat, abyste tak činili mimo tuto jednací síň a umožnili těm, kteří chtějí hovořit a zároveň poslouchat, aby tak mohli činit.
Pokračujte, pane ministře.
***