(pokračuje Parkanová)
Tento výklad příslušných ustanovení listiny je ale svévolný a ničím nepodložený. Ten se totiž nevztahuje k povinnosti informace poskytovat, ale - znovu opakuji - k právu informace vyhledávat a šířit. A v tom je velký rozdíl. Ale i kdyby tento výklad byl pravdivý, lze takovou argumentaci vyvrátit poukazem na skutečnost, že právě přijetím předloženého znění zákona bude způsoben mnohem větší chaos, a to při sporech o tom, kdo je či není povinným subjektem podle tohoto zákona. Naopak přijetím mého pozměňovacího návrhu bychom pokračovali v intencích současného stavu, kdy část ústavního práva na informace, a to o životním prostředí, je upravena speciálním zákonem, ostatní nikoli.
Pokud jde o námitky, které se objevily vůči mému druhému pozměňovacímu návrhu, který se týká povinnosti zveřejňovat informace způsobem umožňujícím dálkový přístup, musím předeslat, že je naprosto nepřijatelné - a zaznělo to jak od předkladatelů, tak třeba od jednoho z mých předřečníků, pana ministra Dostála - že je zde směšováno právo na informace s povinností povinných subjektů umísťovat část těchto informací na internet. Je pravda, že dálkový přístup zvyšuje komfort při získávání informací, ale v žádném případě nic takového není nutnou podmínkou pro naplnění práva na informace. Jinými slovy tyto dvě věci sice spolu souvisejí, ale jedna nepodmiňuje druhou.
Samozřejmě že toto ustanovení lze jednoznačně podpořit u veřejných registrů zřizovaných ze zákona, protože jakýkoli jiný přístup k těmto registrům je značně problematický. Já si zde dovolím připomenout, že to bylo Ministerstvo spravedlnosti v září 1997, kdy jsem stála v jeho čele, kdy toto ministerstvo zpřístupnilo na internetu registr obchodní rejstřík. Pokud vím, tento počin nemá zatím své následovníky a já jej zde připomínám proto, že rozhodně nejsem odpůrce ani analfabet, pokud se jedná o používání internetu, toto médium je mi sympatické. Jen mám pocit, že je třeba vždy sledovat okruh povinností, které na někoho navalíme, a okruh toho, co je třeba ponechat svobodné.
Jak jsem již řekla, v ostatních případech je nutno velmi vážit a chránit před takovou povinností ty soukromé subjekty, jejichž zařazení do tohoto zákona můj pozměňovací návrh k § 1 vylučuje. Já proto tento návrh - míním tím návrh k § 4 - podávám podmíněně, a to pouze nebude-li přijato navrhované znění § 1.
Z důvodů, které jsem uvedla, nemohu souhlasit s řešením, které navrhl ve svém pozměňovacím návrhu pan poslanec Mlynář. Ten návrh vylučuje z povinnosti umožnění dálkového přístupu k informacím fyzické osoby. To však nemůže ochránit soukromé právnické osoby, pro něž je toto ustanovení zákona nesmyslnou byrokratickou zátěží ze strany státu. Kromě toho to, co měl pan poslanec na mysli, aby chránil kupř. praktické lékaře, praktický lékař nemusí nutně vykonávat svoji praxi jako fyzická osoba. To byl a je právě smysl obou mých pozměňovacích návrhů. Chci, aby byly chráněny zájmy ať už fyzických, nebo právnických soukromých osob před neodůvodněnými zásahy státu. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Parkanové. Slovo má pan poslanec Jiří Payne. Připraví se pan poslanec Dalibor Matulka. Na některé žádosti, které jsem zde obdržela, chci sdělit, že podle jednacího řádu poslanci mají právo vést rozpravu i ve třetím čtení, přestože se nedomnívám, že bylo úmyslem zákonodárce, aby rozprava ke třetímu čtení vypadala tak jako rozprava dnešní. V každém případě podle dikce jednacího řádu nelze takovouto rozprava znemožnit. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já se přiznám, že čím více se zabývám tímto tématem, tím více dospívám k názoru, že návrh, který právě projednáváme, není normou, která je způsobilá k přijetí. Právě ve třetím čtení by tato rozprava měla vést k rozhodnutí, zda se budeme, či nebudeme touto normou zabývat.
Jsem přesvědčen, že Česká republika by měla upravit problematiku hospodaření s veřejnými informacemi. Problém je, že to zasahuje do mnoha oblastí, které dosud nemáme vyřešené, a tato norma neupravuje to, co by upravovat měla. Jsou tady některá problematická místa, která - jsem si jist - způsobí České republice velmi mnoho komplikací, a to zanedlouho, bude-li zákon přijat. Také to částečně závisí na některých pozměňovacích návrzích.
Za prvé chci říci, že mluvíme-li o hospodaření s informacemi, nutno říci, že doposud aktivita současné vlády v této věci je katastrofální. Já jsem tady na to upozorňoval již při interpelacích na poslední schůzi. Například zákon o utajovaných skutečnostech stanoví, že vláda má neprodleně odtajnit všechny informace, u nichž pominul důvod k utajení. Tak se nestalo. Jediný, kdo může v této věci zasáhnout, je vláda, protože to je v kompetenci předsedy vlády, a to vydáním nařízení, kterým se přikazuje, že v dotyčné lhůtě všechny resorty jsou povinny odtajnit všechno, co již nepodléhá utajení. To znamená, že provedení zákona o utajovaných skutečnostech je nulové. Katastrofální fungování této vlády právě v problematice naplnění zákona o utajovaných skutečnostech!
Na druhé straně se ptám, zda skutečně chceme, aby všechny tyto informace byly hned následující den předmětem působení tohoto zákona, to znamená, aby si každý mohl podat žádost o vydání kopie těchto informací, protože jakmile přestanou být tajné informace dosud utajované, pak se stávají informacemi podle tohoto návrhu veřejnými a budou distribuovány, tištěny apod. A tady mám jisté rozpaky. Jsou informace, které jsou na rozhraní mezi tím, co má být veřejné, a tím, co není veřejné. Například zápisy z jednání z rady zastupitelstva jsou informacemi, které by měly být dostupné pro omezený okruh osob. Bezesporu by měly být dostupné pro všechny členy zastupitelstva a nejsem si jist, zda by měly být zcela veřejné pro každého. To je prostě vnitřní život daného orgánu a některé věci - jak znáno - spíš podléhají pravidlům, která platí v ložnici, než pravidlům, která platí na ulici, a když se ty věci provozují na ulici, tak to budí veřejné pohoršení.
Já mám pocit, že průběh jednání některých orgánů je věcí, která po mém soudu nepodléhá veřejné kontrole. Veřejné kontrole podléhá potom jejich rozhodnutí. Teď se dostáváme do situace, že v těchto věcech bude panovat značná nejistota.
Zároveň chci uvést jinou skutečnost. Ve vojenské oblasti platí to, že např. jednotlivá informace nepodléhá utajení, ale utajení podléhá soubor informací stejného charakteru. Není tajné, kolik lidí je v té které posádce vyčleněno na ten který úkol. Velitel dané posádky klidně může místní tisk seznámit s tím, že u něj je 10 mužů vyčleněno na tu a tu činnost. Ale celková informace o všech posádkách v České republice, že v té které posádce je tolik a tolik vyčleněno pro tento úkol, podléhá utajení. Alespoň doposud podle našich předpisů. Tento návrh neřeší, že některé informace jsou veřejné, pokud se jedná o jednu dílčí informaci, ale jakmile se jedná o statistický soubor informací, tak musí být utajeny. A to je další problém, protože podle tohoto návrhu je možné si podat žádost o udělení všech těchto informací, které jako jednotlivé tajné nejsou, ale v tom souhrnu může mít ta statistika velmi problematické důsledky pro Českou republiku.
Uvedu jinou oblast, která není dořešena. Je to problematika informací, které dostává Česká republika jako člen OECD. Dostáváme některé informace, které jsou výhradně určeny podnikům, které působí na našem území. Jsou to informace, které se ale nesmějí dostat k podnikům žádných cizích států. Ty informace dostáváme my jako členský stát OECD. Podle tohoto zákona ty informace budou zcela dostupné pro všechny, to znamená i pro nečleny OECD. Uvedu příklad: pro Čínu, Rusko, Kubu se tyto informace stávají okamžitě veřejnými informacemi. Obávám se, že budeme vyloučeni z OECD, protože tento zákon nám neumožní naplnit to, k čemu jsme se zavázali v rámci našeho členství v OECD.
***